Jak vylepšit český export a (ne)zůstat montovnou

Český vývoz i nadále láme rekordy a podobné závěry platí i pro obchodní bilanci – rozdíl vývozů a dovozů.

Bilance se podle národního principu v posledních letech výrazně vylepšila z deficitů okolo -1 % HDP v roce 2008 do přebytků okolo 3 % HDP. Je sice pravda, že zahraniční obchod v posledních dvou letech již nepatřil k tahounům hospodářského růstu. Není to ale primárně důsledek slabých reálných vývozů, ale spíše silných dovozů. Ty, jak ukazuje další graf, primárně souvisí s oživením spotřeby českých domácností po konci recese v eurozóně.

graf 2

 

graf 3

Při letmém pohledu na český zahraniční obchod bychom si tedy mohli blahopřát. Jak se ale říká, není nic staršího než dnešní úspěch. Při pohledu do budoucna je třeba si přiznat dvě důležité věci. Model růstu založený na přílivu velkých přímých zahraničních investic se vyčerpává. A navíc se mění způsob, jakým funguje svět kolem nás. Přidaná hodnota dnes v daleko větší míře než v 90. letech vzniká uvnitř globálních řetězců, ve kterých hrají čím dál větší roli specializace a koncentrace znalostí.

Konkurovat jen levnější pracovní sílou tak do budoucna nemusí stačit. Co udělat proto, abychom uspěli i v dalších letech a posouvali se v globálních dodavatelsko-odběratelských řetězcích směrem vzhůru, k vývozu vyšší přidané hodnoty?

Za prvé, bude daleko více záležet na investicích do lidí. Nejen ve smyslu klasického vzdělávacího systému, který na první pohled podle řady mezinárodních srovnání nevypadá špatně. Především ale jde o kvalitu spolupráce univerzit s podnikovou sférou, ve které Česko stále zaostává za řadou členských zemí OECD.

Za druhé, stavebním pilířem našeho úspěchu by neměly být v tak velké míře velké podniky a masivní zahraniční investice. Prim by měl hrát rozvoj menších a středních podniků v subdodavatelských ekosystémech velkých hráčů. Česká ekonomika má dnes vysoký podíl high-tech vývozů, které jsou ale hodně závislé na high-tech vstupech ze zahraničí. V řadě průmyslových odvětví (například ve spotřební elektronice) ale přidaná hodnota vzniká na začátku procesu při vývoji produktů a v počátečních vstupech.

Větší zapojení do počátečních subdodávek v rámci nadnárodních koncernů je cestou, jak si sáhnout na vyšší přidanou hodnotu. To by měla vzít v potaz i česká vláda a více než příchod nových velkých investorů by měla podporovat efektivní napojení malých a středních podniků na velké nadnárodní ekosystémy. Kvalitní podhoubí malých a středních podniků bude také do budoucna pravděpodobně jedním ze zásadních faktorů ovlivňujících konkurenceschopnost velkých globálních hráčů. Kvalitní podhoubí malých a středních podniků může přitahovat nové velké hráče v oboru a vést k žádoucí koncentraci znalostí.

A za třetí, jednou ze zásadních konkurenčních výhod v prostředí velkých nadnárodních koncernů je vymahatelnost kontraktů. Studie OECD ukazují, že zejména činnosti, které vyžadují komplexní kontrakty, jako je výzkum a vývoj, branding nebo design, se přesouvají do oblastí s kvalitním právním systémem a dobrou vymahatelností práva. Česko má v této oblasti za špičkami OECD hodně co dohánět.

Jak tedy bude vypadat český vývoz i celá česká ekonomika za deset let, záleží jenom na nás. Věřím, že dnes není zásadní tlačit na příchod nových velkých hráčů, na revoluční změny v teritoriální orientaci nebo dokonce v odvětvové struktuře českého vývozu. Klíčové bude, zda si díky kvalitnějším lidem a institucím dokážeme na daných trzích ukrojit z dostupného koláče více než dnes.

Jan-Bureš_Era_04

 

Jan Bureš, hlavní ekonom Poštovní spořitelny