Záporné úroky jsou absolutní zvrhlost

* Česká ekonomika by měla růst rychleji, říká Vladislav Nožička, výkonný ředitel útvaru specializovaného financování ČSOB.
* Zároveň se obává, že přemíra levných peněz by mohla způsobit větší problémy než při finanční krizi 2008.
* Potenciál vidí v inovaci a kvalitativním posunu.

v_nozicka_obr_1-hn

Levné peníze, nízké ceny komodit, uměle oslabovaná koruna i příliv peněz z evropských fondů dávají nyní dohromady prostředí připomínající období rychlého růstu před rokem 2008. Podle Vladislava Nožičky, který v největší české bance ČSOB řídí útvar specializovaného financování pro korporátní a firemní klientelu, ale příznivé podmínky nebudou trvat věčně. I proto by česká ekonomika měla nyní růst rychleji. Nožička říká, že se české firmy sice z krize poučily a jsou obezřetnější, některé z nich by však při růstu úrokových sazeb mohly mít problémy se splácením úvěrů. Exportéři navíc často podceňují měnové riziko. Proti výkyvům kurzu je nyní zajištěna jen necelá třetina z nich.

 

HN: Jaký je nyní vztah českých firem k riziku? Jsou už po finanční krizi znovu odvážnější?

Krizi nikdo nečekal, takže byla pro mnoho našich klientů i nás samotné velkou životní lekcí. Sice už je to pár let, ale firmy mají ty zkušenosti pořád na paměti. Při odhadování budoucího vývoje velmi pečlivě rozmýšlejí, jestli mají jejich rozvojové plány smysl. Z tohoto pohledu je české ekonomické prostředí zdravé, prošli jsme si něčím, co nás posadilo zpátky na zem. Když jste schopen o rizicích, která mohou váš byznys postihnout, hovořit, vyčíslit je a případně dělat nějaká opatření, tak je to velmi dobré.

HN: V minulosti to firmy neuměly?

Podnikání bylo v dobách před rokem 2008 skvělé, protože tehdy šlo všechno nahoru. Ani se nedalo poznat, kdo je lepší než ten druhý, protože rostli všichni. Pak se oddělilo zrno od plev a pro růst bylo potřeba něco umět a mít správný podnikatelský přístup. Teď se však dostáváme do doby, která může ty předkrizové roky připomínat. Máme levné peníze, exportérům pomáhá uměle oslabená koruna, ceny komodit jsou na historicky nejnižších úrovních a navíc do Česka v posledních letech přitéká obrovské množství peněz z evropských fondů. To s sebou ale nese rizika, protože tu jde o podmínky, které nebudou trvat věčně.

HN: Co by to mohlo do budoucna znamenat?

Například v oblasti komerčních nemovitostí je hodně vidět, že jsou levné peníze a zároveň není kam je alternativně investovat. Mnoho lidí věří, že v době záporného úročení státních dluhopisů dokážou v nemovitostech uchovat hodnotu. Já osobně záporné úroky považuji za absolutní zvrhlost, která odporuje zdravému selskému rozumu. Za úvěr se má platit. Z makroekonomického hlediska chápu, proč je teď situace, jaká je, ale do budoucna by přemíra levných peněz mohla způsobit ještě větší problémy, než jaké byly v roce 2008.

Já osobně záporné úroky považuji za absolutní zvrhlost, která odporuje zdravému selskému rozumu.

HN: A co když už peníze zkrátka nemají takovou hodnotu jako dřív? Jak to vnímají vaši klienti?

Jsou obezřetní, protože sami vidí, že to není normální. Na vysoké škole mě učili teorii Miltona Friedmana, která říká, že jakékoli tištění peněz dříve nebo později vyvolá inflaci. Otevřeně říkám, že jsem si myslel, že inflace přijde výrazně rychleji, a ona nepřichází.

HN: Čím to podle vás je?

Levné peníze nejsou jediným předpokladem k tomu, aby firmy začaly více věřit v to, že bude lépe. Dlouhodobý růst v ekonomii je čistá teorie, která v praxi nefunguje. Já nesním dva nebo tři steaky k obědu, nekoupím si tři nebo čtyři domy, nemohu jezdit naráz v pěti autech. Poptávka po hmotných věcech má svoje limity. A pokud populace Evropy stárne a počet lidí klesá, tak v Evropě nemůžeme věřit v nekonečný ekonomický růst. To je nesmysl.

HN: A nemůže být pak růst tažený kvalitativním zlepšováním?

To je druhá věc. Ano, inovace a kvalitativní posun dopředu, to je rozměr, který by v sobě měl dlouhodobý růst mít. Nikoliv počet a množství, protože to dál růst nemůže.

HN: Není ale důvodem toho, že období levných peněz trvá tak dlouho, právě příliš velká opatrnost firem?

Klienti, se kterými mluvím, jsou chytří a obecně tu situaci také vnímají jako dlouhodobě neudržitelnou. Vidí, že se pohybují v umělém prostředí, které zrovna teď byznysu nahrává, ale dlouhodobě nemůže fungovat. Méně obezřetní jsou už naši klienti v přístupu k měnovému riziku. Díky intervencím ČNB ho za poslední tři roky nemuseli řešit, protože to ČNB zajišťovala za ně. To však dříve či později také skončí.

v_nozicka_obr_2-hn

HN: Kdy se tak podle vás stane?

To nedokážu říci. Půl roku je na finančních trzích velmi dlouhá doba. Může nastat tolik nových skutečností a okolností, že nakonec ČNB bude v intervencích dále pokračovat. Jsme malá země, jejíž rozkvět záleží na tom, jak se daří okolním zemím, především Německu. Díky globálním trhům je svět tak propojen, že to, co se stane v USA, dokážeme alespoň krátkodobě pocítit také u nás.

HN: Co by tedy podle vás měly firmy ve vztahu k měnovému riziku dělat?

Měly by se jím začít vážně zabývat. Naše čísla ukazují, že proti pohybu kurzu se zajišťuje jen necelá třetina exportérů. To mi přijde poměrně málo. Když si teď dohodnete prodej eura za rok nebo za dva, dostanete přibližně 26,50 koruny za euro. Stále si myslím, že to je výhodné. Měnové riziko je v otevřené ekonomice, jako je ta naše, významným prvkem. Zákazníkům radím, aby se zajišťovali také přirozeně a měli část svých plateb dodavatelům v euru nebo i v jiné měně. To je nejlevnější strategie, jaká může být.

HN: Mají vaši klienti o kurzové zajištění zájem?

Rychle se blíží období, ve kterém bude reálné riziko, že ČNB kurzový závazek zruší. Ti, kdo přistupují k řízení svých rizik obezřetně, už tedy zajištění začínají skutečně řešit. Jsou dokonce i takoví, kteří se zajišťovali také v době, kdy nemuseli, protože to mají ve svých firemních politikách. Mají plány nastavené na určitý kurz a chtějí mít jistotu, že budou moci cizí měnu směnit za předem danou cenu. Měnové riziko je navíc jen jedním z rizik. Jsou rizika komoditní nebo rizika na akciových trzích. Elementů, které mohou vstoupit do hry, je velké množství.

Dobrý dlužník s perfektním profilem si skutečně sáhne na úrokové marže, které byly před dvěma třemi lety nemyslitelné.

HN: Vraťme se k prostředí nízkých úrokových sazeb. Jak ovlivnilo váš byznys z pohledu banky?

Já v ČSOB zodpovídám za specializované financování, kam spadají komplexnější a složitější projekty. Ty vyžadují expertizu, za kterou jsou zákazníci ochotni zaplatit víc peněz než za klasické financování. Není to taková komodita jako běžný úvěr, protože to neumí všichni nebo nedosahují požadované kvality. Ale i v této oblasti cítíme, že peněz je nadbytek a banky po celé Evropě jsou hladové po dobrých projektech. Opět se dostáváme do situace, kdy trh je více dlužnický. Dobrý dlužník s perfektním profilem si skutečně sáhne na úrokové marže, které byly před dvěma třemi lety nemyslitelné. Pro nás to znamená, že se musíme snažit dělat větší objemy, abychom udrželi výnosy. Zároveň je nutné zachovat rozumnou míru rizika. Sázet na jednu kartu se ne vždy vyplácí.

HN: Skrývá se nějaké riziko v tom, že musíte půjčovat stále více peněz, abyste si udrželi výnosy?

Kdo není zdravě zadlužen, je sám proti sobě, protože peníze jsou historicky nejlevnější. Snažím se však upozorňovat na to, že by naši klienti měli s úrokovým rizikem pracovat a dívat se na to, kde mohou být sazby za pět či deset let. Mnoho projektů, které jsou nyní financovány, by mohlo mít při sazbách vyšších než pět procent problémy se splácením. Zároveň si kladu otázku, jestli by růst české ekonomiky neměl být za tak pozitivních podmínek vyšší než 2,5 procenta.

HN: Čím to podle vás je, že ekonomika neroste rychleji?

Limitujících faktorů je několik. Vlády minulých let například podcenily investice do důležitých věcí, jako je dopravní infrastruktura. Jako občan této země mám pocit, že nevyužíváme dostatečně svého potenciálu. Na to, že jsme v centru Evropy, je stav silničních i železničních dopravních cest žalostný. Rozumím ekologickým požadavkům, ale někdy je v zájmu ekonomického růstu této země potřeba dělat kompromisy. Druhým důvodem je, že mnoho zejména výrobních a IT firem si stěžuje na nedostatek kvalifikovaných pracovníků. Na druhou stranu v tom vidím i příležitost pro digitalizaci a pro to nahradit některé věci roboty. Bohužel školství v Česku není orientováno poptávkou trhu a tím, co bude za pět nebo deset let. Sám nevím, co bude za pět či deset let, ale jsem přesvědčen, že to bude o nulách a jedničkách.

 

Vladislav Nožička

Výkonný ředitel útvaru specializovaného financování ČSOB. Ve skupině ČSOB a mateřské KBC pracuje od roku 1999, do banky nastoupil ihned po ukončení studia na Fakultě financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické v Praze.
Zastával řadu obchodních pozic v oblasti korporátního bankovnictví, mezi lety 2006 a 2009 byl korporátním bankéřem pro nadnárodní klientelu v KBC v Bruselu. Po návratu pracoval jako seniorní korporátní bankéř, od roku 2013 řídil pražskou pobočku pro korporátní klienty.
Současnou pozici šéfa specializovaného bankovnictví ČSOB zastává od loňského dubna. “Na rozdíl od běžného firemního financování řešíme komplexní potřebu, která se neobjevuje každý den. V životě firmy jde typicky o situaci, která přichází jen jednou za čas. Firma kupuje firmu, roste, rozděluje se, má novou exportní zakázku do exotické země nebo se chystá spolupracovat s veřejným sektorem v oblasti financování infrastruktury,” popisuje Nožička náplň práce jím řízeného útvaru, který se na výnosech i úvěrech ČSOB v oblasti korporátního bankovnictví podílí zhruba ze dvou třetin.

 


Janis Aliapulios, redaktor Hospodářské noviny

Zdroj: http://byznys.ihned.cz/c1-65552010-zaporne-uroky-jsou-absolutni-zvrhlost-za-uver-se-ma-proste-platit-rika-banker-nozicka-z-csob

Foto: Václav Kozák, Luboš Wišniewski