Ovoce v každé kapce

Pavel Dvořáček dobře ví, co se značkou R. Jelínek. Chce, aby největší světový výrobce ovocných destilátů, v němž má majoritní podíl, byl do budoucna ještě silnější, stabilnější, měl více vlastních sadů a budoval svůj prémiový odkaz. Jím vedená firma Rudolf Jelínek přitom už dávno nepodniká jen ve Vizovicích. Má vlastní sady v Bulharsku i v Chile, obchodní zastoupení po celém světě a teď nese něco navíc i Pražanům. Začíná stavět muzeum ovocných pálenek na Malé Straně.

Sady jsou prázdné a palírny jedou na plno. Je podzim nejhektičtější část roku i pro šéfa firmy Rudolf Jelínek?

Ano. Podzim je vždy vrchol z pohledu výroby a následné předvánoční měsíce zase z pohledu obchodu. Letos je vše komplikované extrémně špatnou úrodou ovoce. Co se týká švestek, je to nejhorší sezona od roku 1995. A nejen v Česku, ale v celém regionu střední a východní Evropy.

Co se stalo?

Nastala kombinace pozdních jarních mrazů, které úrodu spálily, a sucha. To pokračuje už třetím rokem a samotné sady jsou z těch změn teplot vyčerpané. Trochu se bojíme, že je to nový trend než nějaké jednorázové vychýlení počasí. Takže hledáme ovoce po celém světě. A zatím to také vypadá, že kvůli neúrodě letos poprvé za 20 let ukončíme destilaci už před Vánoci. Samozřejmě se více zaměříme na netradiční destiláty, vyrábíme hodně pálenky z malin, budeme vyrábět více borovičky a také whisky. Tím si pomůžeme, neúrodu švestek to ale nenahradí.

Ovoce je pro nás strategické. Vezměte si, že na litr kvalitní ovocné pálenky ho potřebujete tak 10 kilogramů.

Co dělá neúroda s cenami destilátů?

Zatím letí nahoru o desítky procent, což se na trhu pravděpodobně projeví v příštích letech. Je třeba si uvědomit, že teď prodáváme z minulých zásob, takže my zatím zdražovat zásadně nebudeme. Ale začínáme některým řekněme nahodilým zákazníkům říkat, že jim nebudeme schopni dodat destiláty, které od nás letos chtěli nakoupit. Opravdu nejsou.

Pokud jsou výkyvy počasí trendem, co se s tím dá ve vaší branži dělat?

Investovat do vlastních nově vysazovaných sadů, aby firma měla produkci co nejvíce pod kontrolou. I když to samozřejmě počasí neovlivní. Ale je to určitá jistota, že investujeme do budoucna. I samotná sadařská činnost totiž stále upadá. Je jednodušší zorat jedním obřím traktorem desítky hektarů pole, než se s pomocí desítek lidí starat o křehké sady.

Kolik ovoce dnes nakupujete?

Zhruba 25 milionů kilogramů. Vlastního ovoce máme do pěti procent naší potřeby a cílem je dotáhnout to aspoň na 15 procent v horizontu tak deseti let. Máme především švestkové sady v okolí Vizovic, švestky pěstujeme také v Bulharsku a vlastní hrušky máme z Chile, kde jsme už před lety začali budovat naši firmu. Ovoce je pro nás strategické. Vezměte si, že na litr kvalitní ovocné pálenky ho potřebujete tak 10 kilogramů. To je rozdíl oproti dvěma kilogramům obilí třeba na whisky. I v nákladech.

V Chile se pijí vaše ovocné destiláty?

Jako národní nápoj mají pisco, což je pálenka z hroznů, o jejíž původ se hádají s Peruánci. Ale destiláty z ovoce moc neznají, byť my se to snažíme změnit a letos jsme tam výrazně posílili obchod. Pro nás je Chile teď především zásobárna hruškového destilátu, máme tam 25 hektarů sadů hrušek, dalších 170 hektarů pozemků, které chceme osadit, a pálenici.

Které exportní trhy jsou pro vás klíčové?

Samozřejmě okolní trhy jako jsou Slovensko, Německo, Bulharsko, Rumunsko, Polsko či Rakousko. Dlouhodobě jsou pro nás velmi důležité Spojené státy. Ať už z pohledu prodejů či tržeb. Nově se začínáme soustředit také na Kanadu.

Zvenčí to vypadá, jako by české ovocné destiláty dobývaly svět. Je to trend?

Já bych to nepřeceňoval. Ve světovém srovnání je alkohol z Česka kapkou v moři a Rudolf Jelínek exportoval masivně do USA už v roce 1934. A spolu s ním i další likérky. Dokonce ještě v roce 1941 vyvážel podnik R. Jelínek pod německou správou do Spojených států, protože dolary se hodily všem. A velká byla z pohledu exportu také firma Kord Ptáčník, která jako první začala používat slavnou kulatou budíkovou lahev, do níž dnes stáčíme tu nejlepší produkci. Mimochodem její tvar je odvozen od řezu malinou.

Každopádně menších a kvalitních výrobců destilátů v ČR přibývá. Jak to mění vás?

Každá férová konkurence je vždy dobrá. Je to impulz, jak se dívat na věci jinak a posouvat se dál. Zákazníci mají rádi rozmanitost a navíc český trh s lihovinami se obecně kultivuje. Může za to metanolová aféra, která přiměla lidi více se zamýšlet nad tím, co pijí, a velkou roli hraje také dobře šlapající ekonomika. Výsledkem je, že můžeme vyrábět a prodávat prémiovější destiláty, které mají také vyšší cenu.

Zákazníci mají rádi rozmanitost a navíc český trh s lihovinami se obecně kultivuje.

Zároveň ale stále nabízíte nižší řady alkoholu, jako je například Moravská švestka. Neubližuje to značce R. Jelínek?

Na to, abychom zvýšili obrat a mohli tak dělat investice a společnost mohla prosperovat, bylo ale nutné přijít i s nižšími řadami. Za posledních 20 let jsme investovali do firmy přes 750 milionů korun, vykupujeme velké množství ovoce, a abychom mohli získat vždy to nejlepší na trhu, musíme byznys dělat ve velkém. Takže máme vyváženější portfolio levnějších i dražších značek. Zároveň nám dobře vytěžují výrobní kapacity. Je to vlastně komoditní přístup. Ale můžete si všimnout, že se značkou R. Jelínek „šetříme“ stále více. Rezervujeme ji pro ovocné destiláty a postupně logo Jelínka škrtáme z nižších řad.

Co je váš nejtradičnější výrobek?

Košer bílá či zlatá slivovice, kterou stále dáváme do designu historické lahve, byť například etiketu jsme vyčistili a modernizovali. Před lety jsme se rozhodli, že budeme dělat nejen ročníkové, ale také odrůdové slivovice z vlastních sadů, a teď mě těší, když vidím na internetu prodávat cennou lahev třeba za 20 tisíc korun. Je to potvrzení, že jsme se v nejvyšším segmentu vydali správným směrem.

Jak to vypadá s vaší investicí do pražského Domu U bílé botky na Malé Straně? Co přesně tam chcete vybudovat?

Konečně jsme získali stavební povolení a v říjnu se stavba rozeběhla. Věřím, že na Vánoce 2019 opravdu otevřeme interaktivní muzeum věnované ovocným pálenkám a destilatérství. Vlastně chceme přinést kus tradice Moravy, sadů a ovocných destilátů do srdce Prahy. Součástí by měl být také velký bar pro víc než 150 lidí, nechceme tam mít klasickou restauraci, ale spíše něco jako „valašské tapas“. Součást naší kultury jsou ovocné destiláty a ty nemusejí být spojené jen se značkou R. Jelínek. Investujeme přes sto milionů korun. Je to stavebně náročný projekt, suterén bude hluboko pod úrovní Vltavy a chceme ho udělat co nejlépe.

Využíváte na své projekty také bankovní financování?

Samozřejmě. Mnoho let spolupracujeme s ČSOB. Výhodou je, že nás banka velmi dobře zná a rozumí našim potřebám. Využíváme její služby pro financování našich potřeb a také například nástroje na kurzové zajištění. Banka nás obsluhuje nejen v Česku, ale také v Bulharsku a na Slovensku.

Jak uvažujete o značce R. Jelínek do budoucna? Kam byste ji chtěli ještě posunout?

Máme i s mými kolegy dobrý pocit z toho, že pořád víme, kam se značkou dál. A že máme ještě před sebou více projektů, které chceme udělat, než těch, které už jsou hotové. Před lety jsme se rozhodli soustředit na prémiové řady destilátů a ukázalo se, že to bylo dobré rozhodnutí. Pak jsme začali rozšiřovat sady a kupovat je i v zahraničí. A teď budujeme skutečně důstojný odkaz R. Jelínka v Praze. Takže jestli se na značku dívám v horizontu pěti let, tak věřím, že budeme mít více než dvojnásobnou plochu sadů, muzeum v Praze a R. Jelínek bude opět prémiovější.

 

Pohled experta

Václav Vícha
ředitel pobočky pro korporátní klientelu Olomouc
vvicha@csob.cz


Já, René a Rudolf
Jednou z mých nejstarších vzpomínek vztahujících se k Rudolfu Jelínkovi je televizní reklama. Spot hráčů golfu a song J. Schelingera „René, já a Rudolf“ byl před 15 lety osvěžením obrazovek. Od té doby vizovická firma v čele s Pavlem Dvořáčkem ušla obrovský kus cesty. Investuje doma i v zahraničí, myslí na budoucnost vysazováním vlastních sadů, klade důraz na posilování značky v prémiovém segmentu ovocných destilátů a logo R. Jelínek patří k nejznámějším tuzemským brandům v zahraničí vůbec. Také je to značka, která výrazně proměnila mateřský region Vizovic a nyní se vypravila ukázat Praze, jak má chutnat pravá moravská slivovice. Velmi si vážím vzájemného partnerství a vztahu mezi ČSOB a společností Rudolf Jelínek. Dlouhodobě spolupracujeme nejen v oblasti financování, ale také například při zajišťování kurzů. Společnost kontinuálně roste a obchodně se jí velmi daří. Pavel Dvořáček neustále hledá cesty, jak svůj byznys posouvat, inovovat a diverzifikovat podnikatelská rizika. Jsem rád, že jsme se mohli na tomto podnikatelském úspěchu podílet, a firmě Rudolf Jelínek i Pavlu Dvořáčkovi přeji, ať se jim daří i nadále.




Cestovní ruch se do vás zakousne a už nepustí

Události ve světě a digitalizace otočily jeho byznys naruby. Jiří Hájek to však bere jako výzvu. Je srdcař, a proto dál hledá nové možnosti, jak lidem nabídnout dovolenou, na niž budou vzpomínat. Jeho firma Kovotour plus je totiž jedna z největších cestovek v Česku.

 

Kam nás pošlete na dovolenou v příštích letech?

Kdybych věděl, jak se situace ve světě vyvine, tak vám to neřeknu, protože taková informace by ze mě udělala miliardáře. Španělsko nebylo před pěti lety moderní, dnes je přeplněné. Objevíte Sicílii a začne migrační vlna. Léta už nejsme ta cestovka, co jezdí autokarem na Jadran. Konkrétně budeme nově létat na Krk, trendem je Bulharsko. Úžasná je jižní Albánie, o níž ale říkám, že to je kráska se špatnou pověstí a bude ještě trvat, než se to změní. Každý rok chceme otevřít dvě nové destinace. Z roku na rok se vše mění, svět i klienti. Ale věřím, že selský rozum zvítězí, jsem optimista.

A jaká pro vás byla letošní turistická sezona?

Letošní letní sezona byla dobrá. Celý letošní rok je vynikající a s obraty 400 až 500 milionů korun bude ziskový. Česká národní banka totiž konečně změnila kurzovou politiku, která nás ničila, protože nejsme exportéři. Ale protože naše práce nikdy nekončí, už teď máme v tiskárně katalogy na příští rok a prodáváme zájezdy na léto 2018. V cestovce je totiž potřeba věci chystat dva roky předem. Hledat destinace, vyjednávat, nasmlouvat kapacity, vymyslet produkt i marketing. Když se ve světě něco stane, začínáte nanovo. Je to adrenalin. Ale když vás cestovní ruch chytne, už vás nepustí, stejně jako mě.

Proč vás chytl právě cestovní ruch?

Vyšel jsem z obyčejných poměrů a za socialismu jsem se deset let živil rukama v Kovu – odtud název firmy. Přitom jsem snil o cestování, ale nešlo to. Poprvé u moře jsem byl až ve 32 letech. Ve svém dalším zaměstnání jsem vozil děti na tábory a to mě moc bavilo. Podnikání v cestovním ruchu logicky navázalo. A proto jsou dnes našimi klienty i děti, které vozíme na ozdravné pobyty. Ale také rodiny s dětmi a senioři – i když to slovo používám nerad. A jsme přitom jediná cestovka v desítce těch největších, která má stále českého majitele. Doufám, že tuhle vlajku udržíme dál, vizí máme dost.

Úžasná je jižní Albánie. Je to kráska se špatnou pověstí.

Co považujete za důležité okamžiky v rozvoji firmy?

Před 25 lety jsme začínali od nuly a raketově rostli. Překonali jsme také dvě těžká období, náročná i pro mě osobně. Všechno podstatné se dozvíte, když se podíváte na naše katalogy. Každý má svůj vlastní důležitý příběh. Přesně vím, co předcházelo každé nové destinaci, každé fotce, kterou jsme nafotili, jak náročná za vším byla práce a co firmě přinesla. Mohl bych o tom vyprávět hodiny. Jsem srdcař, neumím podnikat jen trošku. Jenže tištěné katalogy možná brzy zmizí. Technologie otočily cestovní ruch vzhůru nohama.

Jak na technologický vývoj reagujete?

Jdeme s ním i nejdeme. Máme internetové portály, například Pinktour, Chorvatsko plus i letenkový portál, protože si chceme ukousnout z každého krajíce. K tomu ale dál budujeme naši tradiční cestovní kancelář Kovotour plus, kde dáváme klientovi o dovolené to, co nemůže dostat on-line – tedy výlety a program. Taková je třeba naše Šlágr dovolená. Když při ní vidím, jak lidé tančí na lodi, kde se střídá deset kapel a je tam výborné jídlo, říkám si, že to se na Booking.com pořídit nedá. Neustále hledáme cesty, co dál klientům nabídnout. Koupili jsme fyzioterapeutickou kliniku, máme hotel Čeladenka v Beskydech a další plány pro rozvoj regionu. I v Ostravě, kde sídlíme, se mi líbí, jsem patriot.

Jakou roli v rozvoji vašeho podnikání hraje dlouholetá spolupráce s bankou?

ČSOB je naší bankou od samého začátku. Dnes to zní směšně, ale tehdy si mě získala tím, že zatímco z jiných bank šla platba do zahraničí měsíc, u ní to trvalo 14 dní. Když jsme chtěli růst a potřebovali úvěry, banka nám vyšla maximálně vstříc. Řešíme bankovní garance, kontokorenty, nákup měn… Jsem rád, když se v podnikání hledá cesta, jak věci zjednodušit, a to naše banka dělá.

Co je na byznyse v cestovním ruchu obtížné?

Do podnikání v cestovním ruchu vstupuje mnoho vnějších vlivů. Musíme sledovat mezinárodní situaci a předvídat. Nemůžeme naplňovat svůj cíl jen podle sebe. Sám ve firmě už spíš ukazuji směr, jsem krizový manažer. A nejsem na to sám, máme sto zaměstnanců a v létě tisíc externistů.

Na co se díváte u lidí, které přijímáte?

Zajímají mě chytří lidé, od kterých se můžu učit, loajální, s chutí do práce. I u zaměstnanců chci vědět, jací jsou to lidé. Někdo třeba na první pohled není špičkový manažer, ale je dobrý člověk. A to je víc, než když je excelentní manažer, pro kterého je práce u nás jen odrazovým můstkem jinam. Na pohovor lidé chodí s naučeným příběhem, ale když jsou ve firmě pět dnů, poznáte, jací skutečně jsou. Když o někom chci vědět víc, vezmu ho na služební cestu a za jeden večer vím všechno.

kovotour-clanek-2

Kdo je podle vás dobrý manažer?

Manažer musí být pružný a předvídavý – když jsme začali jezdit do Chorvatska, byla to nebezpečná destinace, dnes je nejbezpečnější. Dřív jsem se méně bál rizik, v tom jsem se změnil. Já mám předky i v Černé Hoře, kde jsme za dvacet let, co tam vozíme turisty, udělali spoustu práce a teď tam chystáme dvě významné investice. Líbí se mi životní energie, kterou lidé na Balkáně mají, a snažím se ji se svými lidmi přenést i do podnikání. Černohorci říkají, že Češi jsou chladní – a já prý tak napůl.

Směrujete do firmy i své děti?

Dcera ve firmě deset let pracovala jako delegátka, což je práce extrémně náročná na čas. I já jsem se téměř uštval, dřel jsem jako kůň a odneslo to zdraví. Musel jsem změnit životní styl. Mému synovi jsou čtyři roky, druhé dceři osm. Takže mám před sebou ještě tak dvacet let. Nevím, jak se rozhodnou. Už nyní však mám ve firmě lidi, kteří jsou schopni ji vést od druhého dne.

A kde relaxujete vy?

V Beskydech, v přírodě. Když jsem byl mladý, nevěděl jsem, že existuje tráva, stromy, že mají listy nějakou barvu. Dnes chodím a pozoruji krajinu, v přírodě se nabíjím energií. Pomáhá mi také pozitivní myšlení. I to, co vypadá jako zlé, je ve skutečnosti dobré. O čem by život byl, kdyby bylo všechno snadné?

 

Pohled experta

Petr Wanderburg
ředitel pobočky pro firemní klientelu Ostrava


Čím poráží technologie? Přístupem.
Jsem přesvědčený, že páteří zdravé ekonomiky jsou rodinné firmy, kterým záleží na regionu, v němž sídlí. Kovotour Plus je pro mě příkladem podnikatelského úspěchu založeného na vizi majitele Jiřího Hájka, na tvrdé práci a správné strategii. Přes 20 let podniká v nelehkém oboru, získal prestižní celorepubliková ocenění a dokázal skloubit byznys klasických cestovních kanceláří s provozováním nestátních zdravotních služeb v pediatrii a rehabilitaci. Zorganizoval ozdravně‑léčebné pobyty pro desetitisíce dětí, u moře i v Česku. Jak vím i z naší spolupráce, tak pan Hájek dává svým obchodním partnerům velkou důvěru, je profesionální a otevřený, což mu umožňuje nacházet pro firmu dlouhodobě nejlepší řešení. Od založení firmy jsme společně projednali mnoho rozvojových záměrů a potřeb. Třeba při rekonstrukci hotelu Čeladenka v Beskydech, třikrát oceněného Nejlepšího hotelu v Moravskoslezském kraji. Rád přeji firmě Kovotour Plus hodně štěstí a další úspěchy.




Koruna je zmrzlá, ale pod ledem už je živo

Česká ekonomika je závislá na exportu a export aktuálně profituje z uměle oslabené koruny. Provázané nádoby přitom pravděpodobně příští rok čeká zásadní zkouška – posílení kurzu české měny poté, co Česká národní banka opustí svůj měnový závazek. Podle Josefa Jeřichy, senior dealera Finanční trhů ČSOB, může přijít konec intervencí dříve, než se všeobecně čeká, a může mít také razantní dopady na kurz. „Situace kolem kurzu koruny dnes vypadá jako takový zamrzlý rybník. Ale pod ledem je živo. Takže buďte připraveni, až ledy pod sluncem povolí,“ vzkazuje Josef Jeřicha s tím, že vždy je lepší mít plán a projít si firemní byznys i případné dopady silnější koruny na jeho fungování s předstihem, než situaci řešit pod tlakem.

Začneme více zeširoka. Někteří úspěšní lidé, kteří jsou aktivní na finančních trzích, přirovnávají dnešní situaci k 30. letům dvacátého století, kdy úspory vymazávala hyperinflace, zatímco dnes jsou to záporné úroky. Investoři jsou ochotni za relativní jistotu nakupovat dluhopisy stabilních států se záporným výnosem, naproti tomu ceny realit rychle rostou. Byla podle vás někdy na trzích větší nejistota, než je teď?

Díval bych se na realitu střízlivěji. Je dobré nesměšovat pohled investorů a zajišťovatelů, tedy firem, které primárně potřebují stabilitu a předvídatelnost pro svůj byznys. Investoři hledají výnos, který je vždy funkcí rizika, a myslím, že větší nejistotu, řekněme až paniku, zažívali po pádu investiční banky Lehman Brothers na podzim roku 2008. Tedy v době, kdy naplno propukla finanční krize. Od té doby se zlepšila regulace a ekonomiky se vzpamatovaly. Teď jsou investoři ochotni investovat i tak, aby si jen uchovali nominální hodnotu svých prostředků. To je věc, která byla dříve nepředstavitelná, kvůli monetárním politikám centrálních bank je z ní nová norma, ale já jsem přesvědčen, že je to jen dočasná situace.

Kdy tedy může období nulových a záporných sazeb skončit?

Řadu let byly ve vyspělých ekonomikách průměrné úrokové sazby kolem pěti šesti procent, což je stav, k němuž nám bude návrat trvat ještě dlouho, ale nakonec si tu vykloubenou končetinu nulových sazeb zase srovnáme. Lidé na to možná už trochu pozapomněli, ale to, že investor teď přemýšlí, jak hlavně o peníze nepřijít, jsou stále ještě následky finanční krize, kterou léčí centrální banky přes nulové sazby. A zatímco USA už se vracejí do normálu, čekají růst sazeb, roste tam inflace a trh práce vykázal velké zlepšení, Evropa je pořád trochu v křeči. Oproti Spojeným státům není zdaleka tak homogenní jak z hlediska ekonomiky, tak mentálně, hůře se proto domlouvá na jasném společném postupu a výsledkem jsou i záporné sazby. Paradoxně to teď vypadá, že země, jako jsme my, které se držely trochu stranou integračního procesu a nechaly si vlastní měnu, udělaly dobře. Měnový kurz je typicky něco, co dokáže do jisté míry  krize mírnit. Pokud národní měna oslabí, exportéři mohou lépe zhodnocovat své produkty v zahraničí a v dobrém se to do domácí ekonomiky vrací.

Na druhou stranu existence domácí měny znamená nutnost zabývat se měnovými výkyvy.  Co dále aktuálně řeší tuzemský podnikatelský sektor?

České firmy více vyrábějí, začínají přidávat zaměstnancům, protože lidé chybí a prognóza ČNB na příští tři roky říká, že mzdy porostou v průměru o pět procent. Jenže to, že nejistota v podnikatelské sféře zůstala, je vidět na poměrně nízkých firemních investicích. Šéfové mají v hlavě pořád ještě rok 2008 a následný drtivý výpadek zakázek. To je jejich nejistota, byť není tak veřejně a často komunikovaná jako nejistota pro investory. I proto ČNB vytvořila měnový závazek a samozřejmě všechna její prohlášení vedou k tomu, aby na trhu panovala co největší stabilita, což je ostatně jedno z jejích důležitých poslání. Na druhou stranu intervencemi vytvořila pro podnikatele možná až nezdravý pocit nikdy nekončící jistoty, že euro bude za 27 korun.

To, že dnes existuje trh pro zajišťovatele, kde si mohou zajistit budoucí kurzy, neznamená, že bude existovat v době, kdy ČNB bude závazek opouštět.“

Takže předpokládám, že se firmy méně zajišťují proti výkyvům. Proč by to ale měly dělat, když guvernér ČNB avizuje, že chce měnový závazek držet někdy do poloviny příštího roku?

Držel bych se oficiálních závěrů z posledního zasedání bankovní rady. Ty zní, že kurzový závazek neprodlouží, že ho opustí v první polovině příštího roku a pravděpodobně podle současných ekonomických parametrů na konci prvního pololetí. Jinak řečeno, ČNB si vždy nechává co nejširší prostor, kdy může kurzový závazek opustit. Vylučuje její formulace, že ho opustí v lednu 2017?

Ne.

Tak vidíte. Takže pokud si firmy vytvářejí scénáře vývoje měnového kurzu na příští rok, musí připustit, že pravděpodobnost opuštění kurzového závazku již na začátku příštího roku není nulová. Pak často nastupuje jejich logická úvaha, že bude stačit, když se zajistí třeba na konci letošního roku. Jenže trhy jsou velmi efektivní, na nejistotu ohledně budoucího kurzu koruny již začínají reagovat, a pokud poroste očekávání, že závazek bude opuštěn dříve, bude již v prosinci zajišťovací kurz EUR/CZK na rok či dva dopředu pravděpodobně výrazně nevýhodnější než dnes. Trhy jsou citlivé a reakce mohou být razantní. To, že dnes existuje trh pro zajišťovatele, kde si mohou zajistit budoucí kurzy, neznamená, že bude existovat v době, kdy ČNB bude závazek opouštět. Likvidita trhu může zmizet nebo může budoucí (fowardový) kurz dramaticky propadnout.

Dejte příklad.

Dnes prodáte euro za cca 27 Kč. Když se budete chtít proti pohybu kurzu zajistit například s výhledem na jeden rok, dokážeme dnes od klienta nakoupit „budoucí eura“ za zhruba 26,80 Kč. V říjnu 2015, kdy investoři ze zahraničí vsadili na rychlejší zhodnocení koruny, roční forwardové kurzy byly v jeden moment i kolem 26,50 (!) za euro. Jinak řečeno, s blížícím se uvolněním kurzu mohou opět značně růst očekávání na zpevnění koruny, což ovlivní zejména hodnotu zajištění.

Když by firma chtěla držet kurz 27 Kč za euro třeba další tři roky, jak to má udělat?

Pak by si mohla koupit opci na prodej za kurz 27,00, která je poměrně drahá a každá banka ji trochu jinak oceňuje. Alternativou bude uzavření kombinace opcí, tzv. opční struktury, která obsahuje určitou asymetrii či případnou budoucí možnost změny parametrů zajištění. Korporátní klienti z řad například výrobních firem proto často používají jednodušší a přehlednější forwardy, což je kalkulovaná veličina budoucí hodnoty kurzu. Forwardové zajištění je transparentní a vhodné do zajišťovacího účetnictví. Firmy se zaváží, že k budoucímu datu nám prodají eura za předem dohodnutý kurz. Na jedné straně existuje ušlá příležitost, pokud by v budoucnu inkasovaly ze zahraničí eura a kurz by navzdory současnému očekávání ještě oslabil nebo pokud by ČNB intervenovala dál. Mnoho korporátních společností však preferuje zachovat hodnotu eurových cash flows, když koruna prudce posílí

Jak to funguje v praxi?

Je to přehledné, klientovi například nabídneme, že si může aktuálně zajistit pravidelné cash flow na 12 měsíců dopředu za 26,90 Kč za euro s tím, že náš současný expertní výhled je takový, že koruna po opuštění závazku pravděpodobně posílí v průběhu roku pod 26,00 Kč.

Nevěříte tomu, že ČNB závazek znovu prodlouží?

Myslím, že už žijeme v trochu jiné realitě, než když byl vytyčen. Například bankovní rada má jiné složení a ekonomika vykazuje jiné parametry. Přišel navíc výrazný růst mezd, což byl pro ČNB vždy jeden z hlavních důvodů k opuštění závazku. Nemluvě o rostoucí inflaci, kdy dosažení inflačního cíle (2 %) nemusí být podmínkou opuštění kurzového závazku.

Na jak dlouho se obvykle forwardové zajištění uzavírá?

Nejčastěji na rok až tři, i když v určitých případech dokážeme zajistit kurz i např. na 10 let. Zajišťuje se zpravidla jen část tržeb, do jednoho roku se zajišťuje mezi 50 až 80 procenty salda devizových inkas a plateb, kdy počítáme s určitou proměnnou na obchodních kontraktech. A přirozené zajištění vyplývá také z toho, že firmy samy v zahraničí část eur zase použijí. S delším časem pak logicky podíl zajištění na tržbách klesá. V dlouhodobém horizontu se může objem zakázek měnit, proto doporučujeme zajišťovat menší část například 30%.

„Část klientů se na možné výkyvy připravila jen mentálně, část se rozhodla pro defenzivní strategii, ale nejdůležitější vlastně bylo, že s takovou možností počítali.“

Kolik firem z vašich klientů se zajišťuje?

Zhruba třicet procent. A teď určitě zájem roste, i když tomu tak vždy nebylo. Podnikatelé jsou totiž obvykle ze své povahy hráči a spíše mají tendenci spekulovat na to, že na kurzu vydělají. My jim na to říkáme, že nejsou spekulanti, a že by se měli spíše věnovat svému core byznysu (smích). Často od nich slyšíme, že třeba ještě čekají, že koruna oslabí někam k 27,50 Kč za euro. Na to jim objektivně argumentujeme, že tak slabý už kurz nebyl rok a půl a takto s ním nezahýbal dokonce ani brexit. Koruna po brexitu krátce oslabila, avšak pouze na  27,20 za euro a po 2 dnech se vrátila zpět na 27, na rozdíl od polského zlotého a maďarského forintu a HUF, které zůstaly pod větším tlakem.

j_jericha-smile-1

Byl brexit pro finanční trhy velkým šokem?

Byl to typický příklad události, kterou moc lidí nečekalo, ale stala se. Byla to však reálná alternativa, nikoliv nečekaný šok – ne tzv. „černá labuť“. A podobně to je s možným rychlým opuštěním intervencí ČNB vůči koruně. S několika klienty jsme ovšem byli před hlasováním v Británii schopni se vpravit do debaty, co by se stalo s kurzy libry vůči dolaru a euru, pokud by brexit nastal, a taková debata se, myslím, rozhodně vyplatila. Část klientů se na možné výkyvy připravila jen mentálně, část se rozhodla pro defenzivní strategii, ale nejdůležitější vlastně bylo, že s takovou možností počítali. Pomohlo také, že si udělali firemní cvičení „co by, kdyby“ a dali na stůl scénáře. Nejhorší je totiž vše řešit až následně a pod tlakem situace. Pak se často člověk rozhodne špatně.

Jaké je tedy vaše hlavní poselství firmám, které začínají uvažovat nad kurzem koruny a jeho vývojem v příštím roce?

Uvědomte si, že nejistota na trhu ohledně kurzu koruny panuje už teď, byť je trochu skrytá. Existuje celkem reálná možnost, že během jednoho roku bude kurz vůči euru někde kolem 26,50 nebo i pod 26 Kč. Třeba jen v nějakém krátkém období. Ale promyslete si, co to pro váš byznys znamená. Byl by to problém? Přenesete to na zákazníka?  Nejlepší je dopředu si vytvořit určitou road mapu možností, což je věc, s níž by ČSOB měla umět dobře pomoci. Lépe se vše řeší v situaci relativního klidu, který ještě panuje, než v době dramatické změny hodnoty exportu české ekonomiky, která podle nás může přijít. Exportéři si musí uvědomit, že trhy budou na blížící se konec intervencí reagovat a opce na zajištění proti posílení budou stále dražší. Takže doporučuji, aby se firmy dobře zamyslely, jaké jsou jejich možnosti a rizika. Často se nám stává, že jednáme ve firmě s určitým profesionálem, který je se situací obeznámený, ale když nastane nějaký zásadní pohyb na trhu a je třeba rozhodnout, má například dovolenou a nelze se s ním spojit. Naše dlouhodobá zkušenost je, že situace na trhu se prostě změní rychleji, než se zdá či očekává. A proto je pro nás důležité najít s klienty společnou řeč a napojit jejich experty na naše. Může to vypadat nadneseně, ale opravdu rádi hledáme společná řešení, známe řadu úspěšných alternativ a dokážeme pomoci. Prostě – dnes situace kolem kurzu koruny vypadá jako takový zamrzlý rybník. Ale pod ledem je živo. Takže buďte připraveni, až ledy pod sluncem povolí.

Autor: ČSOB Panorama
Foto: Jiří Coufal

j_jericha

 

Josef Jeřicha, Senior Dealer, Obchodování pro korporátní klienty

 

 

UPOZORNĚNÍ: Tento text je základní informací o možném přístupu k zajištění a není výzvou nebo doporučením k uzavření konkrétního obchodu.




Je konec intervenčního režimu skutečně v nedohlednu?

Od té doby, co centrální banka zavedla intervenční režim a brání koruně v jakémkoliv posílení za hranici 27 CZK/EUR, se zdá, jako by se devizový trh v ČR stal naprosto předvídatelným, bezrizikovým a z pohledu finančních příležitostí i nudným. Ve skutečnosti to vlastně nikdy neplatilo doslova a s blížícím se koncem tohoto režimu to platit nemusí už vůbec. Ať už to byly před více než rokem „spekulace“ některých hráčů na trhu na další devalvaci nebo následně na předčasný konec intervencí. Obojí na čas vytvořilo zajímavé příležitosti pro kurzové zajištění – nejdříve díky vyššímu forwardovému kurzu koruny pro exportéry a následně nižšímu, který zas mohli ocenit importéři.

Z průzkumů pořádaných ČNB a Svazem průmyslu totiž vyplývá, že míra zajištěnosti kurzových rizik v ročním horizontu dosahuje 25 % a je fakticky nejnižší od roku 2011 (tedy za celou dobu sledování).

Letošek je pro korunu prozatím velmi poklidným rokem. Koruna se drží v těsné blízkosti intervenční hranice a jen občas ji musí centrální banka usměrňovat, aby přece jen bariéru stanovenou v listopadu 2013 neprolomila. Na trhu tak panuje zdání neskutečného klidu a bezpečí, které však časem nepochybně skončí. Nakonec nic netrvá věčně, a tak by koruna měla časem opustit intervenční režim a její kurz by se měl odvíjet – tak jako dříve – jen od tržní nabídky a poptávky. A nemuselo by to už trvat ani dlouho, protože sama ČNB prezentuje jako pravděpodobný termín ukončení kurzového závazku polovinu roku 2017. V té době už by se totiž měla inflace pohybovat bezpečně v blízkosti cíle centrální banky, ekonomika by měla růst solidním tempem a měnová politika by se tak mohla začít vracet do dřívějších osvědčených kolejí.

Firmy, zdá se, s takto „brzkým“ ukončením kurzového režimu zatím až tak nepočítají a stále vyčkávají. Z průzkumů pořádaných ČNB a Svazem průmyslu totiž vyplývá, že míra zajištěnosti kurzových rizik v ročním horizontu dosahuje 25 % a je fakticky nejnižší od roku 2011 (tedy za celou dobu sledování). Můžeme to chápat tak, že podniky jsou už po několikerém prodloužení kurzového závazku centrální banky k avizovanému termínu uvolnění koruny skeptické a že se spíše budou chtít rozhodnout, až bude exit takříkajíc jistý.

Problémem ovšem je, že tak zásadní krok, jakým je uvolnění kurzu, bývá do značné míry otázkou překvapení. Navíc v jeho důsledku budou na trhu panovat s největší pravděpodobností úplně jiné podmínky než nyní. Takže nakonec čekat na „jistotu“ a odkládat rozhodnutí nemusí být až tak výhodné, jako tomu bylo třeba doposud. Přinejmenším proto je na místě vývoj kurzu i rétoriku centrální banky pozorně sledovat a být připraven pojistit/zajistit si výhodný devizový kurz za lepších podmínek. Nebo také věříte, že devizový kurz koruny zůstane po uvolnění stabilní?

 

petr-dufek

 

Petr Dufek, analytik ČSOB

 

 

UPOZORNĚNÍ: Tento text je základní informací o možném přístupu k zajištění a není výzvou nebo doporučením k uzavření konkrétního obchodu.




Jak mít tržní rizika pod kontrolou

Nečekané pohyby na trzích vám mohou zhatit obchod a způsobit ztrátu. Trhy jsou proměnlivé a ovlivnit je může prakticky cokoliv od politiky přes přírodní katastrofu. Buďte připraveni. Manažer korporátních dealerů z Finančních trhů ČSOB Robert Grus na následujících řádcích radí, jak s možnými riziky úspěšně zacházet. „Nemyslím si, že je nezbytně nutné mít tržní rizika v plné výši eliminovaná, zásadní je o nich vědět, pracovat s nimi a uvědomovat si, jak velkou ztrátu mohou způsobit”, říká hned na úvod.

r_grus-clanek-2

 

Identifikace rizik – devizové riziko

K úspěšnému řízení FX rizika doporučuji zmapovat cash flow v jednotlivých měnách. Tím získáme informace o časovém nesouladu (inkasa, platby) v jednotlivých denominacích a zároveň o potřebě konverzí, tedy o riziku plynoucímu z pohybu devizových kurzů.

Pohyb kurzu či likvidita – devizové riziko

Zatímco časový nesoulad je možné jednoduše eliminovat prostřednictvím likviditních swapů, riziko pohybu devizových kurzů řešíme buď úpravou ceny obchodnímu partnerovi, nebo vstupem do zajištění na devizovém trhu.

Jak je to s komoditami?

U rizika plynoucího z tržních pohybů cen komodit, kde není možná úprava ceny obchodnímu partnerovi, doporučuji stejně jako u FX rizika, zvážit vstup do zajištění.

Riziko růstu plovoucích sazeb

Úrokové riziko se týká veškerých úvěrů, které jsou navázány na plovoucí referenční sazby (PRIBOR, EURIBOR). Zejména v době nízkých úrokových sazeb, kdy rozdíl mezi plovoucí referenční sazbou a fixní cenou není zásadní, se přikláním k eliminaci části nebo celého úrokového rizika fixací pohyblivé sazby.

NASTAVTE SI PROCES ZAJIŠTĚNÍ

Více prostoru pro váš business

Doporučuji nastavit ve společnosti jasnou zajišťovací politiku včetně rozhodovacích pravomocí. Dodržováním přijatých postupů, lze pak do značné míry zamezit expozici vůči tržním rizikům. Firma tím omezí spekulace na budoucí tržní pohyb, čímž si rozšíří prostor pro aktivitu spojenou s hlavní podnikatelskou činností.

Najděte vhodné řešení

Neexistuje univerzální zajišťovací politika, kterou by bylo možné aplikovat plošně. Strategii zajištění je nutné citlivě nastavit s ohledem na fungování chodu společnosti. Ze své praxe mohu jednoznačně doporučit koordinovat přípravu zajišťovací strategie s odborníky z finančních trhů, kteří se touto problematikou zabývají v podstatě neustále.

ZAJIŠŤOVACÍ PŘÍSTUPY: JAKÉ MOŽNOSTI MÁTE

Předem – plné zajištění rizika

Při vzniku expozice okamžitý vstup do zajištění v maximální možné míře. Tento přístup je vhodný pro situace, kdy se v obchodní transakci pracuje s relativně nízkou marží a nepříznivý tržní vývoj by zásadním způsobem obchod ovlivnil. Příkladem mohou být kurzová zajištění s vazbou na obchody s komoditami nebo na dovoz elektroniky.

Postupně, avšak pravidelně

Alternativní variantou je zajišťovat expozici postupně. Při uzavření obchodního případu zajistit část otevřené pozice a zbytek řešit posléze v jednotlivých krocích. K následným nákupům zajištění jsou velmi oblíbené tzv. pokyny (ordery). Principem těchto příkazů je pokusit se vstoupit do zajištění za výhodnějších podmínek, nežli dovoluje aktuální tržní situace. Banka tyto předem odsouhlasené hodnoty „hlídá“ a při jejich dosažení klienta informuje. Pakliže nedojde k realizaci všech nastavených pokynů, doporučuji uzavřít zbylou část nezajištěné pozice za aktuálních podmínek. Odsunutí zajištění do budoucna vede ke kumulaci rizika i potenciálních ztrát.

Macro-hedging

V této variantě se nezajišťuje expozice (FX, komodita) z jednotlivých kontraktů separátně, ale řeší se celková otevřená pozice mnohdy v horizontu několika budoucích let. Typický vzorec zajištění vypadá takto: expozice do 1 roku je zajištěna v objemu 80 %, od 1 do 2 let 60 %, od 2 do 3 let 40 % atd. Při dlouhodobém zajištění je důležité, aby podkladové riziko trvalo i v budoucnu. V případě, že cizoměnová expozice náhle zmizí (například dojde k vypovězení kontraktu), chová se zajištění jako spekulace.

Tržní rizika nezajišťuji, co když to bude lepší

Občas se setkávám s názorem, že vstup do zajištění je v podstatě spekulace, protože v budoucnu může být příslušná cena výhodnější. Ano, cena v budoucnu opravdu výhodnější být může, na druhou stranu ale není vyloučené, že cena bude méně výhodná a ztráta z nezajištěné pozice může zásadním způsobem negativně ovlivnit hospodaření společnosti. Proto bych nedoporučoval vydávat se touto cestou. Pokud jsme zodpovědní za řízení tržních rizik, neměli bychom být oběťmi různých tržních výkyvů, měli bychom v předstihu pracovat s možnými scénáři a i na málo pravděpodobný tržní pohyb být připraveni.

DOPADY NA ÚČETNICTVÍ

Zapojte do procesu auditory

Jednoznačně doporučuji před vstupem do zajištění prostřednictvím investičního instrumentu konzultovat tento záměr s auditory. Investiční instrumenty se v průběhu života účetně přeceňují vůči aktuálnímu trhu a rozdíl pak vstupuje do účetnictví. V účetnictví je tato položka v rozvaze, nebo ve výsledovce – podle toho, zda se jedná a o zajišťovací derivát nebo o derivát k obchodování. Detailní informace získáte od auditorské společnosti.

ŠTĚSTÍ PŘEJE PŘIPRAVENÝM

Pracujme s různými scénáři vývoje

V poslední době se společně s našimi klienty intenzivně zamýšlíme nad možnými scénáři vývoje kurzu české koruny po opuštění devizového závazku ČNB. K inspiraci, jak se připravit na ukončení intervence, může posloužit situace kolem brexitu.

Někteří klienti se na případnou kolísavost kurzu po brexitu připravili, zejména stanovením potřeby zajištění a delegováním pravomocí k uzavření příslušných transakcí. Ač většinou brexit neočekávali či vylučovali, dokázali promptně využít výhodnějších kurzů zadáním prodejních pokynů na promptním trhu či realizovat zajištění přes opční struktury. Vyčkávání na ,,lepší” úrovně, či hlubší analýza situace, vedlo k promarnění jedné z mála příležitostí při oslabení koruny v roce 2016.

Oslabování promptního kurzu koruny významněji nad hranici 27,00 není v roce 2016 časté.

rg-trzni-rizika-graf-1

Graf: spotový kurz EUR/CZK

 

Otázkou je zejména kolísavost cen forwardového (budoucího) trhu. V říjnu 2015, aniž by ČNB jakkoliv změnila rétoriku, došlo z důvodu zvýšeného zájmu zahraničních investorů k významnému propadu tohoto trhu, a to v desítkách haléřů.

Graf: dvouleté forwardové kurzy EUR/CZK

Graf: dvouleté forwardové kurzy EUR/CZK

Taková situace se reálně může opakovat a potenciálně zdražit či omezit možnost zajištění kurzu na období po ukončení intervencí.

 

r_grus

 

Robert Grus, manažer, Obchodování pro korporátní klienty

 

 

UPOZORNĚNÍ: Tento text je základní informací o možném přístupu k zajištění a není výzvou nebo doporučením k uzavření konkrétního obchodu.




Devizové riziko: Návod, jak zkrotit korunu

Devizové riziko je bezpodmínečně spojeno s podnikáním v zahraničí. Jde o potenciální ztrátu způsobenou nepříznivým pohybem kurzu měn. Čím více měnové trhy kolísají, tím větší devizové riziko je. Aktuální situace na finančních trzích dává podnikům nové podněty k zamyšlení. Nejenom že jsme v průběhu minulých měsíců byli svědky neočekávaného brexitu, po kterém libra prudce poklesla na pětatřicetileté minimum, ale ani výhled do budoucna nepředpovídá větší stabilitu. Nadále je také třeba sledovat rétoriku ČNB, která v roce 2017 chystá ukončení intervenčního režimu, jenž brání výraznějšímu posilování koruny.

Kurzovému riziku jsou typicky vystaveni dovozci a vývozci, podniky s úvěry v zahraničních měnách a společnosti, které vyplácejí nebo přijímají dividendy v zahraniční měně. Dále firmy, které operují s produkty, jejichž ceny se stanovují v cizí měně, protože změny kurzu mohou zapříčinit ztrátu konkurenceschopnosti. Měnovému riziku jsou vystaveny také společnosti, které mají zahraničního vlastníka a sestavují konsolidované účetní výkazy.

Nyní vám stručně představíme základní finanční instrumenty k zajištění devizového rizika. Uvedené příklady nejsou vždy všeobecně aplikovatelné, jelikož řada situací vyžaduje specifické řešení a tudíž nastavení na míru šité strategie. Finanční instrumenty lze často kombinovat, což umožňuje značně eliminovat rizika a přitom i participovat na budoucím pozitivním vývoji kurzu.

Forward (Termínová operace)

Forward může vaše společnost využít v případě, že očekáváte příjem v zahraniční měně v určitém období v budoucnosti a potřebujete okamžitě zajistit kurz ke konverzi (směně). Forwardový kurz je odvozen od aktuálního spotového kurzu (aktuální tržní ceny) a rozdílu úrokových sazeb dvou měn, které do forwardu vstupují. Forward je jednoduchý finanční derivát, který fixuje kurz konverze, ke které dojde v budoucnosti.

Klient tedy musí při splatnosti derivát fyzicky vypořádat, případně jej uzavřít protioperací.

Příklad

Český vývozce očekává příjem 100 000 eur za 6 měsíců. Pro daný kontrakt kalkuloval s devizovým kurzem na úrovni 27,00 korun za euro. Řekněme, že kurz EUR/CZK je nyní 27,40. Podnik má zájem úplně vyloučit kurzové riziko, a uzavře tedy forwardový kontrakt na celou částku. Forwardový kurz EUR/CZK za 6 měsíců je 27,35, tedy 5 haléřů pod spotovou sazbou. (Půlroční swapové body se rovnají MINUS 0,05 CZK, což je rozdíl úrokových sazeb EUR a CZK vyjádřený v kurzu EUR/CZK.)

Výhody

– Kurz, za který bude konverze v budoucnu realizována, je znám předem, v okamžiku uzavření transakce.
– Jednoduchý způsob 100% zajištění proti posílení koruny.
– Uzavření forwardu je zcela bez poplatků.

Rizika

– Forward, v daném případě, neumožňuje využít případné oslabení koruny

Příběh klienta

Proč využíváte forwardy a co bylo impulzem k zajištění?

Jako tradiční sklářská společnost se orientujeme na zahraniční trhy, a tudíž realizujeme významnou část tržeb v cizích měnách. I když se snažíme posilovat přirozené zajištění, většinu nákladů hradíme v korunách. Nejistota v kolísání kurzů nás ohrožuje jak ekonomicky, tak v plnění schválených finančních plánů. Zajištění nám dává větší míru jistoty. Při rozhodování, jaký instrument k zajištění použít, jsme vycházeli z jednoduché úvahy – živí nás produkty ze skla a nemáme ambice zasahovat do výsledků hospodaření spekulacemi na devizových trzích. I proto jsme došli k závěru, že pro nás nejsou vhodným nástrojem opce, a držíme se toho, co známe – používáme forwardy a swapy.

Jaké máte se zajišťováním prostřednictvím forwardů v posledních letech zkušenosti a co vám jejich využití přináší?

Zajištění budoucí korunové hodnoty cizoměnových inkas vlastně vnímám trochu jako pojištění. Závazek dodat cizí měnu a směnit ji na koruny v předem známém kurzu může přinést v den vypořádání finanční zisk, ale i ztrátu, porovnáme-li kurz dohodnutý s tím, který je aktuálně na trhu. A přesně takhle nám forwardy v minulosti vycházely – občas jsme realizovali zisk, někdy ztrátu. Ale vzhledem k objemu nasmlouvaných forwardů a k domluveným termínům vypořádání se nikdy nejednalo o zisk či ztrátu, které by byly jakkoli ekonomicky významné nebo nebezpečné pro naše cash flow. Důležitější pro nás je dlouhodobá spokojenost zákazníků s našimi výrobky.

Leoš Adler,  Výrobní ředitel
PRECIOSA ORNELA, a.s., |  Member of the PRECIOSA Group

Co je to opce a k čemu slouží

Opce nabízí plnou ochranu proti nevýhodným tržním trendům a současně umožňují participovat na pozitivním vývoji. Stejně jako u pojišťovacích produktů i u opcí platí, že držitel opce je ve výhodě, pokud není nucen opci využít, respektive pokud mu nenaběhne žádná ztráta a nemusí využít svých opčních práv. A podobně jako u pojištění se za opce platí „pojistné“ – opční prémie.

Dva hlavní typy opcí

Call opce: Držitel call opce má právo (nikoliv povinnost) koupit předem specifikovanou částku dané měny v dohodnutý den nebo během dohodnutého období za předem stanovený kurz, tzv. „strike price“. Pokud své právo neuplatní, opce se stává bezcennou a zaniká. Prodávající call opce má povinnost prodat danou měnu, pokud držitel opce své právo uplatní.

Pokud je tržní kurz v rozhodný den vyšší než stanovený kurz (strike price), tak držitel call opce své právo koupit uplatní.

Put opce: Držitel put opce má právo (nikoliv povinnost) prodat předem specifikovanou částku dané měny v dohodnutý den nebo během dohodnutého období za předem stanovený kurz, tzv. „strike price“. Pokud své právo neuplatní, opce se stává bezcennou a zaniká. Prodávající put opce má povinnost koupit danou měnu, pokud držitel opce své právo uplatní.

Pokud je tržní kurz v rozhodný den nižší než stanovený kurz (strike price), tak držitel put opce své právo prodat uplatní.

Evropská opce: může být uplatněna pouze v den splatnosti opce.

Americká opce: může být uplatněna kdykoli během života opce až do dne splatnosti.

Příklad call opce

Aktuální kurz EUR/CZK je 27,40. Klient si koupil od banky šestiměsíční call opci na eura se strike cenou 27,70. Za tuto opci platí bance opční prémii. V případě, že bude kurz v den splatnosti vyšší než 27,70, klient uplatní svou opci a koupí domluvený objem eur za strike cenu 27,70. Pokud bude kurz v den splatnosti nižší než 27,70, klient opci nevyužije, nechá ji propadnout a nakoupí eura na trhu za aktuální kurz, který je nižší než 27,70.

Příklad put opce

Aktuální kurz EUR/CZK je 27,40. Klient si koupil od banky šestiměsíční put opci na eura se strike cenou 27,00. Za tuto opci platí bance opční prémii. V případě, že bude kurz v den splatnosti nižší než 27,00, klient uplatní svou opci a prodá domluvený objem eur za strike cenu 27,00. Pokud bude kurz v den splatnosti vyšší než 27,00, klient opci nevyužije a nechá ji propadnout. Prodá eura na trhu za aktuální kurz, který je vyšší než 27,00.

Výhody

– Úplná ochrana proti oslabování/posilování koruny.
– Možnost podílet se neomezeně na příznivém pohybu kurzu.
– Kurz striku anebo opční prémii lze nastavit podle vašich očekávání, plánů a vašeho rozpočtu.

Rizika

– Prémie je jediný náklad a povinnost klienta spojená se zajištěním.

K odstranění nákladů spojených s pořízením opčního zajištění, tedy platby opční prémie, se používají kombinace nakoupených a prodaných opcí, tzv. opční struktury.

Příběh klienta

Proč využíváte devizové opce a opční struktury a co bylo impulzem k zajištění?

Naše společnost je vystavena cizoměnovému riziku vzhledem ke skutečnosti, že tržby realizujeme v převážné míře v eurech, zatímco některé nákladové položky platíme v českých korunách. Případné posílení koruny by se tak negativně promítlo do našeho provozního hospodaření a toto riziko jsme chtěli eliminovat. Rozhodovali jsme se mezi běžným cizoměnovým forwardem a cizoměnovou opční strukturou. Vzhledem k nejistotě ohledně načasování ukončení intervenčního režimu České národní banky jsme se nakonec rozhodli pro druhou možnost. Cizoměnová opční struktura nám dává možnost, ne povinnost, směňovat inkasovaná eura do korun. V současnosti tedy i nadále směňujeme za výhodnější spotový kurz. Teprve v případě posílení koruny bychom využili právo na směnu, které nám plyne z opční struktury. V neposlední řadě je třeba zmínit i skutečnost, že se jedná o beznákladovou opční strukturu. Na uzavření tohoto obchodu jsme tedy nemuseli vynaložit žádné finanční prostředky.

Jaké máte zkušenosti s devizovými opcemi a opčními strukturami v posledních letech a co vám jejich využití přináší?

S cizoměnovými opcemi a strukturami jsme doposud neměli žádnou zkušenost. V minulosti jsme k zajištění cizoměnového rizika použili forwardy. Výhodu opčních struktur spatřujeme v jejich flexibilitě a možnosti si dané riziko ošetřit tzv. na míru. Riziko pro nás totiž nepředstavuje mírná fluktuace, ale spíše náhlé a nečekané výkyvy kurzu. A právě pro tyto situace shledáváme opční strukturu jako ideální zajišťovací nástroj.

Marian Rašík, Finanční ředitel
PEGAS NONWOVENS s.r.o.

Bariérové opce a jejich využití

Knock In bariéra: kurz (tržní parametr), při jehož dosažení opce vznikne (začne platit)

Knock Out bariéra: kurz (tržní parametr), při jehož dosažení opce zanikne (přestane platit)

Protože mají bariérové opce podmíněnou životnost, jsou levnější (mají nižší opční prémii) než jednoduché opce. Obecně platí, že dosažení bariery mění profil části nebo celého zajištění.

Příklad opční struktury s Knock In bariérou:

Evropský forward plus (zajištění v pásmu s bariérovou opcí)

Popis produktu

Evropský forward plus obsahuje právo a bariérovou povinnost. Povinnost se stává efektivní, pokud spotový kurz v den splatnosti dosáhne předem dohodnuté úrovně (tzv. evropské bariéry):
– Exportér má právo prodat cizí měnu za domluvený kurz, je-li spotový kurz v den splatnosti pod evropskou bariérou.
– Pokud v den splatnosti kurz koruny oslabí nad spouštěcí úroveň (evropskou bariéru), vzniká povinnost k prodeji za smluvený kurz.

Jinými slovy: Než je dosažena spouštěcí úroveň, funguje strategie jako běžná put opce. Je-li však úroveň (evropská bariéra) dosažena, změní se strategie na běžný forward se sjednaným kurzem.

Příklad

Český exportér obdrží za úhradu faktury 100 000 eur za 6 měsíců. Řekněme, že forwardový kurz EUR/CZK za 6 měsíců je 27,10. Exportér očekává kurz v den splatnosti lepší než forward, ale zároveň požaduje zajištění proti případnému posílení koruny. Nechce prodávat pod 26,8 a domnívá se, že kurz naopak nepřesáhne 27,60. Proto uzavírá kontrakt typu evropský forward plus se zajištěným kurzem 26,80 a s barierou 27,60.

– Je-li při splatnosti kurz nižší než 26,80, je společnost zajištěna proti posílení koruny a je oprávněna prodat za 26,80.
– Mezi kurzy 26,80 a 27,60 může společnost nakupovat za aktuální tržní kurz.
– Je-li kurz při splatnosti nad bariérou 27,60, musí společnost nakoupit za 27,10 (sjednáno na úrovni forwardového kurzu).

Opakem evropské bariéry (platnost bariéry se posuzuje k předem stanovenému datu) je americká bariéra (platnost se posuzuje kdykoliv během předem stanoveného období).

Příběh klienta

Proč využíváte devizové opce a opční struktury a co bylo impulzem pro zajištění?

1)     Zajištění kurzových rizik je pevným stavebním kamenem naší firemní strategie.  V automobilovém průmyslu se pohybujeme na úrovni velmi nízkých marží, a proto si nemůžeme dovolit se o ně připravit z důvodu ignorace měnových rizik. V souvislosti s intervencemi ČNB jsme sáhli po zajištění s využitím opční struktury, které nám nabízí možnost omezené participace na kurzových pohybech či případné vylepšení zajišťovaného kurzu.

Jaké máte zkušenosti s devizovými opcemi a opčními strukturami v posledních letech a co vám jejich využití přináší?

2)     V posledních 2 letech často využíváme opční struktury, zkušenosti jsou výhradně pozitivní, při back testingu (porovnání s nezajištěnou pozicí a obyčejným forwardem) se nám potvrzuje, že zajištění pomocí opční struktury pro nás bylo nejvýhodnější volbou. Zajišťujeme tímto způsobem již pevně predikované, ale také částečně anticipované cash flow.

Radek Strouhal, Člen představenstva a finanční ředitel
TATRA TRUCKS a.s.

 

TIP pro Vás: Nová publikace Průvodce řízením tržního rizika (obsahuje detailní popis výše uvedených zajištění včetně grafů)

ČSOB Finanční trhy vydala publikaci Průvodce řízením tržního rizika, kde se mj. dozvíte o všech typech tržních rizik, jejich příkladech, výhodách a doporučení k jednotlivým strategiím. Získejte tuto publikaci bezplatně v pdf. Napište si o ni na: Eva Karasová, ekarasova@csob.cz / Publikace je určena pouze pro klienty Firemního a Korporátního bankovnictví ČSOB.

 


UPOZORNĚNÍ: Tento text je základní informací o možném přístupu k zajištění a není výzvou nebo doporučením k uzavření konkrétního obchodu.




Ekonomika nebude věčně na dopingu

Domácí ekonomika má za sebou velice úspěšný rok 2015. Ten letošní vypadá pro Česko rovněž dobře. Nezaměstnanost je de facto nulová, firmám se daří, v ekonomice je přebytek peněz… Je tu ovšem jedno „ale“.

Nezapomínejme, že úspěchu je kromě obvyklých parametrů (kvalitní pracovní síla, výhodná poloha uprostřed Evropy, relativní politická stabilita, dobrá bezpečnostní situace) dosahováno i za pomoci několika dočasných – a z pohledu české ekonomiky umělých – faktorů. Jedná se například o nízkou cenu vstupů z pohledu surovin i lidské práce. U ceny surovin jde spíše o nahodilou externí věc. Cena lidské práce však půjde nahoru trvale, dokud nedosáhne rovnovážného stavu ve stále více otevřené a globalizované ekonomice.

Pro tuzemskou ekonomiku jsou však mnohem závažnější dva zřejmé dopingy. Prvním je čistý přítok peněz z fondů Evropské unie. Ač to zní drasticky, tak i nerozumně utracená dotace čistě formálně pomáhá ekonomice, dává zakázky firmám, práci lidem, generuje DPH a daň z příjmu.

Druhým je uměle oslabený kurz české koruny. Díky intervencím centrální banky jsou české náklady z pohledu zahraničí ještě nižší a výroba v České republice konkurenceschopnější. Oba dopingy vytvářejí prostředí, které je uměle měkčí a může u některých firem a odvětví oddálit nutnost intenzivnějšího tlaku na efektivitu a inovace.

Tyto dopingy však dříve nebo později skončí. U fondů EU buď proto, že se česká ekonomika dostane na nadprůměrnou úroveň v rámci unie, nebo proto, že se se systémem dotací EU něco stane. Intervence České národní banky je od počátku postavena jako časově omezené řešení, z dlouhodobého hlediska neudržitelné. Je proto třeba se na vysazení dopingu připravit. Jak?

Stačí se podívat na nejlepší české firmy. Ty, byť také žijí v uměle podporovaném prostředí, průběžně testují svou výkonnost na podmínky, jako kdyby tady tyto stimulace nebyly. Samy od sebe požadují takovou efektivitu, aby byly úspěšné i v době, kdy intervence ČNB a podpora z fondů EU skončí. Mimořádný zisk, kterého díky dopingu dosáhly, pak dávají ve svém manažerském účetnictví stranou. Dívat se na svou situaci obdobným pohledem a nepodceňovat nutnost trvalého tlaku na inovace, efektivnost a řízení rizik by mělo být v zájmu všech firem.

 

Hospodářské noviny, 13. září 2016

jan_lucan_130

 

Ján Lučan, vrchní ředitel ČSOB Korporátního a institucionálního bankovnictví

 




Jak se připravit na konec intervencí?

Většina exportérů věří ČNB, že udrží kurz stabilní a rezignuje na zajištění. S každým měsícem a vyšší pravděpodobností exitu jeho cena roste.

Centrální banka po prvním kole obměny centrálních bankéřů dostala nový kabát. Zdá se, že do týmu se dostali lidé méně emočně spjatí se spuštěním intervencí. Jak Vojtěch Benda, tak Tomáš Nidetzký mají podle prvních rozhovorů menší tendenci bránit politiku slabé koruny. Pragmatičtější uvažování centrální banky a rostoucí fiinační tlaky by mohly vést centrální banku v příštím roce skoro po čtyřech letech k ukončení politiky slabé koruny. České podniky na to ale zatím zdá se moc připravené nejsou. Jak ukazuje poslední průzkum ČNB, procento zajištěných exportérů v druhém kvartále pokleslo na historicky nejnižší úrovně. Tomu odpovídají i výsledky mého průzkumu mezi účastníky červnového Treasury fóra – setkání významných finančních ředitelů českých podniků. Podle nich mělo šedesát procent finančních ředitelů zajištěno do konce roku 2017 méně než deset procent devizových rizik. Zdá se, jako by si řada lidí na pohodlný život se stabilní korunou jednoduše zvykla. To se však může v příštím roce změnit. Na co si tedy dát v přípravě na konec intervencí pozor?

„Bohužel odhady vývoje koruny po exitu připomínají dílo alchymisty. Problém je, že koruna už se více než tři roky neobchoduje podle tržních principů.“

Za prvé nezaspat. Kdo bude zajišťovat kurz až ve chvíli, kdy se o něco podobného bude snažit každý včetně investorů sázejících na zisky koruny, bude to mít asi dražší. ČNB totiž garantuje kurz slabší než 27 korun za euro jen na spotovém trhu – tedy s okamžitým dodáním korun. Budoucí kurzy dostupné k zajištění slabé koruny (forwardy) ale mohou v reakci na masivní poptávku po korunách před vypnutím intervencí reagovat posílením. To se ostatně do určité míry děje již dnes.

Za druhé, je třeba si ujasnit, jak velkého posílení koruny se máme bát. A podle toho hodnotit, zda se mi i dražší zajištění ještě vyplatí, nebo ne. Bohužel odhady vývoje koruny po exitu připomínají dílo alchymisty. Problém je, že koruna už se více než tři roky neobchoduje podle tržních principů. Je tedy těžké odhadnout, co udělá, až se k volnému obchodování vrátí. Podle mých odhadů by se měla díky rychlejšímu růstu a lepší obchodní bilanci obchodovat okolo 25 korun za euro. Nejistota spojená s odhadem takovýchto teoretických kurzů je však extrémně vysoká – v mém případě zpravidla plus minus deset procent. To neznamená, že by takové prognózy vycházející z makroekonomických proměnných neměly vůbec žádný smysl. Užitečným závěrem například je, že ať už skloňujete české makrofundamenty jakkoliv, koruna by měla být s vysokou pravděpodobností o více než pět procent silnější než dnes.

Skutečný pohyb kurzu nicméně ještě komplikují krátkodobé faktory. Ty mohou po vypnutí intervencí hrát hlavní roli a odeslat tak načas makroekonomické fundamenty na „vedlejší kolej“. I proto návrat k rovnovážným úrovním kurzu nemusí být okamžitý. Brzdit ho může vysoký příliv spekulativního kapitálu do korun před vypnutím intervencí, případné taktické sražení českých sazeb do záporu, a především pokračující aktivita ČNB na devizovém trhu. Centrální banka totiž asi nebude chtít jednoduše jen tak „pustit korunu z uzdy“. Jak agresivní taktiku nakonec zvolí, ovšem zůstává otázkou.

„Hrozí přitom, že až trhy své sázky na exit zvýší a pravděpodobnost bude hraničit s jistotou, příležitost pro zajištění jednoduše zmizí.“

Za třetí, stejně jako panuje nejistota ohledně pohybu kurzu, není také jisté, kdy ČNB intervence vypne. Centrální banka již několikrát v minulosti plánovaný exit odkládala a nedá se to vyloučit ani nyní. Na druhou stranu je jisté, že pravděpodobnost exitu v příštím roce s příznivým finančním výhledem, obměněnou bankovní radou a klidnější ECB roste. Pokud se v eurozóně nezhorší počasí a ECB se nerozhodne významně natáhnout měnovou expanzi, zůstane nejpravděpodobnější exit v druhém nebo třetím kvartálu příštího roku. Ideální z pohledu ČNB by byl exit mimo zasedání provedený o něco málo dříve, než ho trhy budou očekávat – tedy jako „lehké“ překvapení.

Co si z toho všeho vzít? Ohledně ukončení intervencí panuje zatím stále řada nejistot, ať už vzhledem k načasování, nebo ohledně chování kurzu po exitu. Spíše než konkrétní číselné odhady kurzu nebo termín exitu je lepší sledovat pravděpodobnosti, které ekonomové přiřazují ukončení intervencí a ziskům koruny. V posledních měsících vzrostly šance exitu v příštím roce i potenciál koruny k ziskům. Velká část exportérů to ale zatím zdá se podceňuje. Hrozí přitom, že až trhy své sázky na exit zvýší a pravděpodobnost bude hraničit s jistotou, příležitost pro zajištění jednoduše zmizí.

Hospodářské noviny, 13. září 2016

Jan_bures

 

Jan Bureš, hlavní ekonom Poštovní spořitelny

 

 

UPOZORNĚNÍ: Tento text je základní informací o možném přístupu k zajištění a není výzvou nebo doporučením k uzavření konkrétního obchodu.




ČNB kurzový závazek opustí, a to neočekávaně

Skončí intervence ČNB skutečně do konce pololetí 2017? Posílí potom koruna? A jaký bude její směr v následujících dvanácti měsících po exitu? Bude kurz 25 korun za euro nebo ještě níže? Mají exportéři fixovat kurz koruny vůči euru a měli by do zajištění vstupovat již nyní? Nejen na to jsme se zeptali Roberta Gruse, manažera korporátních dealerů z Finančních trhů ČSOB.

r_grus-clanek-komora-1

Co je to kurzové riziko a koho se týká?

S podnikáním v zahraničí je bezpodmínečně spojeno kurzové riziko, kterému jsou vystaveni všichni dovozci a vývozci, stejně jako podniky s úvěry v zahraniční měně nebo společnosti, které vyplácejí nebo přijímají dividendy v zahraniční měně. Kurzové neboli devizové riziko představuje potenciální ztrátu způsobenou nepříznivým pohybem kurzu měn. Typickým příkladem je export zboží vyrobeného v České republice do zahraničí. Zatímco náklady na výrobu jsou v českých korunách, inkasa jsou v měně zahraniční.

Jak má firma k řízení kurzového rizika přistupovat?

Pro úspěšné řízení kurzového rizika doporučuji zmapovat cash flow v jednotlivých měnách. Tím získáme informace o časovém nesouladu (inkasa, platby) v jednotlivých měnách a zároveň o potřebě konverzí (směn), tedy o riziku plynoucím z pohybu devizových kurzů.

„Z důvodu vyšší úrokové míry americké měny je aktuálně budoucí kurz výhodnější v řádech desetihaléřů v porovnání s kurzem současným.“

Jaké jsou možnosti, pokud zjistím kurzová rizika v cash flow?

Možnosti jsou následující: Buď upravit cenu svému obchodnímu partnerovi (v případě nepříznivého kurzového vývoje zdražit), nebo zajistit kurzové riziko na devizovém trhu.

Upravit cenu ale často nelze a zajištění je prý drahé. Je to tak?

Souhlasím s tím, že není jednoduché měnit parametry kontraktu s obchodním partnerem. Mnohdy jsou podmínky smluvně ukotveny na předem stanovenou dobu, popřípadě nelze upravovat cenu z důvodu konkurence. Cena zajištění kurzového rizika je závislá na mnoha parametrech. Důležité jsou zejména nástroje zajištění (forward, opce, opční struktura), měnový pár a délka zajištění. Příkladem může být jednoleté zafixování kurzu při nákupu amerických dolarů z českých korun. Z důvodu vyšší úrokové míry americké měny je aktuálně budoucí kurz výhodnější v řádech desetihaléřů v porovnání s kurzem současným. Nelze tedy jednoznačně prohlásit, že zajišťování je drahé.

Není kurzové zajištění forma spekulace? Nemůže být kurz v budoucnu výhodnější?

Připouštím, že kurz v budoucnu opravdu výhodnější být může, na druhou stranu ale není vyloučené, že cena může být horší a neomezená ztráta z nezajištěné pozice může zásadním způsobem negativně ovlivnit hospodaření společnosti. Pokud jsme zodpovědní za řízenítržních rizik, neměli bychom být oběťmi různých tržních výkyvů, měli bychom v předstihu pracovat s možnými scénáři a i na málo pravděpodobný tržní pohyb být připraveni.

r_grus-clanek-komora

Jak nastavit strategii kurzového zajištění?

Univerzální návod, který je možné aplikovat plošně, bohužel neexistuje. Strategii zajištění je nutné citlivě nastavit s ohledem na fungování chodu společnosti. Doporučuji nastavit ve společnosti jasnou zajišťovací politiku včetně rozhodovacích pravomocí. Dodržováním přijatých postupů lze pak do značné míry zamezit expozici vůči tržním rizikům. Firma tím omezí spekulace na budoucí tržní pohyb, čímž si rozšíří prostor pro aktivitu spojenou s hlavní podnikatelskou činností. Ze své praxe mohu jednoznačně doporučit, aby se koordinovala příprava zajišťovací strategie s odborníky z finančních trhů, kteří se touto problematikou zabývají v podstatě neustále.

„Nemyslím si, že je nezbytně nutné mít tržní rizika v plné výši eliminovaná, zásadní je o nich vědět, pracovat s nimi a uvědomovat si, jak velkou ztrátu mohou způsobit.“

S jakými konkrétním přístupy k zajištění se v praxi nejčastěji setkáváte?

Setkávám se s různými strategiemi zajištění od celkového zajištění přes postupné kroky až po tak zvaný Macro-Hedging.

Můžete přiblížit jednotlivé přístupy?

Jednou z možností je zajistit se v maximální možné míře při vzniku devizového rizika. Tento přístup je vhodný pro situace, kdy se v obchodní transakci pracuje s relativně nízkou marží a nepříznivý tržní vývoj by zásadním způsobem obchod ovlivnil. Příkladem mohou být kurzová zajištění s vazbou na obchody s komoditami nebo na dovoz elektroniky. Alternativní možností je průběžné zajišťování v delším časovém horizontu. Při uzavření obchodního případu se eliminuje část kurzového rizika a zbytek se řeší posléze v jednotlivých krocích. K následným nákupům zajištění jsou velmi oblíbené tzv. příkazy (ordery). Principem je vstoupit do zajištění za výhodnějších podmínek, než dovoluje aktuální tržní situace. Banka tyto předem odsouhlasené hodnoty „hlídá“ a při jejich dosažení klienta informuje. Pokud nedojde k realizaci všech nastavených pokynů, doporučuji uzavřít zbylou část nezajištěné pozice za aktuálních podmínek. Ve variantě Macro-Hedgingu se nezajišťuje riziko z jednotlivých kontraktů separátně, ale řeší se celková otevřená pozice mnohdy v horizontu několika budoucích let. Typický vzorec zajištění vypadá takto: expozice do 1 roku je zajištěna v objemu 80 %, od 1 do 2 let 60 %, od 2 do 3 let 40 % atd. Při dlouhodobém zajištění je důležité, aby podkladové riziko trvalo i v budoucnu. V případě, že podkladové kurzové riziko náhle zmizí (například dojde k vypovězení kontraktu se zahraničním obchodním partnerem), chová se zajištění jako spekulace.

Zajišťovat, nebo vyčkávat?

Koruna je od listopadu 2013 uměle oslabena a držena ČNB okolo hodnoty 27 korun za euro. Ukončení tohoto závazku ČNB neplánuje dříve než v roce 2017. Opravdu to tak bude? A o kolik koruna po exitu posílí? Posílí vůbec? Za jedinou jistotu považuji, že ČNB kurzový závazek opustí neočekávaně. Mé doporučení je pracovat s různými scénáři. Jak by například firmu ovlivnil dřívější než plánovaný exit z kurzového závazku a následné posílení koruny? Co když ČNB intervenci prodlouží za horizont roku 2017? Jak by tyto skutečnosti ovlivnily hospodaření mojí firmy? Zamyšlení nad těmito otázkami může být návodem, zda je pro vás vhodné do zajištění vstoupit již nyní.

Článek ke stažení (pdf, 192KB)

Dagmar Klimovičová, komora.cz, září 2016

Foto: Jiří Coufal

r_grus
V roce 1997 nastoupil do ČSOB útvaru Finanční trhy. Od roku 2010 vede tým korporátních dealerů Finančních trhů ČSOB. Ve skupině ČSOB pracuje déle než 20 let. Vysokoškolské vzdělání získal v magisterském studijním oboru Finance v Bankovním institutu vysoké školy v Praze. Před nástupem do dealingu působil v útvaru Řízení aktiv a pasiv ČSOB.