Energetická náročnost české ekonomiky dlouhodobě klesá, přesto v důsledku vysokého podílu průmyslu na HDP zůstává v evropském kontextu stále docela vysoká. V pomíjivých dobách nízkých cen energií se zdá být tento problém zcela okra­jový, nicméně jak už delší dobu napovídají indexy na německých burzách, ty časy již minuly. Ve srovnání s rokem 2016 stojí silová elektřina více než dvojnásobek a nic nenasvědčuje tomu, že by měla začít opět zlevňovat. Odběratelé, kteří si v minulosti zajistili nízkou cenu – a tedy i nižší náklady – prostřednictvím termínovaných kontraktů postupně opět přijdou o tuto výhodu a bu­dou muset znovu čelit rostoucím výdajům.

Ve srovnání s rokem 2016 stojí silová elektřina více než dvojnásobek

Tentokrát ovšem už v době, kdy svižně rostou i další náklady, především ty mzdové, zatímco prostor pro růst cen vlastní pro­dukce zůstává většinou jen velmi omezený, byť – zdá se – nezbytný. Když k tomu navíc připočteme i posilování koruny vůči oběma hlavním světovým měnám a vezmeme-li v úvahu, že z energií nezdražuje pouze elekt­řina, zjistíme, že se tuzemské firmy dostávají pod stále vyšší tlak, a nezbývá tedy, než aby začaly o to více přemýšlet a investovat znovu do úspor. Ať už to budou dělat z vlastní kapsy nebo z evropských peněz. Nebo mo­hou spekulovat a spoléhat, že vlna drahých energií se časem přežene. Jenže pokud se tak i stane, bude to zřejmě až v době recese. A to asi není vize, k níž by se měl upínat business plán jakéhokoliv podniku. Tedy alespoň podle mého skromného názoru… Nebo může být všechno jinak, protože není vůbec vyloučeno, že časem energie znovu nezdraží další zelený nápad z domácí nebo bruselské dílny.

Komora.cz, září 2018