Rozlišuji svůj život na ten před a po Czech Press Photo

Když Veronika Souralová začne mluvit o fotografování, máte chuť popadnout zrcadlovku a jít do lesa hledat mravence. Ano, čtete dobře. Fotografování hmyzu je totiž její velký koníček. Také si slíbíte, že letos určitě navštívíte výstavu Czech Press Photo, kterou od loňského roku vede a proměňuje. A nakonec si do diáře poznamenáte datum, na které plánuje otevření nového multižánrového centra pro fotografy v Nových Butovicích.   „Chci vytvořit něco, na co budou všichni fotografové pyšní a jdu do toho s maximálním nasazením,“ říká Souralová. Fotografováním prostě žije. A je to nakažlivé.

v_souralova_lr_01

Proč fotíte právě hmyz?

Ke hmyzu mě přivedl můj otec biolog, který mi v dětství četl knihy o Ferdovi Mravencovi, to pro mě byla úžasná literatura. Později jsem se začala věnovat makrofotografii, ta mě vždycky zajímala a sdružuje několik mých zájmů, což je zájem o přírodu, o výtvarné umění, fotografii a literaturu. Vždycky se věnuji určité skupině hmyzu a fotím ji třeba dva roky. Mezitím se snažím seznámit se se všemi entomology a odborníky a získat maximum informací. Nejraději mám sociální hmyz, ten, který žije v komunitách, což jsou mravenci, včely nebo vosy. Jejich komunity se podobají lidské společnosti s tím rozdílem, že jim fungují lépe než nám, protože jsou na planetě mnohonásobně déle a mají organizaci svého společenství už dávno propracovanou. Když mám pocit, že jsem již nafotila vše, co jsem si předem stanovila, tak na základě fotografií a rozhovorů napíšu knihu pro děti.

Jak jste se od focení přírody a psaní knih dostala do čela Czech Press Photo?

V roce 2004 jsem se soutěže účastnila se sérií fotografií mravenců. Už to, že byly vystaveny na Staroměstské radnici, kde výstava každoročně probíhá, pro mě byla bomba. Pak přišel další šok – snímky se lidem líbily. Dokonce se dostaly do finále o nejlepší diváckou fotografii, kterou vybírají návštěvníci výstavy. To mě ohromně povzbudilo k dalšímu focení. Časem jsem se seznámila se zakladatelkou a organizátorkou soutěže Danielou Mrázkovou, která v té době hledala svého nástupce. Vybrala si mě do týmu a já jsem se začala do organizace soutěže zapojovat čím dál víc. Abych získala kontakty a renomé mezi fotografy, začala jsem pořádat a moderovat besedy s fotografy a oceněnými autory. Mezitím jsem vedla svoji galerii Academic v Roztokách u Prahy, kde do dnešního dne proběhlo asi 60 výstav. Tam jsem si vyzkoušela to, co teď chci dělat ve větším rozsahu a na daleko vyšší úrovni.

„Ráda bych, aby Czech Press Photo nebyla jen soutěž trvající tři měsíce v roce, ale aby měla další přesah.“

Pod vaším vedením se soutěž proměňuje, jaké novinky chystáte?

Asi největší novinkou je připravovaný projekt Czech Photo Centre, který vzniká přímo u metra v Nových Butovicích a který vedle soutěže bude dalším projektem společnosti Czech Photo o.p.s., v jejímž čele stojím. Chceme v Nových Butovicích vytvořit unikátní kulturní prostor s galerií a restaurací. Součástí objektu bude workshopová místnost vybavená nejmodernější technikou a do prostor centra umístíme archiv fotografií ze dvou desetiletí soutěže Czech Press Photo. Před objektem bude stát 12ti metrová plastika od Davida Černého znázorňující vývoj fotografie. Centrum má sloužit především fotografům, ale i veřejnosti. Chceme zde pořádat výstavy českých i zahraničních fotografů, vzdělávací kurzy, univerzitu třetího věku pro seniory nebo programy pro děti. Provoz zahájíme 13. října výstavou fotografií legendární newyorské fotoagentury VII Photo Agency, která monitoruje všechny nejzávažnější události světa od studené války až po dnešek.

Trifot_CPC

Plastika Davida Černého – TRIFLOT

Jak se zrodil nápad na tenhle projekt a proč vzniká právě v Nových Butovicích?

Na úplném začátku byla myšlenka vytvořit archiv fotografií, které ze soutěže vzejdou. Czech Press Photo má za sebou 21 ročníků a z každého jí fyzicky zůstane 400 až 500 vystavovaných snímků, které jsou dnes uloženy na naprosto nevyhovujícím místě. A my si myslíme, že je to takový trochu národní poklad. Chceme s nimi dále pracovat a uchovat je pro další generace. Ráda bych, aby Czech Press Photo nebyla jen soutěž trvající tři měsíce v roce, ale aby měla další přesah. Galerie bude součástí developerského projektu společnosti Trigema, který vzniká právě v Nových Butovicích, proto tahle lokalita.

Z čeho projekt financujete?

Objekt postaví partner projektu, společnost Trigema, bezplatně nám jej předá k užívání, ale dál už se budeme muset postarat sami. Proto nyní intenzivně hledáme další partnery, kteří by na tomto ambiciózním projektu chtěli participovat. Doufáme, že se nám to podaří, je to pro nás životně důležité.

 

Vizualizace a stavba Czech Photo Centre (k 8.9.2016)

Vraťme se ještě k samotné soutěži Czech Press Photo. Kdo všechno se do ní může přihlásit a podle jakých kritérií se vybírá vítězná fotografie?

Soutěž je primárně určena profesionálním fotoreportérům nebo tvůrcům videa – už čtvrtým rokem máme také kategorii video. Musí jít o fotografii či video určené ke zveřejnění v médiích. S příchodem online médií se okruh lidí hlásících se do soutěže značně rozšířil. Fotografie se do soutěže vždy posílaly v tištěné podobě, letos to bude poprvé digitálně. Vítězný snímek musí mít všechny atributy kvalitní fotografie, zároveň by měl zachycovat jednu z nejzávažnějších událostí daného roku. Když například přijdou povodně, je dost pravděpodobné, samozřejmě nikoli jisté, že vyhraje fotografie z povodní. Fotografie roku je vždycky výrazná a divák si ji dlouho pamatuje.

„Chci, abychom mohli pořádat soutěž na nejvyšší možné úrovni.“

Objevila jste si během těch let fotografii, která je pro vás nezapomenutelná?

Ano, hned několik. Třeba fotografie Petra Joska, který je nyní předsedou poroty Czech Press Photo a dříve pracoval pro agenturu Reuters. Šlo o obrázek zatopené ulice v Uherském Hradišti, ve které plave pes. Fotografie oblétla republiku, lidé se dohadovali, čí je to pes, dvě rodiny se kvůli jeho údajnému vlastnictví dokonce pohádaly. Nakonec se dražila, takže také pomohla obětem povodní. Pak to byl snímek z pohřbu Václava Havla a velmi silná fotografie topícího se slona při povodních v pražské zoo. Loni to byla fotografie Jana Zátorského z Mafry, který vyfotil deroucí se uprchlíky na maďarsko-srbské hranici. Byl to zdařilý snímek zachycující mnoho dějů, problémů a rozporů souvisejících s uprchlickou krizí. Kompozice té fotky připomíná plátna starých mistrů, takto ji také ohodnotila porota..

Trigema_CPC_V2

Kolik pořádání soutěže Czech Press Photo stojí?

Rozpočet na soutěž a výstavu se pohybuje v řádu několika milionů korun. Každoročně se musíme snažit, abychom prostředky sehnali, a je to velký boj. V rámci partnerství nám přispívá i hlavní město Praha, jedná se ale o příspěvek, který nestačí ani na ceny pro vítězné autory. Takže moje hlavní práce je shánění financí. Chci, abychom mohli pořádat soutěž na nejvyšší možné úrovni. Svůj život rozlišuji na ten před a po Czech Press Photu, věnuji se své práci na sto procent, vše ostatní jsem upozadila.

 

v_souralova_lr_05Veronika Souralová je v rámci CZECH PRESS PHOTO aktivní několik posledních let. Vystudovala stavební fakultu Českého vysokého učení technického v Praze. Je fotografkou, galeristkou, kurátorkou výstav, autorkou několika knih pro děti, cestovatelských publikací, pořádá pravidelné akce a besedy s fotografy. Současně s tím dlouhá léta pracovala v oblasti marketingu a PR. Je ředitelkou soutěže CZECH PRESS PHOTO a iniciátorkou založení multižánrového centra pro fotografy Czech Photo Centre. Je vdaná a má dvě děti.