1

Klíčová je služba zákazníkovi

Ivan Baťka je továrník prvorepublikového střihu. Když ve své továrně narazí na papírek na zemi, obratem ho zvedne a strčí do kapsy, aby bylo všude čisto. Stejné chování vyžaduje od 270 pracovníků společnosti Fosfa, která z Břeclavi vyrostla v největšího zpracovatele fosforu v Evropě. „Ještě před 20 lety jsem přitom přesvědčeně tvrdil, že bych továrnu nikdy nechtěl,“ směje se zakladatel Rádia Impuls a duší podnikatel, jenž na počátku 90. let začal svůj byznys budovat od nuly. Jen se vzorem svého dědečka Josefa Hartvicha, jemuž vzali textilní podnik komunisté a s hesly Tomáše Bati. Dnes Ivanu Baťkovi patří Fosfa s třímiliardovým obratem, jež dodává téměř všem velkým světovým potravinářským firmám ve více než 80 zemích světa a zároveň buduje vlastní značku přírodních a ekologických produktů pro tělo a domácnost FeelEco.

Jak se ze zakladatele a majitele Rádia Impuls stane továrník?

Příležitost ji koupit přišla v roce 2002, kdy byla prakticky v krachu. Měla pětisetmilionové tržby a 900 milionů dluhů, nic tady nefungovalo. Byl jsem jeden z jejích dodavatelů, továrna mi dlužila peníze a tehdy ji převzala jedna z dceřiných firem Goldman Sachs. Ti mi nabídli, ať si ji postupně koupím a zachráním. Trh byl přitom úplně saturovaný, nešla na něj dodat snad ani jedna tuna z tehdejší produkce navíc nikdo z konkurentů tehdy Fosfu nechtěl. Kdybych tehdy znal obor tak jako dnes, nikdy bych do toho asi nešel. A připravil bych se o největší dobrodružství a zkušenost svého života. Takže jsem ji vlastně koupil z mladické nerozvážnosti a podnikatelské neznalosti.

Co jste tady našel?

Firmu v rozkladu se zajetými socialistickými manýry. Kradl se toaletní papír, lidé nedodržovali ani základní pracovní postupy a bylo potřeba zcela změnit firemní kulturu. Do praxe jsem začal uvádět japonský systém Kaizen, jehož základním rysem je provádění neustálých malých změn. První je změna prostředí. To totiž vyvolá změnu chování lidí a teprve ve třetí fázi se postupně mění kultura firmy. A navíc je to proces, který nikdy nekončí. Vždycky musíte po čase začít od začátku, tedy změnou prostředí. Toto Tomáš Baťa využíval jako součást svého systému řízení už dávno a v Japonsku vyrůstal tento systém vlastně paralelně a dokonce až v pozdějších letech.

Baťa je váš podnikatelský vzor?

Ano a přivedl mě k němu můj děda, který je mým druhým a možná ještě větším vzorem. Byl z Dobrušky pod Orlickými horami, kde vlastnil textilní podnik, který vybudoval již ve svých 20 letech a po roce 1948 mu ho komunisté znárodnili. Měl jsem to štěstí s ním trávit spoustu času a on mě vedle životních moudrostí vysvětloval i základy podnikání. Dodnes se řídím jeho heslem: Člověk musí mít odvahu začít každý den nový život.

Kdo neslouží druhým, či jehož služba není již vyžadována, zaniká.

Jaké jste dal Fosfě vize?

Nesouhlasím s tím, když se říká, že účelem podnikání je dosažení zisku – to je důsledek. Cíl podnikání podle mého vidění světa musí mít jasný smysl a účel a tím je služba. Baťa to definoval jako služba zákazníkovi a s tím zcela souhlasím. Stejně tak v přírodě, má vše svůj smysl. Kdo neslouží druhým, či jehož služba není již vyžadována a je třeba substituována něčím či někým jiným, zaniká. Lidé jsou klíčem ke každému úspěchu. Jak říkal Baťa, mé fabriky bez lidí jsou jen kusy betonu a železa. Produkt ten zase musí být jedinečný a mít svou přidanou hodnotu, aby byl konkurenceschopný a nemuseli jsme s ním soutěžit jen cenou. Na tomto základě jsme definovali 5 pilířů naší strategie. Nazýváme je 5P. Jsou to: Purpose / účel či smysl, people / lidé, product / produkt, platform / platforma a process and process quality / proces a procesní kvalita.

Jak se Fosfa stala největším zpracovatelem fosforu v Evropě a dostala se mezi pětici největších výrobců ve své oblasti na světě?

Když jsem Fosfu přebíral, tak vyráběla především pro český trh a pro zemědělství. Někteří výrobci v Evropě nezvládli konkurenční prostředí a jeho transformaci. Dnes 96 procent zboží exportujeme a zaměřujeme se na produkty s vyšší přidanou hodnotou. Přebudovali jsme kompletně celé výrobní portfolio. Věnujeme se takovému řekněme „niche“ trhu, kde je potřeba nejlepší know-how a tudíž jsou tam i lepší marže. Tím myslím potravinářství, farmacii nebo různé specifické a sofistikované průmyslové aplikace. Speciální směsi děláme pro nehořlavé materiály a najdete je tak na letištích, nemocnicích nebo obrovských zámořských lodích. Ve většině segmentů kde působíme, máme zhruba pětinový podíl na celoevropském trhu a jsme rovněž významnými světovými exportéry.

Když se řekne fosfor v potravinářství, tak si každý asi představí něco nezdravého. Jaká je na to vaše odpověď?

Je to jedinečný prvek a jeho nedostatek znamená konec života. Neexistuje jeho substitut. Ale chápu, na co se ptáte. Téměř vše se dá nějak zneužít a občas je nutné v některých aplikacích obsah fosfátů regulovat. Ale ono slovo chemie obecně dostalo takovou špatnou marketingovou nálepku a používá se v konkurenčním boji. Přitom i my lidé (myšleno lidský organismus) jsme jakousi chemickou továrnou, kde v organizmu, který ze 60% tvoří voda, probíhají tisíce chemických reakcí. Pokud by tomu nebylo, nemohli bychom existovat.

Vy krize ve firmě prý vytváříte uměle?

Ano, jen krize totiž lidi vyburcuje k výrazné změně. Takže třeba jsme odstavili výrobu v zaběhlých provozech, které kdysi tvořili nosnou část obratu. Také od doby, kdy jsem do Fosfy v roce 2002 vstoupil, zvyšujeme v průměru lidem mzdy o 6,9 % ročně a musíme si na to vydělat. Tím vlastně vytváříme i na sebe neustálý tlak na zlepšování a zvyšování produktivity a přidané hodnoty. I to jsou příklady takových malých a někdy vlastně i velkých umělých krizí. Neustále klademe důraz na zlepšování životního prostředí, snižujeme spotřebu vody a jsme částečně energeticky nezávislí. Rozhodli jsme se, že budeme světovou firmou, a že budeme podnikat s respektem k životnímu prostředí. Chci tady pro budoucí generace zanechat absolutně čistý podnik, což se postupně daří a vlastně už dnes nejsme chemičkou.

Jak se vám spolupracuje s bankou?

V současné době nemáme žádné úvěry, finančně jsme plně soběstační. ČSOB nám významně pomohla v době zahraniční akvizice v Německu, kterou jsme potřebovali zrealizovat opravdu velmi rychle. Tehdy nám banka dokázala zajistit akviziční financování za pouhých 14 dnů. Ale stejně jsme jim ten akviziční úvěr do dvou let splatili (smích).

Ve většině segmentů kde působíme, máme zhruba pětinový podíl na celoevropském trhu a jsme rovněž významnými světovými exportéry.

Jak a proč jste založil značku FeelEco?

Chtěl jsem kvalitní, zároveň zcela přírodní, ekologické čisticí a mycí prostředky pro tělo a domácnost. Takže jsem vývojářům zadal, ať takové vymyslí a nedívají se přitom na čísla a rozvahy. Ať je navrhnou tak, aby je používali doma pro jejich rodiny a jejich děti. Pak je samozřejmě můžeme nabídnout s důvěrou i našim zákazníkům. Trvalo to více než osm let a naši lidé to dokázali. Nyní máme na trhu celou řadu produktů, které opravdu fungují. Sám je s klidným svědomím a rád používám u nás doma.

Co vás žene v podnikání dál?

Ten nekonečný příběh změny a zlepšování. Když máte to privilegium, že v životě můžete pracovat v chytrém a zajímavém týmu, obrovsky vás to obohacuje. Mám vlastně největší radost, když s někým začnu pracovat a po čase vidím, že dokáže být lepší než já. Postupem času jsem pochopil, že jen podnikání, které slouží ostatním, má smysl. Neúspěchy a pády, které ho provází, a nikdy jich není málo, vás posilují, ovlivňují a dělají z Vás jiného člověka. Baťa říkal, že jediné, co dostáváme zadarmo, je náš život. A že máme povinnost vrátit ho co nejvíce zhodnocený.

 

Pohled experta

Vladislav Kotrc
ředitel pobočky pro firemní klienty, Brno


Když se řekne Fosfa, každému obvykle naskočí představa kouřící chemičky. Ivan Baťka ale břeclavský podnik změnil na čistý provoz se soběstačnou produkcí elektřiny a navíc zde experimentuje s pěstováním zeleniny ve vertikální farmě. Za sebou má obdivuhodnou restrukturalizaci předluženého výrobce ve firmu světové úrovně, jež dnes přináší skutečný užitek nejen českým spotřebitelům, kteří mohou používat ekologické čistící prostředky, kosmetiku, zeleninu vypěstovanou zcela bez pesticidů nebo energii z odpadového tepla. Ve Fosfě jsou v praxi vidět aplikované funkční systémy kontroly kvality výroby motivující k neustálému zlepšování a Baťova atmosféra týmu spolupracovníků v moderním pojetí. Velice si proto vážím vzájemného partnerství mezi Fosfou a ČSOB. Naše dlouholetá spolupráce je založena zejména na potřebách související s exportním zaměřením firmy v oblasti platebních služeb a finančních trhů. Přeji Ivanu Baťkovi mnoho další inspirace a elánu při uskutečňování jeho vizí.




Digitální revoluce mění firmy i banky

Digitální revoluce a automatizace je nevyhnutelná a dotýká se také oblastí finančního řízení podniku. Jakým trendům či rizikům dnes čelí firmy a jak jsou na ně připraveny? Po jakých inovačních produktech a službách vlastně firmy dnes volají? Více v rozhovoru přibližuje Tomáš Stegura, ředitel pro firemní elektronické bankovnictví ČSOB.

Mění se svět, je tu obrovský nástup technologií, objevují se termíny jako automatizace, robotizace, inovace… Jak to vidíte jako člověk, který v tom firmám významně a zásadně pomáhá?

Jde o trendy, které z mého pohledu nejde zastavit. Firmy jsou tlačeny – ať již svými vlastníky nebo konkurencí – k tomu, aby přinášely stále vyšší a vyšší hodnotu. A to i v kontextu toho, že pracovní síla je schopna učit se stále nové věci jen v omezené míře a pomalu. Proto se podniky, aby mohly plnit své obchodní cíle, musí obracet k postupům, jako jsou robotizace nebo digitalizace. Z mého pohledu je to nevyhnutelné, a proto se snažíme firmám pomáhat udržet tempo v inovacích.

Objevují se nové trendy, které se přímo týkají bankovního světa, třeba blockchain a kryptoměny. Jak se na to díváte jako bankovní expert a jaký to podle vás může mít dlouhodobý dopad na firmy?

Osobně jsem vůči kryptoměnám kritický a velmi obezřetný. Nemají žádné podkladové aktivum, o které by se mohly opřít. Jsou generovány jen výpočetním výkonem a není zde stále žádná regulace, která by je učinila předvídatelnými. Pro mne investice do kryptoměn je podobná jako kupování losů. Považuji to za riskantní oblast. Ale technologie, která je s nimi spojena, tedy blockchain, je rozhodně užitečná a skvělá především tím, že zajišťuje transparentnost. Je to otevřená technologie. Je to typ platformy, který patří do internetu. Internet vznikal jako otevřená síť, blockchain je položen na stejných ideových základech. Pro banky je to zcela určitě výzva a velká příležitost.

Jak jsou české firmy připraveny na digitální revoluci a jakým hrozbám čelí?

Největší hrozba spočívá v tom, že dnes už nikdo technologiím nerozumí jako celku. Jednotlivé prvky technologií umíme použít jako uživatelé, ale nevíme, co dělají, jak to dělají a proč to dělají. Neumíme sami opravit auto, neumíme spravit telefon. Technologie stále přibývají a navrhují je celé konstrukční týmy. Ani uvnitř těchto konstrukčních týmů jejich členové často nerozumějí celku. Firmy se tak stávají závislé na konkrétních lidech s konkrétním know-how. Pokud firma takového člověka ztratí a nebude schopna jej nahradit, může se její rozvoj zastavit. Konkrétní jednotlivci tak mohou ovlivnit pozici firmy na trhu. Říká se, že každý jsme nahraditelný, ale postupem doby to – alespoň pro určité role – přestává platit. Lidé jsou klíčoví a důvodem jsou jejich znalosti, které není možné jednoduše přenést.

Z mého pohledu je nevyhnutelné obracet se k postupům, jako jsou robotizace nebo digitalizace, aby mohly podniky plnit své obchodní cíle.

Banky jsou historicky vnímány jako instituce, pro které je prvořadá bezpečnost. To platí zřejmě i v současné digitální době. Jak přistupují firmy k otázkám své vlastní bezpečnosti, nepodceňují ji?

Úplně jednoznačně ji podceňují. Téma elektronické bezpečnosti je komplexní. Na to, aby instituce, jako je naše, mohla toto téma rozumně uchopit, má desítky lidí, kteří se mu věnují. Neustále hledáme cesty, jak vyztužit náš ekosystém tak, aby byl odolný vůči stále novým bezpečnostním hrozbám. Pokud jste menší firma, tak si ty lidi nemůžete dovolit. Podniky se o nějakou obranu snaží, pokud si management uvědomuje, jaká rizika mohou přicházet z internetu. Často to ale končí tím, že si nainstalují antivir, a to je nedostatečné. Firmy dbají málo na to, aby vzdělávaly své lidi v tom, aby si byli vědomi kybernetických rizik. V světě plném propojených počítačů je člověk tím nejslabším článkem. Fenomény jako phishing nebo sociální inženýrství jsou dnes nebezpečnější než klasické hackerské útoky. Ty jsou často vedeny hrubou silou a monitoring aktivit nebo sledování síťového provozu je odhalí. Nebezpečnější je, když někdo zavolá zaměstnanci, tváří se, že je asistentkou generálního ředitele firmy, a vydá mu pokyn zaplatit fakturu, která je přiložena v zaslaném e-mailu. Zaměstnanec, který ředitele firmy viděl třeba jen na fotce, příkaz provede a neštěstí je hotovo. Peníze jsou pryč, dotyčný šéf o příkazu nic neví, zaměstnanec se nechal napálit. Tohle je jen příklad dnes častého rizika ve firemním světě a my bychom chtěli své klienty před podobnými typy útoků chránit. Ale nedokážeme to jinak, než že se budeme snažit je na to upozorňovat. A je na nich, aby v tomto směru poučili své lidi. Umíme klientům pomoci nastavit bezpečnostní mechanismy, aby jim nikdo třetí nesáhl na peníze, ale neumíme je ochránit před nimi samotnými.

Jak se inovace týkají banky?

Jako banka poskytujeme podpůrné služby, fungujeme jako mazivo soukolí byznysu. Musíme být vždy o krok před našimi klienty, proto jsme hodně investovali do toho, abychom své služby modernizovali. Pokud bychom sami neinovovali, tak bychom brzo nebyli schopni poskytovat ty služby, které od nás firmy potřebují.

A jaké služby od vás podniky potřebují? Jak se změnily nároky očekávání firemních klientů za posledních roky?

Charakterizoval bych to jako volnější typ vztahu. Dříve byli CFO nebo manažer podniku neustále v kontaktu se svým bankéřem a řešili spolu i transakční záležitosti. Ty dnes už fungují automaticky a lidé se už kvůli nim nemusejí potkávat. Příkazy jdou často do banky přímo z účetního systému společnosti a ta předpokládá, že to bude fungovat bezchybně, rychle a spolehlivě. U komplikovanějších nebo nových služeb klienti stále očekávají, že banka přijde, poradí a pomůže. To, co je jednoduché, chtějí mít zákazníci možnost si zařídit sami. Pro běžné věci tedy musí banka nabídnout nějakou samoobslužnou alternativu, aby klient byl schopen je řešit sám a v době, kdy na to má on čas. Jedinou rozumnou cestou je využívat elektronické kanály. Zákazníci také očekávají spolehlivost a bezpečnost. Chtějí, aby systém byl jednoduchý a rychlý, nechtějí se ho učit, ale rovnou používat.

Promítly se do požadavků na firemní bankovnictví zkušenosti klientů, které mají s on-line bankingem ze svých osobních účtů?

Trendy z retailového světa prostupují i do firemního bankovnictví, i když ne ve všech oblastech. Třeba bankovnictví pro fyzické osoby směřuje stále více k bankovnictví mobilnímu; ve firemním světě jde většinou o pomocný kanál, třeba jen informační. Je to proto, že lidé stejně chodí do práce a řeší pracovní záležitosti tam, tedy v místě, kde mají k dispozici počítač. Jedním z důvodů je i požadavek na bezpečnost. Zaměstnavatel chce mít přehled a jistotu, že se dodržují bezpečnostní postupy, pracoviště je i místo, kde je pod kontrolou také fyzická bezpečnost. Pokud firma povoluje práci z domova, vždy má starost, zda mohou být dodržena nutná bezpečnostní pravidla, rozlišuje, které role mohou vykonávat operace z domova a které musejí být fyzicky v kanceláři. Svět se ale posouvá, trend práce z domova roste, někdy se firma ani bez pracovníků, kteří home office potřebují, neobejde. Přibudou pak některá rizika, jež klienti delegují na banku jako na svého partnera, a my musíme být na to připraveni. Využíváme metody umělé inteligence a strojového učení, které nám v zajištění bezpečnosti účtu našich klientů efektivně pomáhají.

Jak dnes vypadají trendy v internetovém firemním bankovnictví?

Jednak se liší požadavky vlastníků, resp. manažerů, kteří jsou zodpovědní za chod firmy, a představy ostatních uživatelů. U role typu “účetní” je důležité mít přehledné bankovnictví, tak aby bylo možné porovnat bankovní transakce se záznamy v účetním systému, chtějí mít možnost pracovat jednoduše. Pokud jde o účetní firmu, tam potřebují ovládat z jednoho místa účty, které patří různým klientům, a snadno mezi nimi přepínat. U manažersky orientovaných rolí je zase důležité zobrazit přehled toho, jak si firma aktuálně stojí, jestli byly uskutečněny důležité operace, a to příchozí i odchozí. Řada takových uživatelů ani nechce mít přístup k zadávání transakcí z mobilního telefonu, stačí jim náhled, protože se obávají rizik spojených s mobilním bankovnictvím. Překvapilo mne, jak jsou uživatelé konzervativní, třeba v tom, jestli a v jakém rozsahu budou využívat možností mobilních technologií.

Jak se uplatňují při poskytování služeb nové technologie, třeba umělá inteligence?

Pokud jde o nabídku služeb, jako jsou třeba běžné úvěry nebo kreditní karty, tam už se dnes nevystačí s pouhým zůstatkem na účtu, ale sleduje se řada i dlouhodobých trendových parametrů a jejich kombinace. Už není možné, aby taková data zpracovával někdo ručně a na základě toho dával klientovi nabídku. Tady nastupují metody umělé inteligence, které aktivitu na účtech sledují. To se samozřejmě děje průběžně a automaticky – výsledek klient obvykle vidí ve svém bankovnictví jako předschválené nabídky.

Klienti chtějí, aby systém byl jednoduchý a rychlý, nechtějí se ho učit, ale rovnou používat.

Vaše nové elektronické firemní bankovnictví CEB učinilo průlom v několika oblastech. V čem je revoluční?

Klientům umožňujeme například podepisovat smluvní dokumenty, sjednat nový produkt, požádat o kartu, a to kompletně on-line. Schopnost uzavírat smlouvy typu firma-firma můžeme označit právem za jeden z průlomů ve firemním on-line bankovnictví, který se nám podařil před relativně krátkou dobou, a v České republice jsme byli první. Celé je to dovedeno až do stadia, kdy klient v posledním kroku žádost elektronicky podepíše, a není nutné, aby se bankéř a klient osobně setkali. Elektronické podepisování se týká i pravidelných dokladů, které klient dokládá například při čerpání úvěrů. Dříve to bylo nutné dělat papírovou cestou, nyní se dokumenty nahrají do internetového bankovnictví, podepíší certifikátem a je hotovo. Unikátní je také propojení internetového bankovnictví s finančními trhy, kde umožňujeme třeba činit spotové nebo forwardové operace. Když je burza otevřena, příslušné operace se také rovnou uskuteční.

Je možné propojit elektronické bankovnictví například s účetními systémy?

Součástí CEBu máme připravený nástroj, tzv. business connector, který umožňuje propojit ERP a účetní systémy, jako je třeba SAP. Systémem machine-to-machine, tedy na základě dávkové komunikace mezi stroji, se pak dělá účetní zpracování. Pokud dojde k importu transakčních požadavků do bankovnictví, tak jeden nebo více uživatelů, podle typu požadovaných transakcí, je může elektronicky schválit. Je ovšem také možné některé operace podepsat systémovými certifikáty a pak k jejich provedení dojde už zcela automaticky.

Je CEB produktem vašeho vývoje, nebo jste jej převzali?

Máme vlastní tým, který byl zodpovědný za funkční a technologický design celého řešení, ale některé specifické součásti, jako je třeba platební modul, pro nás historicky vyvíjí špičkový externí dodavatel. Na vývoji celkem pracovalo přes tři sta lidí a tento počet nezahrnuje ty, kteří se podíleli na technické migraci klientů do nového systému. Je to naše vlastní řešení, které vzniklo v ČSOB. Naopak je možné, že se prosadí i u jiných členů sítě bank, které patří pod mateřskou KBC.

Co vás v poslední době nejvíce potěšilo?

Občas se stane, že klient zavolá svému bankéři a řekne, že se mu systém dobře používá, že u toho někdo přemýšlel, když ho navrhoval. Obvykle zákazníci volají, aby řešili problémy a hledali pomoc – na to jsme zvyklí. Ale není v české povaze, aby někdo zavolal jen proto, aby náš systém pochválil, k tomu dochází skutečně vzácně. Právě proto si toho velmi cením a je to pro mne to nejhezčí, s čím se ve své práci potkávám. Beru to jako odměnu za to, o co se s týmem snažím.

 

Tomáš Stegura

Ředitel pro firemní elektronické bankovnictví ČSOB

Tomáš Stegura vystudoval obor informační management na Vysoké škole ekonomické v Praze. V roce 2006 započal svou kariéru ve skupině ČSOB, kde postupně působil v útvarech retailu a vývoje informačních technologií. Oblasti elektronického bankovnictví se pracovně věnuje 12 let a zastával řídicí pozice v projektovém a programovém řízení, IT vývoji a delivery managementu. V současnosti je zodpovědný za firemní internetové bankovnictví ČSOB CEB.

 




Nevyhnutelná cesta úspor

Energetická náročnost české ekonomiky dlouhodobě klesá, přesto v důsledku vysokého podílu průmyslu na HDP zůstává v evropském kontextu stále docela vysoká. V pomíjivých dobách nízkých cen energií se zdá být tento problém zcela okra­jový, nicméně jak už delší dobu napovídají indexy na německých burzách, ty časy již minuly. Ve srovnání s rokem 2016 stojí silová elektřina více než dvojnásobek a nic nenasvědčuje tomu, že by měla začít opět zlevňovat. Odběratelé, kteří si v minulosti zajistili nízkou cenu – a tedy i nižší náklady – prostřednictvím termínovaných kontraktů postupně opět přijdou o tuto výhodu a bu­dou muset znovu čelit rostoucím výdajům.

Ve srovnání s rokem 2016 stojí silová elektřina více než dvojnásobek

Tentokrát ovšem už v době, kdy svižně rostou i další náklady, především ty mzdové, zatímco prostor pro růst cen vlastní pro­dukce zůstává většinou jen velmi omezený, byť – zdá se – nezbytný. Když k tomu navíc připočteme i posilování koruny vůči oběma hlavním světovým měnám a vezmeme-li v úvahu, že z energií nezdražuje pouze elekt­řina, zjistíme, že se tuzemské firmy dostávají pod stále vyšší tlak, a nezbývá tedy, než aby začaly o to více přemýšlet a investovat znovu do úspor. Ať už to budou dělat z vlastní kapsy nebo z evropských peněz. Nebo mo­hou spekulovat a spoléhat, že vlna drahých energií se časem přežene. Jenže pokud se tak i stane, bude to zřejmě až v době recese. A to asi není vize, k níž by se měl upínat business plán jakéhokoliv podniku. Tedy alespoň podle mého skromného názoru… Nebo může být všechno jinak, protože není vůbec vyloučeno, že časem energie znovu nezdraží další zelený nápad z domácí nebo bruselské dílny.

Komora.cz, září 2018

 

Petr DUFEK, analytik finančních trhů ČSOB

 




Na hranici vlastních možností

Máme nejvyšší zaměstnanost v historii, nejnižší nezaměstnanost v EU, vyrábíme rekordní počty nových osobních automobilů, zakázky největšího odvětví české ekonomiky – průmyslu – soustavně rostou, a přesto ekonomika ztrácí na tempu. Takto zjednodušeně se dají shrnout výsledky českého hospodářství za první polovinu letošního roku. Hlavním problémem není poptávka, jak tomu obvykle bývá, ale nedostatek kapacit, především těch lidských. Ekonomika se dostává na hranici svých možností a dál se pohne pouze za předpokladu, že získá kapacity nové. Jednoduchý učebnicový, leč nejpravděpodobnější závěr, když se podíváme na rostoucí napětí na trhu práce nebo na prodlužování realizace zakázek úspěšných oborů v tuzemské ekonomice.

Ekonomika se dostává na hranici svých možností a dál se pohne pouze za předpokladu, že získá kapacity nové.

Krátkodobě můžeme ještě více otevřít už tak velmi otevřený trh práce ekonomickým migrantům, leč dlouhodobě se nevyhneme nutnosti posunout se kvalitativně dál. Krátkodobě si mohou firmy přetahovat zaměstnance, soupeřit o těch pár učňů, co vstupují na trh, avšak dlouhodobě se budou muset smířit s rychlejším růstem mezd, nižší rentabilitou, slabou konkurenceschopností anebo se začnou méně spoléhat na lidskou práci. Prostor na to většinou mají, jak vyplývá z posledních statistik ziskovosti, podílu investic či produktivity práce. Platí to pro velkou část zpracovatelského průmyslu, včetně jeho nejdůležitější součásti – strojírenství. Je to skupina oborů, na které česká ekonomika de facto už od svého vzniku stojí a s nimi i padá. Aby si tuto pozici udržely i do budoucna, nezbývá než reálně investovat do budoucnosti. Sice jak naznačují statistiky investic, trochu se zpožděním, trochu pod tlakem okolností, ale přece. Nakonec o čem jiném je management než o tom, jak posunovat hranice – nejenom ty vlastní, ale i výrobní.

Komora.cz, září 2018

 

Petr DUFEK, analytik finančních trhů ČSOB

 




Jak se prodávají a nakupují firmy v Evropě

Rostoucí HDP, snižující se nezaměstnanost a s tím souběžně rostoucí mzdy. Nejeden by řekl, že česká ekonomika roste jako houby po dešti. Dokonce mnohem rychleji, než je průměr v eurozóně. Tato čísla se samozřejmě zrcadlí v celé řadě odvětví. Trh M&A také není výjimkou.

Na trhu M&A se v současnosti ukazuje několik velmi důležitých trendů. Za prvé, firmy a jednotlivci překypují hotovostí, tudíž hledají všemožné způsoby, jak ji co nejefektivněji zhodnotit. Druhým, velmi významným trendem je rekordně nízká cena peněz. Posledním, ale za to možná nejvýraznějším trendem na trhu je aktuálně do nebes šplhající cena firem. Ceny firem na finančních trzích lámou všechny historické rekordy, což určitě těší vlastníky firem, kteří uvažují o případném prodeji. Na druhou stranu situace není dva krát přívětivá pro investory, kteří kvůli tomu musí sáhnout hlouběji do kapsy.

Z čeho ale analytici M&A trhů vyvozují tyto závěry? Jednou z nejčastěji používaných metod pro valuaci firmy je bezesporu metoda založená na násobku srovnatelných společností. Proč je tak rozšířená? Je velmi rychlá a jednoduchá. Trpí však menší přesností, což je způsobeno zobecňováním v rámci sektoru. Pro připomenutí se jí více věnujeme v článku  Nejlepší okamžik pro prodej firmy je právě nyní . Jestli vás to tedy zajímá, neváhejte se podívat.

Na evropském trhu M&A, bylo za rok 2016 proinvestováno 766 miliard eur, co je přibližně 20 bilionů CZK.

Když se podíváme na konkrétnější čísla, můžeme zjistit, že na evropském trhu M&A dominují především transakce v oblasti Real Estate, průmyslu a v neposlední řadě v spotřebním sektoru. To vše, pokud mluvíme o celkovém počtu transakcí. Těch se podle S&P Capital IQ za rok 2016 uskutečnilo úctyhodných 13285.

Při detailním pohledu na celkové množství investovaných prostředků se nám může zatočit hlava. Na evropském trhu M&A, bylo za rok 2016 proinvestováno více, než je 396 násobek schváleného schodku rozpočtu ČR na rok 2018. Moc komplikované? Investovalo se přesně 766 miliard eur, což je přibližně 20 bilionů Kč. Nejzajímavější na tom je, že nejvíc transakcí sice udělala oblast Real Estate, ale největší objem peněz protekl v sektoru FMCG, tedy rychlo obrátkového spotřebního zboží. Konkrétně 132 miliard eur.

Pamatujete, jak jsme na začátku mluvili o do nebe šplhajících cenách firem na finančních trzích? Výbornou kondici trhu potvrzuje také Panevropský akciový index STOXX Europe 600, který od roku 2010 do konce roku 2016 zhodnotil o 40%, a na konci září 2017 to bylo už 51%. Nezahálel ani ukazatel EV/EBITDA u veřejně obchodovaných společností, který stoupl z úrovně 8% v roce 2010, na úroveň okolo 10x na konci roku 2016. Ten stejný ukazatel, pro změnu u M&A transakcí, vzrostl za stejné časové období z úrovně 8x na úroveň 9x.

Podle prognóz ale tato situace nebude trvat moc dlouho, natož věčně. Trh M&A je obecně závislý na ekonomickém cyklu a velmi často jej kopíruje. Násobky M&A transakcí se hraničně blíží úrovni, na které byly před krizí v roce 2008. U veřejně obchodovaných transakcí tyto násobky už dokonce přeskočily úroveň, které dosahovaly v roce 2008. Je to předzvěst další krize, nebo průběh současného ekonomického růstu?

FMCG sektor, sektor primárně zaměřený na potraviny, alkohol, tabák a kosmetiku, se odlišuje od jiných M&A sektorů právě svojí anticykličností. Akciový index MSCI Europe Consumer Staples vykázal mezi roky 2010-2016 průměrný roční výnos 11,1 %, průměrné tržní násobky sektoru se stále drží na úrovni 9x. Dá se tedy říct, že FMCG sektor za poslední roky nepředvedl žádné velké překvapení a má stabilní růst.

I když je ekonomická krize z roku 2008 už dávno zažehnána, trh zdravotnického sektoru svoje dno úspěšně našel až o 5 let později…

Ve zdravotnickém sektoru je to mnohem zajímavější. I když je ekonomická krize z roku 2008 už dávno zažehnána, trh zdravotnického sektoru svoje dno úspěšně našel až o 5 let později, v roce 2013. Počty transakcí jsou jinak stabilní, jenom jejich hodnota se postupně od roku 2015 značně zvýšila. Rekord zatím ukládá rok 2015, s celkovým objemem 90 miliard investic. Valuační násobky transakcí se tedy výrazně liší.

Posledním sektorem, na který se společně podíváme, je strojírenství. Podobně jako FMCG je strojírenství sektorem se stabilním vývojem, s maximálním objemem transakce na úrovni 20 miliard eur. Z pohledu valuačních násobků jsou ty české stále výrazně nižší než ty evropské. Nicméně dosahují úrovně pokrizových maxim a stále jemně rostou.

Kolem a kolem, vlastníci firem jsou teď v situaci, kdy si musí odpovědět na pár otázek: Chci ve svém stávajícím podnikání ještě pokračovat? Vidím pro svou firmu další růst? Jsou nové trendy pro mou firmu hrozbou nebo příležitostí? Poroste má firma, když ekonomika zpomalí? Udrží si moje firma aktuální hodnotu do budoucna? Co se stane s mojí firmou po konsolidaci v odvětví? Ovlivňují mou firmu geopolitická rizika? Když se vám podaří odpovědět na tyto otázky, pak můžete začít uvažovat o prodeji firmy.

Tomáš Kučerík

 




Lidské zdroje: Nejsou a nebudou

Je zajímavé číst vizionářské statě o tom, kolik nový Průmysl 4.0 zlikviduje pracovních míst, respektive kolik milionů budoucích nezaměstnaných vyprodukuje, zatímco každý měsíc aktuální statistiky potvrzují pořád to samé, a sice že chybějí lidé. A mimochodem, především v průmyslu, který je už tak největším zaměstnavatelem v české ekonomice a stále se mu lidí nedostává. Navzdory rekordní zaměstnanosti tuzemců i cizozemců, navzdory rostoucí míře participace. Každý měsíc je to stejný obrázek. Na jedné straně rekordně nízká nezaměstnanost, na straně druhé nový rekord v počtu volných pracovních míst. Na jednoho nezaměstnaného tak už vlastně připadají dvě volná místa, pokud tedy nebudeme brát vážně údaje z úřadů práce, ale budeme počítat pouze ty nezaměstnané, kteří si práci aktivně hledají nebo jsou ochotni či schopni do ní během dvou týdnů nastoupit.

Na jednoho nezaměstnaného tak už vlastně připadají dvě volná místa…

Nejenže se nemění celkové trendy na trhu práce, ale beze změny zůstává i žebříček deseti nejhledanějších pozic. Na čelních místech kvalifikovaní a pomocní dělníci, následovaní řidiči, řemeslníky, kováři, nástrojáři a podobnými profesemi. Tedy lidé, které má budoucí technologický pokrok údajně vytěsnit. Prozatím patří mezi nejvíce poptávané, a jestli se něco mění, tak pouze počty těchto hledaných. Svižně narůstají a předpokládám, že do další recese ještě narůstat budou. Třeba už proto, že stávající kvalifikovaní dělníci či řemeslníci stárnou. Přitom se bez nich jen těžko obejde i onen vzývaný Průmysl 4.0, protože kdo asi tak seřídí ony automatické linky, připraví pro ně matrice, bude je opravovat? Možná někdy, v nějakém Průmyslu 7.0 ajťák, ale prozatím to bude spíš ten zkušený mistr, kterých je stále méně a při pohledu na budoucí absolventy se jich firmy nedočkají ani v budoucnu.

Komora.cz, červenec 2018

 

Petr DUFEK, analytik finančních trhů ČSOB

 




Investiční lídr

Česká republika je opět na špičce investiční aktivity mezi všemi zeměmi EU. Alespoň tak vyznívají medializovaná čísla Eurostatu, která však nic neříkají o tom, kam která země vlastně investuje. V našem případě jde výsledek především na vrub podnikového sektoru, který tvoří největší část investic, zatímco veřejný sektor se na nich podílí jen ze 13 %.
Firmy se v posledním roce vrhly do investování především proto, že nemohou úspěšně najít pracovníky na zakázky přicházející ze zahraničí i z domácího trhu. Nedostatek se tak stává katalyzátorem, který může posunout české hospodářství směrem k vyšší produktivitě a nezřídka i k příležitostem zelenější výroby.

Nakonec by mělo být v zájmu firem samotných, aby šetřily vodou, energiemi a jinými zdroji, protože se jim to nakonec vyplatí.

Jako ekonom si netroufám hodnotit, co je ekologičtější, šetrnější či zelenější, ale mohu alespoň věřit, že šetrné technologie financované samotnými firmami budou přece jen ohleduplnější než plošné a nezřídka dotované zelené trendy nadiktované shora. Nakonec by to mělo být v zájmu firem samotných, aby šetřily vodou, energiemi a jinými zdroji, protože se jim to nakonec vyplatí. Ať už z pohledu nákladů nebo třeba ekologické známky na výrobku.
V tomto směru jsou firmy jednoznačně ve výhodě, protože pro nás spotřebitele zbývá občas jen víra, že je třeba diesel s pětilitrovou spotřebou méně ekologický než benzinové SUV se spotřebou o polovinu vyšší. Nebo třeba, že elektromobil je ekologický, zvlášť pokud cestuje velkokapacitní naftovou lodí přes půl světa. Takže i zde platí všeho s mírou. Nakonec při pohledu na žlutá pole, kukuřičné a slunečnicové lány kolem cest, mám občas pocit, jestli toho pro přírodu někdy neděláme až moc.

Komora.cz, červen 2018

 

Petr DUFEK, analytik finančních trhů ČSOB

 




Automobilky vládnou české ekonomice

Česká ekonomika má za sebou další velmi úspěšný rok, který přinesl nejenom vysoký hospodářský růst a rekordně nízkou nezaměstnanost, ale také nový rekord ve výrobě osobních automobilů. Tentokrát se jich už vyrobilo více než 1,4 milionu a ČR si s ohledem na svoji velikost dále upevnila pozici předního výrobce automobilů nejenom v evropském, ale i ve světovém měřítku. Nepřekvapí proto, že produkce zdejších automobilek viditelně podpořila nejenom ekonomický růst, ale dokonce že se jejich podíl na HDP v loňském roce nejspíše dále zvýšil z předchozích skoro 6 %.
Je to mimochodem nejvíc v celé EU. Dokonce ani Slovensko se svými (rovněž) třemi automobilkami a milionem vyrobených aut není z hlediska přidané hodnoty publikované Eurostatem před námi. Byť se na Slovensku vyrobí z pohledu podílu na obyvatele mnohem více vozů, vznikající přidaná hodnota v automobilovém průmyslu tam nedosahuje ani 4 % HDP.

ČR je na úspěchu automobilek mnohem závislejší než kterákoliv jiná země EU.

Cynik by řekl, že zatímco v ČR se auta vyrábějí, na Slovensku se spíše jen montují.
ČR je proto na úspěchu automobilek mnohem závislejší než kterákoliv jiná země EU. A vlastně nejenom na výrobě automobilů, ale i na průmyslu jako celém odvětví. Na jeho schopnosti konkurovat, přicházet s novými nápady – třeba s modely nových vozů, na které jsou zákazníci ochotni čekat i déle než půl roku – a expandovat. A právě v posledním případě se zdá, že narážíme na hranici možností. Možná proto současný skvělý boom české ekonomiky může skončit ještě dříve, než přijde nějaká překvapující nečekaná krize v zahraničí módně označovaná jako černá labuť. „Naštěstí“ je tu řešení v podobě Průmyslu 4.0, který tolik lidí prý potřebovat nebude. Teď už jen trpělivě překlenout tu dobu, než jej uvidíme všude kolem sebe.

Komora.cz, květen 2018

 

Petr DUFEK, analytik finančních trhů ČSOB

 




Stavebnictví: Vzhůru ode dna

Zatímco česká ekonomika má za sebou už čtvrtý rok velmi solidního růstu, situace ve stavebnictví připomíná spíše houpačku. Nejprve pětiletá recese, poté dva roky vzestupu díky dočerpávání zbylých peněz z fondů EU a pak opět návrat do červených čísel. Přesto se zdá, že rok 2017 byl už tím zlomovým rokem, kdy i toto relativně malé odvětví zamířilo na stabilnější dráhu růstu, když vykázalo přírůstek výroby ve výši necelých dvou procent. Na překonání nakumulovaného dvacetiprocentního propadu to samozřejmě stačit nebude, ale šance na další růst zde rozhodně nechybí. A neskýtá ji jen mírný optimismus, který v tomto depresivním odvětví v posledních měsících zavládl, ale i vývoj nových zakázek. Ty se totiž odrazily ode dna nejen u pozemního – převážně privátního – stavitelství, ale dokonce i inženýrských staveb. A bylo už na čase, protože minimálně dopravní infrastruktura České republiky rozhodně nepatří mezi ty nejvyspělejší.

ČR se dostala dokonce do situace, kdy měla peníze na investice, ale nebylo je vlastně kde investovat.

Investiční půst, který veřejný sektor v oblasti výstavby infrastruktury „zdárně“ uplatňoval v posledních letech, sice přinášel své ovoce v podobě lepších výsledků veřejných rozpočtů, nicméně deficit v kvalitě a vlastně i kvantitě dopravních cest jen dále narůstal. ČR se tak dostala dokonce do situace, kdy měla peníze na investice, ale nebylo je vlastně kde investovat. Přitom důvody neuvěřitelně dlouhé přípravy a realizace investičních projektů v oblasti dopravy rozhodně nebyly nikterak neznámé. A vlastně to samé se dnes dá říct i u bytové výstavby, kde jsme se rovněž nedostali ani na úroveň roku 2008, i když poptávka po bytech zdolává jeden rekord za druhým. Zatímco v tomto případě jsou cenou za pomalou výstavbu dražší a stále méně dostupné byty, v prvním případě je důsledkem adrenalinové cestování po českých dálnicích. Tak doufejme, že stejně jako se obrací výsledky stavebnictví k lepšímu, změní se i situace zde. Doufejme jen, že na tuto změnu nebudeme muset čekat dalších deset let.

Komora.cz, duben 2018

 

Petr DUFEK, analytik finančních trhů ČSOB