Po letech extrémně nízkých úrokových sazeb, spojených mj. s experimentem v podobě intervenčního režimu, se ČNB vypravila zpět na cestu k tradiční měnové politice a po více než devíti letech v úvodu srpna zvýšila svoji základní úrokovou sazbu. Šlo zatím jen o malý krok, nicméně jeho síla spočívá v symbolice návratu do situace, kdy úrokové sazby na jedné straně regulují poptávku po úvěrech a na straně druhé alespoň částečně chrání úspory před inflací.

Čas na vyšší úrokové sazby dozrál už dříve v USA, kde americká centrální banka své sazby zvýšila už 4krát, a nakonec dozrává i v eurozóně, kde ovšem ECB stále váhá a zřejmě ještě dlouho váhat bude. Snad proto, že chce vidět ještě vyšší a stabilnější inflaci, nebo proto, aby se předlužené země jihu mohly dál levně financovat a užívat si svůj decentní ekonomický růst. Kdo ví… V každém případě se ČNB po hladkém exitu stala letos už podruhé průkopníkem měnové politiky na starém kontinentu.

Doba super levných peněz by měla směřovat ke svému konci, protože kromě laciných půjček už ve stále větší míře přinášejí nepříliš vítané výsledky v podobě raketově rostoucích cen nemovitostí, předražených dluhopisů nebo třeba zázračně vysokých kurzů tzv. virtuálních „měn“. Ostatně představa, že hromada volných peněz převalujících se z jednoho trhu na druhý může dlouhodobě přinášet něco dobrého, je hodně optimistická. Už teď se dá říct, že negativa levných peněz začínají převažovat nad jejich pozitivy, a tak už bude jen záležet na odvaze a „svobodě“ centrálních bank odhodlat se k činu.

Finanční trhy v návrat k normálu věří, což potvrzují jak střednědobé, tak dlouhodobé úrokové sazby, jejichž růst není zdaleka ještě u konce.

Komora.cz, září 2017