Úvodník Marka Louly: Panorama M&A

Vážení obchodní partneři, vážení přátelé, vážení čtenáři Panoramy,

každý den se setkáváme s tím, jak Vás, naše klienty, trápí nedostatek pracovních sil, neustálý růst mzdových nákladů a také dopady sílící koruny. Na druhou stranu také vidíme, jak se tuzemským podnikům daří, a to dokonce tak, že úspěšně nakupují firmy v zahraničí. Krásným příkladem je akvizice skupiny vlastnící znojemskou Pegas Nonwovens, která úspěšně ovládla americkou společnost First Quality Nonwovens a společně se tak stala světovou trojkou v oblasti netkaných textilií.

Firmy bezesporu patří mezi nejdražší obchodovatelné subjekty na světě. I když ne pro každého jsou tyto obří transakce každodenně na očích, bezpochyby mají velký vliv na svět okolo nás. Spousta z Vás, čtenářů Panoramy, jste majitelé firem nebo se přímo podílíte na řízení podniku a rozhodování o jeho budoucnosti. Mnoho majitelů stojí na rozcestí a klade si otázku: Jak dál? Jaké jsou další možnosti směřování mé firmy? Či řeší největší podnikatelské dilema – koupit, či prodat?

V tomto vydání ČSOB Panoramy Vám přinášíme ucelený pohled na trh M&A. Dočtete se o tom, jakých nejčastějších chyb při prodeji firmy se mnozí dopouštějí, jak se jim efektivně vyhnout. Dozvíte se také, že český trh M&A ještě zdaleka nenaplňuje svůj potenciál, nebo že ceny firem stále mají kam stoupat, i když se to tak na první pohled nemusí zdát.

Děkujeme, že čtete náš magazín ČSOB Panorama, a přeji Vám příjemné a inspirativní čtení.

Marek Loula

 

jan_lucan_130

Marek Loula, vrchní ředitel Korporátního bankovnictví ČSOB

 




Ivan Meloun: Český trh akvizic má stále kam růst

Ceny firem dosáhly na nejvyšší hodnoty v historii, přitom nevidíme významné signály, že by ceny měly klesat, naopak je zde potenciál dalšího mírného růstu, říká Ivan Meloun, ředitel akvizičního financování v ČSOB.

Jaká je tedy aktuální prodejní cena český firem ve srovnání se zahraničím?

Pro ocenění hodnoty firmy lze použít řadu metod. Standardně se vychází z hodnoty násobků EBITDA, to jsou výnosy před odečtením úroků, daní, odpisů a amortizace. Tento parametr velmi dobře charakterizuje provozní výkonnost. Hodnota společnosti se pak odhadne jako násobek hodnoty EBITDA snížený o úvěry a navýšený o hotovost. Zatímco běžná cena, za kterou se firmy obchodují v západní Evropě, vychází z devítinásobku EBITDA, v Česku je to obvykle sedmi- až osminásobek této hodnoty, a někdy je dokonce cena ještě nižší, třeba jen pětinásobek. To je jeden z důvodů, proč si myslím, že firmy nejsou předražené a že v nejbližší době k poklesu jejich cen nedojde. Naopak – podle mne je zde stále prostor pro mírný růst.

Je na trhu dostatečná nabídka firem k akvizici?

Bohužel v tomto ohledu je situace v Česku málo dynamická. Ve srovnání se zahraničím a především se západní Evropou se tady firmy obchodují relativně málo. Stejně tak je málo firem, které se veřejně obchodují na burze. Není to ovšem vina burzy, čeští majitelé se neradi dělí o informace a o řízení firmy už vůbec ne. Taková situace je nepříjemná i pro menší investory, kteří nemají jak uplatnit své volné prostředky a rádi by investovali do konkrétních zajímavých podniků. Místo toho jim často nezbývá než jen nakupovat dluhopisy nebo uložit peníze v bance na termínované vklady.

Řada podniků vznikla v devadesátých letech a je stále řízena svými původními vlastníky a zakladateli. Nemůže trh rozhýbat nutná generační obměna?

K té již dochází, ale zatím nejsou náznaky, že by se trh natolik rozhýbal, aby se přiblížil situaci v zahraničí. Pozorujeme také rozdíly mezi malými a velkými firmami, majitelé menších podniků mají obvykle horší odhad. Majitelé si myslí, že když firmu sami vybudovali, tak se mohou také sami a bez odborné pomoci vrhnout na její prodej a zvládnout to stejně úspěšně. Bohužel pak často narazí, protože se najednou dostanou do oblasti, ve které se nikdy předtím nepohybovali. Kdyby si najali zkušené poradce, tak by svou firmu prodali pravděpodobně mnohem lépe, a to i po odečtení jejich provize.

Firmy nejsou předražené a v nejbližší době k poklesu jejich cen nedojde. Naopak – podle mne je zde stále prostor pro mírný růst.

Mají podnikatelé vůbec přehled o tom, jaká je hodnota jejich firmy, pomůže třeba spolupráce s bankou?

Prodávající obvykle mají přehled, za jakou cenu se prodávají podobné podniky, jako je ten jejich. Vědí, že to může být třeba osminásobek EBIDTA, ale obvykle to zůstane nesplněným přáním, na takovou cenu nejsou schopni dosáhnout, protože jejich firma není na prodej profesionálně připravena. Je to škoda, my bychom jim mohli jako banka pomoci: připravili bychom firmu na prodej, našli pro ni vhodného investora, provedli ji celým prodejním procesem a navíc bychom případně byli schopni výslednou transakci pro nového kupujícího zafinancovat.

Spolupráce může mít i jinou podobu, banka může například ještě před prodejem firmy poskytnout úvěr na výplatu nerozděleného zisku stávajícímu akcionáři. Prvním efektem je snížení kupní ceny pro nového majitele, který tak nemusí shánět tolik peněz. Dalším efektem je to, že banka bude mít obdobné požadavky na zjištění situace ve firmě jako nový investor. Proto bude chtít zmapovat rizika, nastavit reporting, seznámit se s managementem atd. Tím vlastně dojde k určité simulaci prodejního procesu nanečisto a pro firmu může být takové „cvičení“ s bankou užitečné i v případě, že by se nakonec prodejní proces neuskutečnil. Cílem je, zejména u rodinných firem, dát firmě a vlastníkovi zpětnou vazbu, jak firmu více institucionalizovat, tj. zavést do ní profesionální management, nastavit standardní informační toky a stávajícího vlastníka a současně ředitele firmy lehce upozadit. Tedy posunout ho z běžné provozní role do role kontrolní, kdy bude rozhodovat spíše o strategických záměrech, zatímco najatý management bude řídit každodenní běh firmy. Banka pak v takovém případě velmi ráda s novým managementem vybuduje vztah, který může přetrvat i po prodeji firmy, dokonce může novému vlastníkovi na nákup firmy půjčit. Pro banku je důležité, když už firmu zná a ví, jakých dosáhla výsledků. Obě strany tak mohou ze spolupráce benefitovat.

V řadě případů dochází k vypořádání uvnitř rodiny nebo se firma předává managementu a celý plán ani nepočítá s financováním transakce z další zdrojů, třeba bankovním úvěrem. Je jasné, že pokud se s účastí banky při financování odkupu vůbec nepočítá, tak se dohodnutá částka musí přizpůsobit aktuálním možnostem nabyvatelů a podmínky pro prodávajícího tak mohou být podstatně méně výhodné.

Našli bychom i přesto nějaké zajímavé akvizice, které se udály v poslední době a na kterých jste se podíleli?

Je jich řada, bohužel informace o některých z nich nejsou veřejné. Na rozdíl do zahraničí se firmy jen nerady chlubí svými akvizicemi zvláště v případě, kdy součástí operace bylo i externí dluhové financování.

Zajímavý byl majetkový přesun třeba ve společnosti Kovolis Hedvíkov. To byl podnik původně založený dvě rodinami a po vyrovnání podílů přešlo vlastnictví na jednu z nich.

V oblasti korporátního financování to byla akvizice středoevropské divize společnosti Pepsi-Cola, kterou zakoupila jiná firma z oboru, a to Karlovarské minerální vody. Byla to několikamiliardová operace s mezinárodním přesahem.

Financovali jsme třeba i odkup poloviny společnosti TV Prima od švédského strategického investora zpět do českých rukou. To je rovněž vynikající příklad toho, jak může vstup strategického investora pomoci zvýšit hodnotu společnosti. Švédům se to podařilo a jejich angažmá v českém mediálním podniku se jim bohatě vyplatilo.

Naši podnikatelé se ale nebojí být aktivní ani mimo Českou republiku a své investice směřují i do zahraničí. Měli jsme tak příležitost být u financování dosavadní největší české investice v USA, kterou uskutečnil family office R2G, sdružující peněžní prostředky rodin Oldřicha Šlemra, Eduarda Kučery a Pavla Baudiše. Při ní R2G, která vlastní znojemskou Pegas Nonwovens, ovládla americkou společnost First Quality Nonwovens a stala se tak světovou trojkou v oblasti netkaných textilií. Byl jsem účastníkem celého jednání a byl jsem i přítomen v New Yorku při podpisu smlouvy. Líbilo se mi, jak to celé profesionálně proběhlo. Bezprostředně po uzavření obchodu přišli dosavadní i nový vlastník do továrny, aby nejprve osobně informovali zaměstnance o změnách, a teprve pak byla zpráva poskytnuta veřejnosti a publikována ve světových médiích.

Když zmiňujete zahraniční akvizice, je nějaký rozdíl v tom, jak v zahraničí zaměstnanci přijímají prodej své firmy?

Ano, mnohem častěji mají přímé otázky, požadují informace o tom, co s nimi bude, zda budou mít práci, jak se změní jejich podmínky. Chtějí vědět, jak se bude transakce komunikovat třeba zákazníkům. Dovedu si představit, že v Česku se v takové chvíli nebude diskutovat vůbec nebo jen o podružnějších záležitostech.

Hlavní rozdíl mezi námi a třeba právě Amerikou je v tom, že kdykoli se tam zaměstnanci sejdou, tak se znova ujišťují o tom, že jejich firma je ta nejlepší na světě. Sami věří, že v tom, co dělají, jsou skutečně nejlepší. U nás jsme sice také často na špici, ale jen málokdo se v tom také sám utvrzuje. V tomto bychom si mohli vzít příklad a měli bychom si umět dodat sebevědomí a mít schopnost prezentovat se navenek. V tom jsou pro nás Američané nedostižní.

Naši podnikatelé se ale nebojí být aktivní ani mimo Českou republiku a své investice směřují i do zahraničí.

Ve kterých oborech vidíte pro akvizice nejlepší příležitosti nebo naopak největší rizika?

Rádi se podílíme na transakcích z potravinářského segmentu, to je stabilní obor. Nové příležitosti jsou stále i v telekomunikacích, kde je ještě prostor pro akvizice lokálních hráčů. Zdravotnictví je také velmi dobrý segment se stabilním výnosem, i když pro investice velmi obtížný. Karty jsou již rozdány, stát neprivatizuje, nedá se nic koupit. V této oblasti financujeme velkou skupinu Agel, a to u nás i na Slovensku, je to další příklad vynikající česko-slovenské spolupráce.

Dříve jsme byli velmi aktivní v energetice a rádi jsme ji financovali, ale postupem doby se situace proměnila. Energetika je dnes hodně neprůhledná, je nejasná vládní energetická koncepce v návaznosti na klimatické změny, nedají se odhadnout případná budoucí regulační opatření ze strany státu a hlavně změny dotační politiky, na které bohužel dnešní energetika stojí a padá.

Obecným rizikem, které může postihnout podniky ze všech oborů, jsou technologické změny a inovace, které firma na rozdíl od jiných nezachytí a přestane tak být konkurenceschopnou. V důsledku toho se může dostat i do problémů se splácením úvěrů na investice.

Je nějaký moment, ve kterém se akviziční financování ČSOB liší od jiných bank?

Podobně jako naši konkurenti i my jsme součástí mezinárodní bankovní skupiny KBC. Na rozdíl od ostatních jsme si ale podrželi kompetence v řadě sofistikovaných oborů, mezi něž patří i akviziční financování, realizujeme ho v tuzemsku a schvalujeme v sídle ČSOB zde v Praze. Naše konkurence obdobné specializované služby a poradenství poskytuje jen ze svých centrál ze zahraničí. Řekl bych, že i toto je důležitý moment, který přitahuje talenty do našeho týmu akvizičního financování. Máme zde vysoce odbornou pracovní skupinu, která disponuje nejen znalostí českého trhu, ale má podstatné know-how ze zahraničí, kde jsme také stále aktivní. Díky tomu jsme schopni přinést expertní pohled na věc a zkušenosti z jiných zemí sem, do České republiky. Právě kvůli detailní znalosti českého trhu můžeme odhalit všechny příležitosti, které u nás jsou. Úzce spolupracujeme i s dalšími pobočkami naší mateřské banky KBC, především na Slovensku a v Maďarsku. Jsme tak schopni zajistit komplexní služby, které zahrnují součinnost našich partnerských bank z těchto zemí.

Ale především jsme banka, která ráda půjčuje tady v Česku a na projekty českých firem. Jsme velmi otevření a vstřícní, pokud jde o projekty, které hodlají naše firmy uskutečnit, a rádi posoudíme každý nový podnikatelský projekt.

Také jsme největší korporátní banka na trhu, máme velkou bilanci a díky tomu jsme schopni profinancovat i velké úvěry v řádu několika miliard – a to sami, nejsme nuceni takovou operaci syndikovat. Klientovi to přinese zjednodušení komunikace i úsporu na poplatcích, protože vše zajišťuje jediný subjekt. Naše portfolio úvěrů dlouhodobě přesahuje jednu miliardu eur a stále cílíme na další růst.

Co vás na vaší práci nejvíce baví?

Pro někoho jsou finance nudné, ale já sám to, co dělám, považuji za tvůrčí činnost. Baví mne různorodost a pestrost jednotlivých obchodních případů, mám možnost se setkávat se stále novými klienty, hledat neustále nové příležitosti. V oboru akvizičního financování se pohybuji od roku 2004 a tato práce mi stále ještě nezevšedněla.

 

Alexander Lichý




Nejlepší okamžik pro prodej firmy je právě nyní

A poradenská společnost v oblasti fúzí a akvizic s nejdelší historií v České republice v tom může efektivně pomoci, dodává Marek Rehberger, výkonný ředitel v Patria Corporate Finance.

Společnost Patria Corporate Finance je nejstarší českou poradenskou společností v oblasti M&A, jejíž historie sahá až do roku 1994. Nyní je součástí skupiny ČSOB, a je tak připravena poskytnout poradenské služby pro 4000 korporátních, 110 000 firemních a 5000 privátních klientů banky. Doplňuje tak poradenské portfolio služeb skupiny ČSOB především o dnes velmi aktuální oblast nákupu a prodeje firem.

 

Říkáte, že ideální okamžik pro prodej firmy je právně teď. Čím je nynější situace tak unikátní?

Je tam několik faktorů, které se vzájemně podporují. Firmy a investoři mají přebytek hotovosti, pro kterou hledají uplatnění. Možností, jak zhodnotit úspory, mnoho není, a tak kupují nemovitosti, akcie na veřejných trzích nebo celé společnosti. Postupně rostou mzdové náklady, rostou úrokové sazby, rostou ceny nemovitostí, zvyšuje se inflace, posiluje koruna a obtížněji se bude vyvážet… Pokud někdo uvažuje o prodeji podniku, tak zlatá rada je neváhat. Jsme nyní na vrcholu hodnoty firem, tato situace patrně vydrží jeden nebo dva roky, pak už se nějakou dobu optimální situace nebude opakovat. Ceny nemovitostí od roku 2008 stouply na dvojnásobek a hodnoty firem sledovaly prakticky stejný trend.

Předpokládám, že prodat firmu je ale podstatně složitější úkol než prodat nemovitost…

Je to tak. Při prvním zběžném pohledu na věc to vypadá, že jsme svého druhu „realitka na firmy“, ale ve skutečnosti je pro úspěšný prodej firmy potřeba mnohem větší know-how a zkušenosti. Bohužel řada majitelů, kteří se v této oblasti neorientují, obtížnost prodeje své firmy podcení. Nezvládnutý prodej podniku má často negativní dopad na zaměstnance, poškodí vztahy s odběrateli nebo dodavateli, utrpí pověst firmy jako takové. Důsledkem je pak i to, že majitel nezíská za prodej takovou částku jako v případě, kdyby byl celý proces veden správně.

Jak hledáte zájemce o prodej firmy – nebo oni hledají vás?

Řada poptávek na spolupráci při prodeji nebo koupi firem přichází rovnou od majitelů firem nebo investorů. Je to proto, že jsme se v tomto oboru postupně vypracovali na jedničku na trhu a klienti nás znají. Někdy se také na základě signálů z trhu dozvíme o uvažovaném prodeji sami a majitele oslovíme s nabídkou. Hlavní část zájemců nás ale kontaktuje na základě doporučení bankéře z ČSOB, třeba proto, že sami o prodeji uvažují a požádali jej, aby jim s danou situací pomohl. Některé společnosti se také mohou dostat v rámci svého životního cyklu do stavu, kdy prodej ekonomicky nebo technologicky silnějšímu partnerovi je pro současného majitele tím nejlepším východiskem z obtížné situace. Pak to může být zase bankéř, který situaci podniku průběžně sleduje a který majiteli navrhne, aby o prodeji uvažoval. V tom je postavení ČSOB unikátní: má kompletní škálu finančních a poradenských služeb, a tak je schopna podat svým klientům pomocnou ruku ve všech fázích životního cyklu jejich podnikání – a do toho patří i ukončení aktivní podnikatelské činnosti a prodej firmy.

Dají se nějak určit hlavní důvody pro prodej firmy?

Situace v České republice je specifická v tom, že hodně firem vzniklo v devadesátých letech. Tehdejší třicátníci a čtyřicátníci se nyní dostávají do bodu, kdy musejí uvažovat o tom, jak dál. V případě rodinných firem přichází v úvahu předání v rámci rodiny, v ostatních případech může být logickým krokem prodej firmy. Majitelé se dostávají do věku, kdy už je vedení podniku nad jejich síly, nebo chtějí už se svou náročnou prací skončit a užít si peníze, které vydělali. Jiní se zase mohou dostat do situace, kdy nevědí, jak dál firmu strategicky rozvíjet.

Nezvládnutý prodej podniku má často negativní dopad na zaměstnance, poškodí vztahy s odběrateli nebo dodavateli, utrpí pověst firmy jako takové.

Jak celý proces prodeje firmy technicky probíhá a jaká při tom může být vaše úloha?

Prodej firmy probíhá ve třech základních fázích – je to příprava nabídky, dále vyjednávání s potenciálními zájemci a nakonec uzavření transakce a vypořádání.

V první fázi se uskuteční prvotní analýza, jejíž součástí je tržní ocenění společnosti a nalezení „podnikatelského příběhu“ firmy, který pomůže vzbudit zájem u případných investorů. Následuje příprava marketingových dokumentů. Jednak je to prvotní shrnutí o předmětu prodeje, takzvaný teaser, který je zpravidla jednostránkový. Podrobnějším materiálem, který sestavujeme, je investiční memorandum popisující fungování firmy již detailněji; jeho rozsah bývá okolo 50 stran. Tyto materiály sestavujeme sami a často pro nás představují nejnáročnější část spolupráce. Současně sestavíme širší okruh investorů, které navrhujeme oslovit, a konzultujeme jejich seznam s prodávajícím. Vybrané firmy pak oslovíme a požádáme je o indikativní nabídky.

Ve druhé fázi vyhodnotíme předběžné nabídky a na jejich základě doporučíme klientovi, se kterými potenciálními investory bychom měli jednat dále; obvykle jsou dva nebo tři, nejvýše však pět, větší počet by už byl nepraktický. Následuje hloubková kontrola (due diligence), připravíme manažerské prezentace, často doprovázené prohlídkou výrobních prostor. Současně zpracujeme on-line knihovnu (data room) veškeré shromážděné dokumentace o prodávané společnosti, do níž mají zájemci přístup. Zde jsou uloženy důležité smlouvy a další dokumenty, které se týkají majetkových poměrů a obchodní činnosti podniku. Od zájemců pak očekáváme konečnou závaznou nabídku.

Třetí fází je pak výběr nejlepší nabídky, uzavření kupní smlouvy a konečně vypořádání transakce. Někdy je v této fázi nutné schválení Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. Pokud by v konečné fázi vybraný investor z nějakých důvodů odstoupil, oslovili bychom dalšího v pořadí z těch, kteří podali závaznou nabídku.

Každá z uvedených fází tedy zahrnuje několik samostatných úkolů a je na dohodě s klientem, které fáze a které jednotlivé činnosti pro něj uděláme my a které si zajistí vlastními silami. Záleží na tom, jestli mu jen chybí potřebné kapacity, nebo zda postrádá i zkušenosti nebo orientaci na trhu. Dochází i k případům, že prodávající již je na prodeji předběžně dohodnut s konkrétním kupcem. Pak dohlédneme jen na to, aby prodávající dostal za prodej spravedlivou cenu a aby řádně proběhlo i vypořádání obchodu.

Jak dlouho celý proces trvá a jaká je cena za vaše služby?

Každá fáze typicky trvá dva až tři měsíce, celý prodej je tak možno uskutečnit v horizontu šesti až devíti měsíců. Někdy ještě předchází úvodní fáze, která řeší případy, kdy firma nemá jasný byznys plán nebo nemá dořešenou a zkonsolidovanou vlastnickou strukturu. To se musí dát do pořádku nejdříve.

Naše cena je převážně konstruována jako „success fee“, tedy odměna za úspěšnou transakci. V praxi to znamená, že menší fixní částky inkasujeme za realizaci první a druhé fáze, které jsou spojeny s vypracováním dokumentace a vynaložením značného úsilí na naší straně. Hlavní část odměny se odvíjí od konečné částky transakce, obvykle činí 2‒4 procenta z kupní ceny, v závislosti na velikosti transakce. Pro klienta to znamená, že v celém procesu stojíme na jeho straně; je totiž i naším zájmem, aby celá operace proběhla úspěšně a aby prodávající dosáhl na co nejvyšší prodejní cenu.

Pokud jsme narazili na otázku ceny za prodej firmy, jak se nejčastěji stanoví její výše?

Modelů je více, každé ocenění je do jisté míry akademické cvičení a naše role je v tom, aby odhad byl co nejpřesnější. Nejblíže realitě se dostáváme při použití srovnatelných prodejů, které se uskutečnily v minulosti. Máme na to speciální databáze, z kterých vycházíme, a výsledky jsou poměrně přesné. Standardně očekávanou cenu odvozujeme z hodnoty EBITDA, což jsou výnosy před odečtením úroků, daní, odpisů a amortizace. EBITDA vlastně charakterizuje provozní výkonnost společnosti. Hodnota společnosti (equity value) se pak odhadne jako násobek hodnoty EBITDA zmenšený o úvěry a navýšený o hotovost. Násobky se dnes pohybují v rozmezí 5‒15 s tím, že v extrémních případech mohou být i přes 20. Ale to se týká firem s opravdu velkým růstovým potenciálem.

Říkáte, že je ideální doba pro prodej firmy. Je také vhodný okamžik pro akvizice?

Ekonomika roste, firmy a investoři mají často dostatek nebo i přebytek hotovosti. Akvizice fungující firmy může být nejrychlejší cestou, jak rozšířit svůj byznys. Postavit novou továrnu na zelené louce trvá nejméně pět let, fungující fabriku je možné získat a provozovat podle svých představ za několik měsíců.

Zájem o akvizice je živý, vidíme transakce nejrůznějšího typu, firmy expandují horizontálně, kdy kupují své konkurenty, nebo vertikálně, kdy kupují své dodavatele nebo odběratele. Často diverzifikují, tedy expandují do dalších oblastí. Buď tam vidí perspektivu třeba z technologického hlediska, nebo se chtějí zajistit proti výkyvům obchodního cyklu ve svém segmentu podnikání. Je zajímavé pozorovat, jak firmy dnes přistupují k expanzi: „Dobrý hospodář jen kupuje, ten nikdy neprodává“, jak nadneseně říká jeden náš klient a tímto pravidlem se celý život řídí – vlastní už dvacítku firem.

Trend se oproti devadesátým letům obrátil a čeští podnikatelé stále více pronikají i do jiných zemí než na Slovensko – odvažují se jít do Maďarska, Německa, Turecka nebo do USA. Naše výhoda je v tom, že máme přehled i na mezinárodním trhu, a tak jsme schopni pomoci i s akvizicí mimo naše území, kdy se můžeme obrátit na své partnery v zahraničí.

Postavit novou továrnu na zelené louce trvá nejméně pět let, fungující fabriku je možné získat a provozovat podle svých představ za několik měsíců.

Jak se liší proces akvizice firmy od jejího prodeje?

Pokud byl náš klient již osloven přímo prodávajícím, pak pro něj připravíme indikativní nabídku, uděláme hloubkovou kontrolu nabízené firmy, ověříme její fungování a sestavíme závaznou nabídku. V případě úspěchu vyjednáme smlouvu a zajistíme, aby proběhlo plnění, obvykle převod akcií. Opět jsme na straně klienta a staráme se o to, aby nabídka byla férová, často jde o tendr, takže kupující nesmí přeplatit, ale současně se musí snažit dát takovou nabídku, aby v konkurenci uspěl.

Pokud má klient volné prostředky a chce, abychom mu pomohli najít vhodný podnik ke koupi, využijeme opět našich znalostí trhu, abychom mu vhodnou firmu vytipovali, jeho jménem učinili nabídku a majitele přesvědčili k prodeji.

Častým případem je, že se současně staráme o financování akvizice. Kupující může mít totiž jen část prostředků, zbytek se financuje bankovním úvěrem nebo jinými formami externího financování. Obvyklý model je takový, že kupující zaplatí 30 % kupní ceny přímo, zbytek se uhradí z bankovních a jiných zdrojů.

Podobně jako u prodeje je hlavní část naší odměny „success fee“. To se odvíjí od hodnoty firmy, ale je stanoveno fixně, nikoli procentem z prodejní ceny – nedává totiž smysl, abychom měli zájem na co nejvyšší kupní ceně, cíl klienta je právě opačný.

Nezřídka je naší hlavní rolí odstínit klienta směrem k protistraně. My vlastně někdy hrajeme toho zlého, aby si náš klient mohl udržet určitý nadhled a pouze strategicky sledoval proces akvizice či prodeje správným směrem.

Prodej firmy může být velmi emotivní záležitost, setkáváte se s tím?

Naším úkolem je emoční bariéry překonat, v procesu prodeje vstupujeme jako třetí strana mezi kupujícího a prodávajícího. Tím jsme schopni řadu tlaků absorbovat. Někdy emoce nevedou k optimálním rozhodnutím, prodávající se často zdráhá přenechat podnik svému konkurentovi, tedy člověku, se kterým mnoho let tvrdě soupeřil na trhu. Přitom právě nejsilnější konkurent může být tím nejvhodnějším kandidátem, aby podnik a jeho byznys úspěšně převzal; prokázal totiž, že má nejlepší schopnosti, sílu nebo know-how. Za každou firmou se skrývá nějaký podnikatelský a lidský příběh – sledovat a rozkrývat tyto příběhy je to, co mne na mé práci nejvíce baví.

 

Alexander Lichý

 

Marek Rehberger
rehberger@patria.cz

Managing Director, Patria Corporate Finance

Marek Rehberger je zodpovědný za řízení týmu Patria Corporate Finance a poskytování služeb a poradenství u velkých projektů v oblasti fúzí, akvizic, odprodejů, IPO a ocenění. Má více než 16 let zkušeností v oblasti firemních financí a kapitálových trhů. Jeho zkušenosti zahrnují strukturování a úspěšné uzavření smlouvy o partnerství mezi ČSOB a Českou poštou. V rámci svého působení v ČSOB řídil akvizice dvou penzijních fondů (Zemský a Hornický), akvizici 50% podílu v ČSOB Factoringu a odkup minoritních akcionářů ČSOB. Mezi další úspěšné transakce patří prodej Českomoravské záruční a rozvojové banky a Burzy cenných papírů Praha. V roce 2000 byl členem hlavního týmu v rámci ČSOB odpovědného za převzetí Investiční a Poštovní banky (IPB). V letech 2002 až 2005 měl na starosti arbitrážní řízení ČSOB proti Slovenské republice. V roce 2006 strukturoval rozsah bankovních služeb pro výběr elektronického mýtného na dálnicích České republiky. Marek je předsedou představenstva a výkonným ředitelem Patria Corporate Finance. Získal inženýrský titul na Vysoké škole ekonomické v Praze.

 




Koupit firmu není jako pořídit stroj do fabriky

Na trhu je obrovské množství likvidity a investoři hledají, co s ní udělat. Kupují akcie, kupují nemovitosti a kupují také firmy. Pro prodej firmy je dnes historicky nejlepší doba, říká Marek Prokeš, který v ČSOB vede zvláštní tým akvizičního financování malých a středních firem. Mnohaleté zkušenosti má z transakcí pro velké klienty a tak může dobře srovnávat a přesně ví, na co je třeba si kde dát pozor. Po čem dnes akviziční investoři prahnou na trhu nejvíce? Kde jsou ceny? Co dnes především řeší malé a střední firmy? Co ty velké?

Jak se díváte na dnešní domácí trh akvizic při všudypřítomném přetlaku volných peněz a nedostatku atraktivních investičních příležitostí proti těmto penězům?

V ekonomice je obrovské množství volné likvidity a trh je přehřátý. Investoři nevědí, co s danou likviditou udělat, takže kupují akcie a další aktiva, nemovitosti a také celé firmy, někdy i kvůli zmíněným nemovitostem. Trendem poslední doby je také zakládání nových investičních společností jako jsou třeba family offices, nebo stále oblíbenější fondy s proměnným základním kapitálem. Obecně jsme v době obtížného hledání zajímavých finančních investic. Z historického pohledu je dnes jednoznačně nejlepší doba, pokud uvažuji o prodeji firmy. Prodávající si jsou této situace vědomi a někdy už požadují takové částky, že obchod přestává dávat ekonomicky smysl. Pro kupující je doba složitější. Peněz je na jedné straně hodně, vyšroubované ceny se ale projevují i v ochotě bank jít pouze na určitý limit financování, čímž rostou nároky na vlastní zdroje kupujícího. Setkal jsem se i s názory, že trh na poli akvizičního financování malých a středních firem už je přebraný a dále růst nebude. Uvidíme, jaká bude skutečnost.

Po čem teď investoři prahnou nejvíce?

Téměř po všem. Velmi oblíbené jsou například investice do zdravotnictví nebo zemědělských družstev, které jsou spojeny i se spekulací na dlouhodobý růst cen půdy. Ceny se zde pak dostávají na iracionální násobky EBITDA. V podstatě se ale dá říct, že financujeme akvizice skoro ve všech oborech.

Co to znamená konkrétně? Jaká je situace na trhu například vůči tradičnímu vyjádření k EBITDA?

Násobek EBITDA a její porovnání v rámci daného oboru je nejjednodušším oceňovacím nástrojem, ale rozhodně ne univerzálním, vždy je třeba zkoumat konkrétní společnost a její dlouhodobou schopnost generovat cash flow. Každý obor má v tomto směru také svá specifika a cenu nastavenu jinak. A pak jsou také případy, kde je EBITDA vedlejší a kupní cena se řídí se jinými zákonitostmi. Konkrétně mám na mysli například eshopy. EBITDA u nich může být na nule nebo takřka žádná, ale na prodej jsou za obrovské částky, odrážející sázku na obrat, síť, značku a potenciál do budoucna. Z pohledu ziskovosti to přitom v dnešní okamžik nedává smysl. Dalším takovým případem jsou kvazinemovitostní transakce. Tedy do mého portfolia, strategie nebo pouze jen jako atraktivní investice mne zajímá určitá nemovitost, kterou můžu koupit jako součást firmy. Tam jsou dnes také násobky ocenění vysoké.

Z historického pohledu je dnes jednoznačně nejlepší doba, pokud uvažuji o prodeji firmy.

Přesto, kdybyste na dnešním trhu měl vyjádřit atraktivní cenu na straně koupě i prodeje? Atraktivní investici?

Vždy záleží na konkrétním případu. Je rozdíl mezi segmenty a logicky také mezi akvizicí u velkých firem a naopak u firem malých a středních. Velké transakce s dobrými podniky se mohou odehrávat kolem desetinásobku optikou EBITDA nebo dokonce i výše. V segmentu malých a středních firem, zkráceně SME’s, je toto představitelné těžko. Za relativně příjemný poměr pro kupujícího bych obecně označil šestinásobek. I pro samotné financování transakce, kdy například dvojnásobek EBITDY vloží kupující a čtyřnásobek financuje banka. A naopak, u SME je pro mne intuitivně násobek nad 8 důvod k opatrnosti, pokud to není případ s vysokým růstovým potenciálem nebo jinou jedinečností. Ale pokud se ptáte na ideální investici a ne sektor, tak  bych hledal právě jedinečnost dané společnosti.

Konkrétněji?

Nepohlížel bych na to pouze segmentově, ale ptal bych se: Umí ta firma něco, co žádná jiná neumí? Vlastní unikátní patenty? Má zajímavé zákazníky s dlouhodobými kontrakty? Je to malá firma, ale svou specializací de facto s dominantním postavení v nějaké malé části trhu?

Jste expertem na malé a střední firmy se znalostí i těch velkých. Přesuňme se od investorů právě do firem. Co jsou u SME’s nejčastější motivace a okamžiky, kdy dojde na úvahu o prodeji firmy?

Generační obměna není jen fráze, ale skutečně velký fenomén. Podle našich zkušeností až třetina všech transakcí v segmentu SME souvisí právě s generační obměnou a neočekáváme, že by tento trend měl polevit. Velmi se osvědčuje, když majitel má strategii, komu a kdy firmu předat. V opačném případě to často vede k tomu, že se firma jednoho dne ocitne bez vedení a bez relevantního nástupce skončí. V tomto ohledu máme v ČSOB unikátní koncept „Rodinné firmy“. Dovolím si tvrdit, že na trhu poměrně jedinečně dokážeme ve spolupráci s ČSOB Advisory a Patrií Corporate Finance provést majitele a jeho firmu zdárně celým prodejním procesem.

Dalším typově častým příkladem, který souvisí s tématikou předávání otěží ve firmách, je vypořádání mezi společníky. Zejména menší a střední firmy zde často dojdou do okamžiku nesouladu mezi názory společníků nebo třeba hledání silného, strategického investora pro další růst. Specifikem SME’s je, že tyto menší transakce jsou někdy zapeklitější a náročnější, než ty velké.

Jak to myslíte?  Kde jsou Vašima očima tedy největší rozdíly mezi transakcí na úrovni menší a střední firmy a u firmy velké?

Faktem je, že velké firmy často už nějaké akvizice udělaly a je to o profesionalitě a připravenosti. Velké firmy mají vlastní akviziční týmy a jsou ochotny zaplatit si kvalitní poradce, kteří důsledně provedou podrobné právní, daňové i finanční  due dilligence, tedy hloubkovou prověrku hospodaření i rizik protistrany v obchodu. Za bankou pak často přijdou s velmi konkrétní představou, jak celou transakci udělat. Promyšlenou, nepodceněnou, s časovým harmonogramem i z pohledu ošetření rizik realistickou a správnou.

U SME’s jde často o jednu klíčovou velkou příležitost v životě kupujícího, ale souběžně také životní hrozbu, pokud se podcení a udělá špatně. Malá firma nebo nezkušený investor má často naprosto skvělý nápad a byznys, ale „na to okolo“ nejsou kapacity. Menší je právní i finanční povědomí kolem akvizice, převládá přesvědčení, že je to přece velmi jednoduché – prostě koupím. Majitelé této velikosti firem často šetří každou korunu. Účetní, daňové nebo právní záležitosti řeší externě se zadáním „chci to co nejlevněji“ nebo dokonce vlastními silami. Majitelé pak někdy nechápou, proč některé věci vůbec řešíme. Jenže hrozba právního nebo daňového rizika je často vysoká a vyvracet musíme přesvědčení, že koupit firmu je přece jako koupit výrobní halu nebo stroj do fabriky. Tak to ale opravdu není, jak z pohledu  rizik tak i způsobu financování.

V jiné rovině: je příjemné, že u SME’s jednáme přímo s majiteli firem a strukturu vytváříme společně, zatímco u velkých transakcí vše často vymyslí kupující sám a neexistuje tam tak silná osobní vazba.

Pojďme se o tomto pobavit podrobněji. Co jsou Vašima očima typické nedostatky, slabiny, podcenění ze strany právě menších a středních firem?

Jako stěžejní vidím podcenění právních rizik. Celý převod firmy je značně náročná disciplína z právního pohledu, což klade velké nároky na profesionalitu a zkušenost osloveného právníka. Úspora nákladů je skvělá věc, ale v případě nákupu firem může někdy vést přehnaná snaha ušetřit k fatálním následkům, pokud si na spolupráci nevyberu zkušené profesionály, ať už jde o právníka, daňového poradce nebo financující banku. V extrémním případě k takovým, že celá transakce bude neplatná a investor o všechny své peníze přijde.

U SME’s jde často o jednu klíčovou velkou příležitost v životě kupujícího, ale souběžně také životní hrozbu, pokud se podcení a udělá špatně.

Znovu alegoricky říkám, že koupě firmy není jako koupě stroje. Ruku v ruce s tímto popisem jde pak téměř pravidelné podcenění časového harmonogramu celé transakce. Další zásadní rovinou je přebírání majetku na straně jedné a závazků na straně druhé. V jakém stavu je opravdu majetek? Nespadne mi kupovaná nemovitost ? Neporušuje firma nějaké zákony, například nakládání s odpady? Jak je to s rizikem pokut, poplatků? Jak je to s patenty? To vše je zásadní mimo jiné podchytit v převodní smlouvě.

Kapitolou jsou také různé protikonkurenční doložky. Velmi častým rizikem bývá, že přebíraná firma může být závislá zakázkami, úspěchem a svým chodem na klíčovém partnerovi, zákazníkovi, který stojí na vztahu původního majitele vůči nim.

Jinou rovinou je podložený odhad hodnoty svého nebo naopak přebíraného byznysu. Často se setkávám s fenoménem, že menší firmy si nejsou vědomy hodnoty, za kterou by podíl měly prodat. Zatímco velká firma si je hodnoty vědoma velmi dobře a má tendenci nadhodnocovat, v SME se někdy může stát opak, tedy že vlastník hodnotu svého podílu podcení.

Tady všude jsem přesvědčen, že už naznačená schopnost skupiny ČSOB podržet klienta a „vyladit ho“ v každé fázi akvizice či naopak prodeje podílu či celé firmy je jedinečná.

V čem?

Jako skupina dokážeme provést klienta všemi fázemi transakce. Od předtransakčního poradenství ČSOB Advisory, nalezení investiční příležitosti nebo naopak kupujícího od Patria Corporate Finance, po následné poskytnutí akvizičního financování nebo v konečné fázi třeba i nabídku ČSOB Asset Managementu pro prodávajícího poté, co získá peníze z prodeje. A to vše pod jednou střechou

V tomto ohledu jsme jedineční. Ani některé velké banky například poradenství vůbec neposkytují, menší banky nad rovinu korporátního bankéře nemají expertízu a dlouholeté odborné zkušenosti s akvizičním financováním.

Na čem si v tomto směru opravdu zakládám: Když dáme nabídku, tak je reálná, dává smysl a pokud je klientem schválena, v té podobě a za sjednaných parametrů ji zpravidla opravdu dodáme. Moje zkušenosti přitom hovoří o tom, že to na trhu není tak docela samozřejmostí a že kombinace nezkušenosti i zdánlivě atraktivní nabídky, která se ale řešením a ve finále i náklady ukáže neprůchodnou, není výjimkou.

 

Josef Němeček

Marek Prokeš
ředitel akvizičního financování SME

Vystudoval VŠE se specializací na finance. V bankovnictví se pohybuje již 16 let, přičemž ve skupině ČSOB působí od roku 2012, kdy se začal věnovat korporátnímu akvizičnímu financování při rozsáhlých transakcích. Od roku 2017 vede tým akvizičního financování malých a středních podniků. Před příchodem do ČSOB působil a sbíral zkušenosti jako korporátní bankéř.




Jak se prodávají a nakupují firmy v Evropě

Rostoucí HDP, snižující se nezaměstnanost a s tím souběžně rostoucí mzdy. Nejeden by řekl, že česká ekonomika roste jako houby po dešti. Dokonce mnohem rychleji, než je průměr v eurozóně. Tato čísla se samozřejmě zrcadlí v celé řadě odvětví. Trh M&A také není výjimkou.

Na trhu M&A se v současnosti ukazuje několik velmi důležitých trendů. Za prvé, firmy a jednotlivci překypují hotovostí, tudíž hledají všemožné způsoby, jak ji co nejefektivněji zhodnotit. Druhým, velmi významným trendem je rekordně nízká cena peněz. Posledním, ale za to možná nejvýraznějším trendem na trhu je aktuálně do nebes šplhající cena firem. Ceny firem na finančních trzích lámou všechny historické rekordy, což určitě těší vlastníky firem, kteří uvažují o případném prodeji. Na druhou stranu situace není dva krát přívětivá pro investory, kteří kvůli tomu musí sáhnout hlouběji do kapsy.

Z čeho ale analytici M&A trhů vyvozují tyto závěry? Jednou z nejčastěji používaných metod pro valuaci firmy je bezesporu metoda založená na násobku srovnatelných společností. Proč je tak rozšířená? Je velmi rychlá a jednoduchá. Trpí však menší přesností, což je způsobeno zobecňováním v rámci sektoru. Pro připomenutí se jí více věnujeme v článku  Nejlepší okamžik pro prodej firmy je právě nyní . Jestli vás to tedy zajímá, neváhejte se podívat.

Na evropském trhu M&A, bylo za rok 2016 proinvestováno 766 miliard eur, co je přibližně 20 bilionů CZK.

Když se podíváme na konkrétnější čísla, můžeme zjistit, že na evropském trhu M&A dominují především transakce v oblasti Real Estate, průmyslu a v neposlední řadě v spotřebním sektoru. To vše, pokud mluvíme o celkovém počtu transakcí. Těch se podle S&P Capital IQ za rok 2016 uskutečnilo úctyhodných 13285.

Při detailním pohledu na celkové množství investovaných prostředků se nám může zatočit hlava. Na evropském trhu M&A, bylo za rok 2016 proinvestováno více, než je 396 násobek schváleného schodku rozpočtu ČR na rok 2018. Moc komplikované? Investovalo se přesně 766 miliard eur, což je přibližně 20 bilionů Kč. Nejzajímavější na tom je, že nejvíc transakcí sice udělala oblast Real Estate, ale největší objem peněz protekl v sektoru FMCG, tedy rychlo obrátkového spotřebního zboží. Konkrétně 132 miliard eur.

Pamatujete, jak jsme na začátku mluvili o do nebe šplhajících cenách firem na finančních trzích? Výbornou kondici trhu potvrzuje také Panevropský akciový index STOXX Europe 600, který od roku 2010 do konce roku 2016 zhodnotil o 40%, a na konci září 2017 to bylo už 51%. Nezahálel ani ukazatel EV/EBITDA u veřejně obchodovaných společností, který stoupl z úrovně 8% v roce 2010, na úroveň okolo 10x na konci roku 2016. Ten stejný ukazatel, pro změnu u M&A transakcí, vzrostl za stejné časové období z úrovně 8x na úroveň 9x.

Podle prognóz ale tato situace nebude trvat moc dlouho, natož věčně. Trh M&A je obecně závislý na ekonomickém cyklu a velmi často jej kopíruje. Násobky M&A transakcí se hraničně blíží úrovni, na které byly před krizí v roce 2008. U veřejně obchodovaných transakcí tyto násobky už dokonce přeskočily úroveň, které dosahovaly v roce 2008. Je to předzvěst další krize, nebo průběh současného ekonomického růstu?

FMCG sektor, sektor primárně zaměřený na potraviny, alkohol, tabák a kosmetiku, se odlišuje od jiných M&A sektorů právě svojí anticykličností. Akciový index MSCI Europe Consumer Staples vykázal mezi roky 2010-2016 průměrný roční výnos 11,1 %, průměrné tržní násobky sektoru se stále drží na úrovni 9x. Dá se tedy říct, že FMCG sektor za poslední roky nepředvedl žádné velké překvapení a má stabilní růst.

I když je ekonomická krize z roku 2008 už dávno zažehnána, trh zdravotnického sektoru svoje dno úspěšně našel až o 5 let později…

Ve zdravotnickém sektoru je to mnohem zajímavější. I když je ekonomická krize z roku 2008 už dávno zažehnána, trh zdravotnického sektoru svoje dno úspěšně našel až o 5 let později, v roce 2013. Počty transakcí jsou jinak stabilní, jenom jejich hodnota se postupně od roku 2015 značně zvýšila. Rekord zatím ukládá rok 2015, s celkovým objemem 90 miliard investic. Valuační násobky transakcí se tedy výrazně liší.

Posledním sektorem, na který se společně podíváme, je strojírenství. Podobně jako FMCG je strojírenství sektorem se stabilním vývojem, s maximálním objemem transakce na úrovni 20 miliard eur. Z pohledu valuačních násobků jsou ty české stále výrazně nižší než ty evropské. Nicméně dosahují úrovně pokrizových maxim a stále jemně rostou.

Kolem a kolem, vlastníci firem jsou teď v situaci, kdy si musí odpovědět na pár otázek: Chci ve svém stávajícím podnikání ještě pokračovat? Vidím pro svou firmu další růst? Jsou nové trendy pro mou firmu hrozbou nebo příležitostí? Poroste má firma, když ekonomika zpomalí? Udrží si moje firma aktuální hodnotu do budoucna? Co se stane s mojí firmou po konsolidaci v odvětví? Ovlivňují mou firmu geopolitická rizika? Když se vám podaří odpovědět na tyto otázky, pak můžete začít uvažovat o prodeji firmy.

Tomáš Kučerík

 




Jak správně ocenit společnost?

Správná cena je ta, na které se dohodnou obě strany. Platilo to dříve a bude to platit i nadále. Ale kde mají prodávající a kupující začít? Jak mají argumentovat svou pozici ve vyjednávání? V tomto článku si povíme o hlavních valuačních metodách, které pomáhají protistranám najít společnou řeč.

 

Když o ocenění společnosti začneme uvažovat více, poměrně brzy dojdeme k logickém závěru, že by bylo dobré si zjistit, za kolik se podobné společnosti prodávaly v minulosti, a dojdeme k jedné z nejrozšířenějších metod ocenění – ocenění srovnáním.

Tato metoda, jak název napovídá, spočívá v tom, že si najdeme porovnatelné transakce z minulosti. Následně vyloučíme ty, u kterých zjistíme, že je při bližším srovnání nemůžeme použít. Například z důvodů zásadních tržních rozdílů či specifických vlastností dané společnosti. Abychom mohli hodnoty transakce porovnat a dojít k jednotnému výsledku, použijeme násobek EBITDA (provozní zisk před započtením odpisů a amortizace). Pokud se společnost prodala za 500 mil. Kč a její EBITDA je 50 mil. Kč, znamená to, že hodnota transakce se pohybuje na úrovni 10x EBITDA. Takže vybrané transakce zprůměrujeme a vyjde nám přibližná úroveň násobku pro tento typ společnosti. Je však důležité zmínit, že na každou z použitých hodnot je několik úhlů pohledu. Například násobky transakcí ve stejných odvětvích jsou u českých společností menší než světové (to je dáno tržními podmínkami) a celkově je třeba použité transakce podrobně analyzovat, aby se došlo k objektivně použitelnému násobku.

 

Podobná „specifika“ platí i pro EBITDA, někdy se používá průměrná za 3 roky, někdy je třeba EBITDA upravit o jednorázové položky či jiné vlivy, to vše abychom došli k udržitelné EBITDA, kterou investor dostává v dané transakci.

Podobný přístup „porovnáním“ můžeme aplikovat i u veřejně obchodovatelných společností. Jelikož zde cenu celé společnosti stanovuje trh skrze kotace cenných akcií. Musí se však dát velký pozor na to, aby společnosti byly opravdu porovnatelné s přihlédnutím k tomu, co fakticky dělají, ale také k jejich velikosti. Veřejně obchodovatelné společnosti mají povinnost zveřejňovat informace, a tudíž dohledání EBITDA a její porovnání s celkovou cenou, kterou společnosti dává trh, není problém.

Ocenění společnosti má spoustu úskalí a v detailnější analýze je třeba přihlédnout k mnoha okolnostem a faktům, které budou mít vliv na finální cenu.

Další populární metodou, jak se dopočítat hodnoty společnosti, je použití DCF modelu neboli discounted cashflow (diskontované peněžní toky). Pro tento výpočet si potřebujeme připravit předpokládaný rozvojový plán společnosti v dalších 3‒5 letech (byznys model) a také namodelovat WACC (vážené průměrné náklady na kapitál). Následně získané hodnoty z byznys modelu „diskontujeme“, a tím dostaneme dnešní hodnotu budoucích peněžních toků. DCF model je široce popsán ve veřejných zdrojích, a proto ho nebudeme rozebírat do větších detailů.

V případě, že se jedná o společnost, kde můžeme použít všechny tři přístupy, pak průsečík vzniklých hodnot bude tržní cenové rozpětí, kde by se hodnota transakce měla pohybovat. Často však musíme pracovat jen s omezeným množstvím informací, a proto je „násobek EBITDA“ jedním z nejrozšířenějších ukazatelů při fúzích a akvizicích.

Běžnou praxí je, že od hodnoty, která takto vznikne (které se říká Enterprise Value), odečteme úročené dluhy a přičteme hotovost, jež ve firmě zůstane, tím získáme takzvanou Equity Value, což je hodnota, kterou investor fakticky zaplatí.

Ocenění společnosti má, jak vidíte, spoustu úskalí a v detailnější analýze je třeba přihlédnout i k vnitřním peněžním tokům, nemovitostem a k mnoha dalším okolnostem a faktům, které budou mít vliv na finální cenu.

Vladimír Vostrikov
vostrikov@patria.cz