Snažíme se neustále vylepšovat

Když Jaroslava Valová prochází nejmodernější prodejnou Siko, neskrývá nadšení. Kdysi první pražská prodejna, která v roce 2001 na Černém Mostě vytyčila českou rodinnou značku koupelen proti přicházející konkurenci nadnárodních řetězců, prošla v roce 2019 kompletní modernizací prodejen. Zákazníkům tak na 2000 metrech čtverečních nabízí přehlednější nakupování tím, že spousta inspirace je prezentována v hotových koupelnách a kuchyních, které drží nejrůznější designové styly. A to je jen špička ledovce z mnohasetmilionové proměny, kterou teď Siko prochází.

 

Jak se Siko mění a proč?

Měnit se musíme, abychom byli v byznysu stále co nejdále a především abychom nabízeli pořád lepší služby zákazníkům. Tím se řídíme posledních 28 let. Teď předěláváme všechny své prodejny do nového konceptu, který ve velkém stylu reprezentuje námi nabízené koupelny, kuchyně a nově také interiérové dveře. Časem jsme došli k tomu, že přesně tyto tři položky řeší zákazníci při stavbách či rekonstrukcích zároveň, a tak jsme postupně rozšířili náš původně koupelnový záběr tímto směrem. Potvrzuje se nám, že nový koncept funguje, a lidé kvitují, že najdou vše pod jednou střechou.

Čím je váš prodejní koncept specifický?

Prodejny přizpůsobujeme fungování lidského mozku. Levá část prodejny představuje racionální rychlý výběr, podobně jako funguje levá mozková hemisféra, a pravá je o emocích. Když vejdete do naší zdejší prodejny, v levé části najdete přehledně vystavené základní výrobky a sortiment, jako jsou například vodovodní baterie, umyvadla či obklady, které potřebujete rychle vybrat nebo třeba jen dokoupit. V pravé části je showroom z jednotlivých hotových koupelen a kuchyní. Tato část má inspirovat a vybízet k uvažování. Takové je nové ideální vnitřní uspořádání našich prodejen, byť ne v každé se to při modernizaci může stoprocentně podařit.

Prodejny přizpůsobujeme fungování lidského mozku. Levá část prodejny představuje racionální rychlý výběr, podobně jako funguje levá mozková hemisféra, a pravá je o emocích.

Jak se dnes vyznat v obrovské nabídce koupelen a kuchyní na trhu?

Je to těžké, zákazníci jsou občas rozhodováním až paralyzováni, a právě proto jim v našem novém konceptu chceme ukázat co největší rozmanitost stylů na konkrétních sestavách. Ať už koupelen nebo kuchyní. Mohou si tak prohlédnout hotové koupelny a kuchyňské sestavy v ucelených stylech – chalupářském, zámeckém, skandinávském, provensálském, industriálním, retro nebo minimalistickém moderním stylu. Včetně konkrétních zařizovacích předmětů, baterií, přístrojů a doplňků. Máme široký tým lidí v designu, produkt managementu a marketingu, který vše do detailu promýšlí. Jsem přesvědčena, že to zákazníkům hodně pomáhá. Do modernizace celé skupiny na úseku digitalizace, zlepšování pracovního prostředí a do modernizace obchodů investujeme v průběhu tří let stovky milionů korun.

Jak dnes vypadá vaše sídlo v Čimelicích v Jihočeském kraji, kde jste v roce 1991 otevřeli první krámek?

Už třikrát jsme náš areál, který vznikl v 90. letech, přestavovali a zvětšovali. Naposledy loni jsme tam otevřeli nové distribuční centrum s 12 metrů vysokými sklady a velkou referenční prodejnou. Zákazníci tam oceňují, že si obvykle veškeré vybrané zboží mohou obratem po nákupu odvézt. Jinak samozřejmě menší sklady jsou u všech z našich 40 prodejen v Česku a 13 na Slovensku. Z čimelické centrály se řídí celý řetězec. Franšízový koncept poboček už dál nerozvíjíme, byť jsme díky franšízovým obchodním partnerům na začátku podnikání rychle rostli. Postupem času jsme ale zjistili, že je snadnější uřídit si vlastní koncept vlastními silami.

Byl nějaký zlom v byznysu Sika, který ho hodně posunul?

Otevření právě zdejší prodejny v Praze na Černém Mostě v roce 2001. To nás katapultovalo rychle dopředu, tehdy to byla největší prodejna koupelen v Praze a chodily sem davy lidí. Bylo to ve správný čas, protože tehdy také ve velkém začaly do Česka pronikat zahraniční obchodní řetězce. Ale my jsme v té době už měli v běhu řetězec prodejen se specifickým SIKO‑konceptem, pro zákazníky jsme měli kvalitní nabídku a náporu řetězců jsme odolali. Dalo by se říci, že skutečně platilo „štěstí přeje připraveným“. Postupně jsme obsazovali další a další krajská města a mě ta expanze hodně bavila. U každé prodejny jsme vymýšleli něco nového a tak jsme náš koncept stále zlepšovali. Na všechno jsme si postupně přicházeli sami a pro inspiraci jsme jezdili na zahraniční veletrhy.

 Na všechno jsme si postupně přicházeli sami a pro inspiraci jsme jezdili na zahraniční veletrhy.

Jakou roli v podnikání a historii Sika hraje ČSOB?

S ČSOB jsme začali na počátku 90. let, kdy měla na rozdíl od konkurence už zkušenosti se zahraničními platbami. Ty jsme potřebovali kvůli našemu obchodování se zahraničím. Vždy jsme měli výborné vztahy, postavené na vzájemné důvěře a to trvá dodneška. Cokoliv bylo z naší strany či ze strany banky předmětem podnikatelských záměrů při schvalování úvěrů, to bylo vždy dodrženo a realizováno.

Vy jste v roce 2015 předala řízení Sika svým dětem. Jak teď vypadá vaše práce?

Jsem řekněme tváří Sika a chodím na strategické porady, což jsou ekonomika, marketing a porady nejužšího vedení. Pro mě je vlastně radost, že mě tam ještě zvou. (smích) Je příjemné vědět, že spolupracovníci chtějí znát můj názor a věří, že moje zkušenosti jsou ku prospěchu firmy.

Jak máte v rodině rozdělené funkce ve firmě?

Mladší syn Tomáš se věnuje přímo řízení Sika jako generální ředitel a dcera Jana je v dozorčí radě. Zároveň vede náš family office. Starší syn Víťa má na starosti hlavně strategii a věnuje se více developmentu. Stojí za projektem Luka Living, což je projekt s 215 plně zařízenými nájemními byty na stanici metra Luka. Tento projekt získal od odborné veřejnosti řadu ocenění v ČR, ale také přivezl ocenění z Budapešti, Varšavy i Londýna. Zájemci si pronajímají zařízené byty včetně nábytku, spotřebičů, nádobí či peřin a funguje to velmi dobře.

Co byste si přála pro Siko do dalších let?

Určitě aby zůstalo rodinnou firmou. A myslím, že v tom se s mými dětmi shodneme. Byly se mnou v byznysu od úplného začátku, takže jsou v trochu jiné pozici než druhé generace v jiných firmách, které najednou mají firmu přebírat. U nás bylo přebírání postupné a firma je vlastně naše společné dítě.

 

 

Pohled experta

Ondřej Mach
ředitel pobočky pro korporátní klientelu České Budějovice


Pokud bychom hledali příklad opravdové rodinné firmy, která vznikla po roce 1989 na zelené louce, nebo spíše v malém krámku, jako první by mě napadlo Siko. Jaroslava Valová spolu se svými dětmi Janou, Vítězslavem a Tomášem dokázali z ničeho vybudovat čtyřmiliardovou skupinu a zároveň si udržet lidský a rodinný přístup k zaměstnancům, zákazníkům a vůbec celému okolí. To považuji za věc, která mi v současné společnosti v řadě případů chybí, a to nejen v byznysu. Jsem proto rád, že ČSOB už dlouho stojí po boku Sika a pomáhá mu financovat podnikání. Skupina postupně vyrostla z prodeje koupelen a jejich příslušenství také do segmentu kuchyní nebo interiérových dveří a v poslední době navíc financujeme i další investiční počiny rodiny Valových, jako je první projekt nájemního bydlení v Česku Luka Living. V rámci naší služby ČSOB Advisory, která pomáhá při řešení mezigeneračních transferů a ošetření rizik s tímto typem transakcí spojených, čerpáme inspiraci také z jejich zkušeností. Přeji proto Jaroslavě Valové mnoho energie do dalšího rodinného podnikání.




Byznys s vůní heřmánku

Na začátku podnikatelského příběhu Pavla Popova bylo sedm bylinných mastiček z kostivalu, řebíčku a dalších rostlin. Dnes je rodinná firma Dr. Popov, kterou založil v devadesátých letech s manželskou Miluší, předním českým výrobcem bylinných produktů s ročním obratem 70 milionů korun. Ze západočeské Plané u Tachova jimi zásobuje lékárny a bylinkářství po celém Česku. Nyní chce své jméno více prosadit i v zahraničí.

Který z Vašich produktů si berete do lékárničky třeba na dovolenou?

Je to Echinafit, Tea Tree olej, to je taková lékárnička v lahvičce, pak grepové kapky, které mají hodně vitamínu C. Potom ještě mumio, to je výborné na doplnění minerálů přirozenou cestou. Původní profesí jste geochemik.

Kudy vedla cesta k bylinářství?

U nás to bylinkami vonělo už od mého dětství. Léčivými rostlinami se zabýval můj dědeček i otec. Právě on dostal po revoluci nápad vyrábět bylinné masti. Začali jsme je dělat podomácku a jezdili je prodávat po trzích. Poptávka byla velká, bylinné masti na trhu tehdy chyběly.

Jaké byly začátky podnikání?

Hodně těžké. Pracoval jsem třeba 16 hodin denně a vše si dělal sám. Pět let jsem to táhnul bez jakéhokoliv zaměstnance, bál jsem se, že bych ho neuživil. Prosadit se na trhu tehdy nebylo jednoduché. Po čase jsem přijal prvního dealera, který u nás poté vydržel 25 let, a postupně se firma začala rozjíždět.

Největší uspokojení z práce mi nepřinášejí peníze, ale to, když vidím, že naše produkty fungují a pomáhají lidem.

Jak váš byznys vypadá dnes?

Dodáváme naše bylinné masti, čaje, kosmetiku a doplňky stravy do lékáren a bylinkářství napříč Českem a zaměstnáváme 30 lidí.

O jaké produkty je největší zájem?

Našim nejprodávanějším výrobkem je Psyllium. Je to vláknina se slupek Jitrocele indického, v tom jsme jedničky na trhu, stejně tak jako v bylinných mastech. Dobře se prodávají také bylinné kapky, které máme v portfoliu zhruba tři roky, a jejich prodeje stále rostou.

Vyrábíte na základě rodinných receptur, zároveň vytváříte receptury nové. Kde berete inspiraci a na základě čeho nové produkty vznikají?

Řídíme se poptávkou, tím, na co se zákazníci nejvíce ptají. Inspiraci čerpám z vlastních zkušeností a z prověřených knih o bylinách. Mám jich dva tisíce a stále nakupuji další. Nové i staré v antikvariátech. Chtěl bych všechny ty staré knihy zachránit a předat je dalším generacím. Ale zpět k tématu. Když dostanu nápad na novou recepturu, ponořím se do knih a studuji do té doby, než se dostanu k optimálnímu složení, o kterém si myslím, že bude fungovat. Poté si produkt ve firmě testujeme, a když zjistíme, že funguje, uvedeme ho na trh.

Jak dlouho trvá vývoj produktu od první myšlenky po jeho distribuci na trh?

Někdy rok, jindy třeba pět let. Je to různé. Mám rozpracované recepty, na kterých pracuji i několik let. Když si dáte cíl, tak se to nakonec vždy povede. To je síla pozitivního myšlení.

V posledních letech roste zájem lidí o různé formy alternativ vůči klasické medicíně. Vnímáte tento trend?

Ano, to mohu potvrdit. Dnes je i díky internetu podstatně více informací o bylinách, než bylo v herbářích za první republiky, nebo v 18. století. Znalosti lidí prudce rostou. Zároveň je informací tolik, že člověk ani není schopen se v nich zorientovat.

Dá se podle vás říct, že zažíváme renesanci bylinkářství?

Myslím si, že ano. A netýká se to jen Česka, ale celého světa. Na trhu jsou tak byliny prověřené, jako třeba měsíček lékařský, jitrocel, lípa nebo řepík a pak byliny módní. Já jsem před pětadvaceti lety například neznal Červené Lapacho, které je mimochodem výborné. Nové byliny se k nám dostávají s tím, jak se vše stále víc propojuje. Globalizovaný svět dnes nabízí možná 30 tisíc léčivých rostlin.

V jaké části světa je podle vás bylinkářství nejdál?

Určitě jsou to východní země jako Indie, Tibet, Čína, dále pak Latinská Amerika. Tradice bylin je ale v podstatě všude. V době, kdy nebyly chemické léky, které existují zhruba sto let, si lidé museli pomoci sami a byliny k tomu běžně využívali. Zkušenosti si pak předávali po generace.

Tradice bylin je ale v podstatě všude. V době, kdy nebyly chemické léky, které existují zhruba sto let, si lidé museli pomoci sami a byliny k tomu běžně využívali. Zkušenosti si pak předávali po generace.

Od koho nakupujete byliny?

Vždy se snažíme upřednostňovat české dodavatele. Pokud to nejde, bereme samozřejmě i z ciziny. Například Psyllium dovážíme z Indie. U každého dodavatele pečlivě prověřujeme kvalitu a byliny laboratorně testujeme.

Kde vidíte firmu Dr. Popov za pět let?

V následujících pěti letech bych chtěl růst a firmu dále rozvíjet. Zároveň se ale trochu obávám příchodu případné krize. Trh je příliš optimistický. Nevím přesně kdy, ale jsem přesvědčený, že krize brzy přijde. Jedním z důvodů je to, co cítíme na vlastní kůži, a to sice mzdová spirála. Mzdy, kvalitní suroviny i další náklady rostou a tím pádem klesají marže.

Říkáte, že byste v následujících letech rád rostl. Kde vidíte prostor pro zvýšení obratu?

Uvažuji o vlastních prodejnách Dr. Popov. Zároveň přemýšlím o zúžení našeho portfolia, které je poměrně široké. Jsme manufaktura, která vyrábí 500 produktů, což je hodně složité s ohledem na legislativu a výrobu. Další plán je firmu posunout na exportní trhy. Český trh je omezený a tím pádem i možnost růstu. Zatím jsme ale spíš česká firma vyvážející na Slovensko a testujeme Německo a Polsko. Za hranicemi je to běh na dlouhou trať.

Chcete v cizině působit pod domácí značkou Dr. Popov?

Značka Dr. Popov určitě zůstane. Do budoucna bychom chtěli jednotlivým trhům přizpůsobit spíše vzhled obalů.

Jak vám ve vašem podnikání pomáhá ČSOB?

Dlouhodobě a rád spolupracuji s ČSOB. Jsou tam ke mně přátelští a vycházejí mi vstříc. Úvěry zatím nepotřebuji, protože mám dost vlastních zdrojů, banka mi teď pomáhala vytvořit holdingovou strukturu, protože vedle firmy Dr. Popov mám ještě další podnikatelské aktivity.

Co vás na podnikání nejvíc baví?

Začal jsem podnikat proto, abych byl svobodný, abych nemusel ráno vstávat do práce a vydělal i slušné peníze na živobytí. Takže to, co mě na tom nejvíc baví, je svoboda. Nicméně to největší uspokojení z práce mi nepřinášejí peníze, ale to, když vidím, že naše produkty fungují a pomáhají lidem. Tahle firma je moje srdová záležitost. Není na prodej. Je to něco, co bych rád předal dětem.

 

Pohled experta

Petr Manda
ředitel Firemního bankovnictví ČSOB


Unikátní spojení tradice, byznysu a zdravého životního stylu. To je rodinná firma, kterou od devadesátých let buduje Pavel Popov a postavil se za ní i svým jménem. Společnost Dr. Popov se svými produkty vrací ke kořenům a podstatě tradiční lidové medicíny a postupně stala jedním z lídrů bylinkářství na českém a slovenském trhu. Má tisíce věrných zákazníků, rostoucí obrat a uvažuje o další zahraniční expanzi. Jsem proto rád, že mu ČSOB v jeho podnikatelském příběhu může dlouhodobě pomáhat. Pavel Popov je naším klientem totiž více než 15 let a vedle běžné finanční spolupráce jsme mu nedávno pomohli vytvořit holdingovou strukturu jeho skupiny. Osobně na něm nejvíce oceňuji pracovní nasazení, odhodlání, pozitivní přístup a velkou pokoru. Tuto atmosféru propsal do celé firmy, takže když do ní přijdete na návštěvu, všichni vás přivítají s úsměvem. A pochopitelně vám uvaří skvělý heřmánkový čaj.




Matraci si musíte vyzkoušet

Jan Velinský je podnikatelem staré školy. Nebere si servítky, nemaluje věci na růžovo, na fráze ho neužije. Svou firmu Purtex, tradičního výrobce matrací a nábytku, už 23 let drží pevně v rukou a ani v šestasedmdesáti na tom nehodlá nic měnit. „Vždyť Tomáš Baťa mladší to vydržel do devadesáti,“ vzkazuje.

Na čem rád spíte?

Mám vysokou kontinentální postel, která má tvrdší matraci. Osobně mám rád ležení měkčí, proto na ni používám vysoký přehoz tzv., top‑per, na kterém se příjemně propadnu. Navíc je velmi dobře prodyšný a má takřka nulovou trvalou deformaci, proto je odolný i proti proležení. Ptám se proto, že vybrat matraci mi přijde složité. Tolik různých verzí, technologií, akčních nabídek.

Jak se v tom správně zorientovat?

Těžko. Proto se snažíme vše vysvětlovat, jak na webu, tak zákazníkům v našich prodejnách, kterých dnes máme v Česku a na Slovensku 12. Navíc každému vyhovuje něco jiného. Nejdůležitější je matraci odzkoušet ležením. Zákazníkům necháváme prostor tak, aby si vyzkoušeli různé typy a na matraci si lehli na dostatečně dlouhou dobu. Sám nemám rád nákupy na dálku, zvlášť když si nemůžu zboží pořádně vyzkoušet.

Na co by si zákazník měl dát vyloženě pozor?

Velmi důležitý je výběr matrace s maximální prodyšností. Neprodyšný materiál vede k tomu, že se v noci potíte, spíte ve vlhku a teple, čímž se podporuje rychlé množení roztočů. Dále by zákazník neměl věřit, že je něco čistě z přírodních materiálů. I když zpracujete například vlnu nebo bavlnu, tak ji musíte vždy upravit chemicky. To už vám ale výrobce neřekne. Kupovat tedy „přírodní“, předražené matrace je zbytečné.

Velmi důležitý je výběr matrace s maximální prodyšností. Neprodyšný materiál vede k tomu, že se v noci potíte, spíte ve vlhku a teple, čímž se podporuje rychlé množení roztočů.

Platí, že zdravější je tvrdá matrace?

Neplatí, to se říkalo dříve a dnes vám to řada lékařů rozmluví. Matrace musí v první řadě kopírovat vaše tělo, být jeho přirozenou oporou.

Jaké jsou dnes poslední trendy v matracích?

Jednoznačným trendem jsou moderní prodyšné pěny. Mezi technologicky nejvyspělejší patří např. Xdura a Hybrid. Jejich největší výhodou jsou otevřené póry, takže výborně dýchají a také mají minimální trvalou deformaci. Jsou tak prakticky nezničitelné. U ostatních pěn, kterých je většina, se prodyšnost zvyšuje speciální technologickou úpravou, a to děrováním. To běžně používáme například i u polštářů. Naopak latexové matrace, které byly dříve velkým hitem, se dnes již téměř nevyrábí. Latex je ze zdravotního hlediska problematický. Obecně platí, že je vhodnější koupit matraci dražší. Čím kvalitnější materiály jsou použité, tím lépe. Lidé to naštěstí začínají chápat. Potvrzuje to také fakt, že průměrná cena prodané matrace už několik let znatelně roste.

Jak jste se dostal k výrobě matrací?

Podnikám od roku 1992. A na začátku šlo zejména o zpracování polyuretanových pěn, takzvaných molitanů. V té době lidé nekupovali nové sedačky, ale opravovali je. Až později jsme výrobu rozšířili o matrace, kterých dnes děláme asi sto tisíc ročně.

Firmu jste vybudoval úplně na zelené louce?

Za minulého režimu jsem pracoval pro Západoslovenské nábytkárské závody. Výhodou do začátku podnikání bylo, že jsem se znal se všemi dodavateli. I tak jsem začínal s jedním pick‑upem, sám jsem si vykládal vagony s bloky materiálu, sám jsem si je řezal. Od Řempa jsem pak koupil řezací automat a dal se dohromady s břeclavským Gumotexem. Naše spojení vydrželo do roku 2009, kdy se mi je podařilo vyplatit. Od osamostatnění se zvýšil obrat Purtexu o 60 %. Aktuálně u nás pracuje cca 160 lidí. Dnes vyrábíte kromě matrací i nábytek a třeba také psí pelíšky.

Jak to vše zapadá do výrobního programu firmy?

Našim klíčovým produktem jsou matrace, které vyrábíme v našich závodech v Česku. Dále vyrábíme pojený PUR, sedáky a polštáře pro výrobu sedacích souprav. Na Slovensku vyrábíme kvalitní nábytek z masivu. To je oblast, která se nám hodně rozjela a dělá mi velkou radost. Psí pelíšky jsou příkladem toho, jak využíváme zbylé materiály z výroby. Například teď nám zůstávají z výroby pásy nepropustných látek, ze kterých začínáme šít obaly na pneumatiky. Důležitá je vaše spolupráce s Linetem, velkým výrobcem zdravotnických postelí. Díky tomu se vaše matrace dostávají do celého světa.

Matrace musí v první řadě kopírovat vaše tělo, být jeho přirozenou oporou.

Jak probíhá vaše spolupráce?

Dlouhodobě s Linetem spolupracujeme a postupně jsme se stali výhradními dodavateli této komodity. Teď jim například dodáme 750 matrací s tím, že nás v průběhu výroby požádali, zda bychom jim je mohli dodat o měsíc dříve, než byl původní požadavek. Pro nás to není problém, jsme flexibilní. Nemyslím, že by jim někdo jiný dokázal udělat to, co my.

I díky Linetu u vás převládá export?

Co se týče matrací, tak 61 procent končí mimo Česko. Celkově z pohledu celého sortimentu to bude ještě více, přes 70 procent. Nejvíce v Německu, Rakousku, ale také na Slovensku, v Maďarsku.

Jak vám v podnikání pomáhá banka?

S bankou řešíme zejména oblast financování. Jsem rád, když věci dobře fungují. S ČSOB spolupracuji již hodně let a jsem spokojený.

U čeho relaxujete a co vás drží v kondici?

Mým velkým koníčkem je dům a zahrada. Hodně teď přestavuji, mám atrium s japonskou zahradou, jezírkem a koi kapry. Jsem tam jak na dovolené (smích).  Firma neustále roste, loni utržila 306 milionů, letos očekáváte 330 milionů.

Jak se vám daří udržovat růst?

Samozřejmě je to díky ekonomickému růstu. Naše obchody dělají obrat asi 90 milionů korun ročně, e‑shop 1,5 milionu měsíčně. Zbytek prodáváme přes velkoobchod a internetovým obchodům, třeba i z Německa. Když nepřijde krize, a já věřím, že žádná nepřijde, porosteme dál. Když se daří našim zákazníkům, bude se dařit i nám.

Co vás osobně žene dopředu?

Je to prostá touha něco dělat. V mém věku už mi každý doporučuje, abych se na to vykašlal. Já si to ale nedovedu představit. Jsem nervózní, jen když si večer sednu k televizi a nemám co dělat. Představa, že se jen válím u moře, mi nahání hrůzu.

 

Pohled experta

Petr Manda
ředitel Firemního bankovnictví ČSOB


Ryze český lídr ve výrobě něčeho tak zásadního pro kvalitní spánek, který je velmi důležitý pro zdraví každého z nás. Společnost Purtex ročně vyrobí 100 tisíc matrací, už třiadvacet let přichází s jejich inovacemi a daří se jí významně exportovat do zahraničí. Její hlavní postavou a motorem je Jan Velinský, jenž obor detailně zná a sám ho utváří. Rád s ním za ČSOB jednám pro jeho otevřenost, věcnost a rychlou a přímou komunikaci. Firmě pomáháme s investicemi do výroby a poskytujeme jí platební řešení také pro e-shop. Na Purtexu oceňuji i firemní přístup k životnímu prostředí, protože prakticky stoprocentně zpracovává molitanovou drť tím, že její zbytky vzniklé při výrobě matrací dál používá například k šití pelíšků pro domácí zvířata. Janu Velinskému se úspěšně podařilo také nastartovat vlastní výrobu kvalitních postelí jako logického doplňku k hlavnímu sortimentu. Do budoucna mu přeji další dobré byznysové nápady. Ať ho neopouští jeho neúnavné podnikatelské nasazení.




S lasery vypálili díru do světa

Žlutá robotická ruka, na ní optická hlavice zaostřující laserový paprsek. To je království Ondřeje Soukupa, který vybudoval technologickou firmu, jež nemá v Česku obdoby. Zapomeňte na jednoduché laserové řezání. Společnost LaserTherm, kterou před devíti lety založil, umí laserem kalit, svařovat i nanášet speciální materiály, což se hodí třeba při výrobě kontejnerů pro vyhořelé jaderné palivo. Nebo tanků na pivo. Nuda? Něco podobného zvládne jen desítka firem na světě. Jedna je z Plzně. A stále roste.

Jak jste se dostal k laserům?

Studoval jsem v Plzni na fakultě aplikovaných věd fyziku a už jsem u toho zůstal. Když jsem v roce 2007 skončil inženýrské studium, nastoupil jsem potom na doktorský program v rámci partnerského výzkumného centra, které se zabývalo aplikovaným využitím fyziky. Startovalo tam první oddělení v ČR využívající vysoko‑výkonnostních laserů. To mi hodně pomohlo.

Kdy se věda přetavila v byznys?

Před devíti lety. S mým dlouholetým kamarádem Dalimilem Mikou, jsme vymysleli společnou firmu. On v oboru průmyslového využití laserů cítil potenciál a byl ochoten dát peníze na její rozjezd. Založili jsme společnost LaserTherm, v němž je čistě jako investor, byť je jeho majoritním vlastníkem.

Čemu přesně jste se rozhodli věnovat?

LaserTherm má dvě základní části. První je stavba laserových systémů pro zákazníky, kdy klientovi na klíč navrhneme a vyrobíme strojní zařízení, které on následně používá ve svém výrobním procesu. Druhá část je zpracovávání zakázek na našich laserech podle aktuální poptávky firem zvenčí. Máme dnes šest robotů integrovaných se špičkovými lasery a na dennodenní bázi na nich svařujeme, tepelně zpracováváme nebo třeba nanášíme materiály. Pojďme to zjednodušit.

Laserové navařování zvládne globálně tak deset společností.

V čem je největší výhoda používání laserů v průmyslu?

Jsou dvě: rychlost a minimalizace vneseného tepla do materiálu. Dobře se to vysvětluje na svařování. Pokud svařujete materiál konvenčně, dostanete do něj mnohonásobně více tepla než při laserovém svařování, které umí maximum energie soustředit do malého bodu a je výrazně rychlejší. A méně vneseného tepla znamená menší fyzikální změny zpracovávaného materiálu. Takže potom se například nedeformuje. Podobné výsledky má ještě elektronové svařování, ale proces probíhá ve vakuu, což práci zdražuje a omezuje. My laser používáme na povrchové kalení, při svařování a pro navařování funkčních vrstev na podkladový materiál. Tím se zvyšuje kvalita a prodlužuje životnost strojních dílů.

Kolik firem podobných té vaší v Česku existuje?

Žádná. A moc jich není ani ve světě. Laserově řezat umí stovky firem, ale provést laserové navařování zvládne globálně tak deset společností. Když jsme v tendrech v Saúdské Arábii, v Argentině, ale také ve Švýcarsku či v Polsku, tak se v nich stále potkáváme se stejnou konkurencí. A je to opravdu velmi úzká skupina firem.

Jak pomáháte zákazníkům s inovacemi?

Obecně zákazníci laserové systémy poptávají buď z důvodu zrychlení výroby, nebo zvýšení kvality a životnosti svých výrobků. Kromě výroby laserového systému pracujeme už na navržení samotné inovace pro zákazníka. Ten totiž často nemá ucelenou představu, na co všechno může laserovou technologii využít, a jaký může být její přínos. Takže mu navrhneme změnu přímo ve výrobní technologii. Například klientovi, který vyrábí turbíny, jež jsou v jednom místě extrémně namáhané, vyvíjíme řešení, které díky navaření speciálního materiálu na to jedno namáhané místo výrazně zvýší životnost celé turbíny.

Zákazníci laserové systémy poptávají buď z důvodu zrychlení výroby, nebo zvýšení kvality a životnosti svých výrobků.

Co referenční zakázka, kterou jste dokončili?

Laserový systém na svařování vnitřních košů kontejnerů na vyhořelé nukleární palivo pro jaderné strojírenství. Právě ho uvádíme do provozu, bude svařovat dlouhé kovové úly ze speciálního materiálu, kdy sváry samozřejmě musejí odolat radioaktivnímu záření. Zároveň vyvíjíme další systémy, které najdou podstatné uplatnění při výrobě jaderných zařízení.

Jak se vám daří finančně?

Letos očekáváme tržby kolem 150 milionů korun, příští rok očekáváme navýšení o 20 %. Od počátku jsme v provozním zisku, vše reinvestujeme do firmy zpět. Nejtěžší rok jsme měli asi před čtyřmi lety, kdy jsme to přehnali s vývojem a nestíhali potom zakázky. Ale na druhou stranu jsme si tehdy vybudovali know‑how řekněme dopředu a teď z toho bohatě čerpáme.

Co ještě LaserTherm dělá?

Kromě komerčních projektů se zabýváme vlastními či externími vývojovými projekty, například vývojem speciálních systémů pro automatické navádění a programování robotů. Ty se nám hodí do našich vlastních zařízení, ale nabízíme je i dalším firmám na trhu. Dnes mají společnosti při nákupu především strach, že roboty nebudou jejich lidé umět programovat. My tak například pracujeme na systému, jenž by robotickou ruku přepnul do určitého módu uvolnění a učení. Pracovník by ji jen vzal, udělal by s ní určitý úkon a ona by to začala přesně opakovat.

Jak vám s rozvíjením firmy pomáhá banka?

ČSOB skvěle rozumí našemu byznysu. A zároveň nám pomáhá se zakázkami v zahraničí. Umí profinancovat export tím, že od nás odkoupí například dlouhodobou pohledávku za zákazníkem a my tak k našim službám můžeme nabízet klientům také jejich financování.

Kde vidíte budoucnost firmy v horizontu dvou tří let?

Chceme se zaměřovat na energetický průmysl, také v sektoru oil&gas je vysoká přidaná hodnota. A regionálně vidíme potenciál nejen v západním světě, ale také ve východní Evropě a na Blízkém Východě. Máme proto obchodní zastoupení nejen ve Slovinsku či v Maďarsku, ale také v Turecku a v Saudské Arábii. A tamní společnosti za námi začínají jezdit do Plzně. Je tady dobré pivo a především jim můžeme ukázat technologie přímo v praxi díky tomu, že stále držíme také vlastní laserové systémy, které využíváme u výrobních zakázek. V tom propojení vlastní výroby a integrace systémů pro druhé jsme hodně ojedinělí a je to naše velká výhoda. Zákazníci vidí, že se stroji, které si mohou pořídit, se sami dobře živíme.

 

Pohled experta

Petr Manda
ředitel Firemního bankovnictví ČSOB


Nejen Slovinsko a Maďarsko, ale také Turecko a Saúdská Arábie. To je cesta technologické firmy LaserTherm, která vznikla na zelené louce před devíti lety a ve svém DNA má vědu, aplikovaný výzkum a ve výsledku tedy špičkové know‑how. A tím i ojedinělý byznys. Jejím motorem je Ondřej Soukup, jenž společnost zabývající se vývojem a výrobou sofistikovaných laserových systémů pro průmysl dostal mezi světovou špičku. LaserTherm navíc technologie, které na trhu nabízí, sám využívá v zakázkové výrobě pro ostatní. Obratem tak ukazuje jejich využití v praxi a dává ty nejlepší příklady. Jsem rád, že v ČSOB můžeme s Ondřejem Soukupem spolupracovat. Pomáháme LaserTherm realizovat odkupy pohledávek za jejími zahraničními klienty, což pomáhá profinancovat některé její zakázky v cizině a samozřejmě částečně zajišťujeme také provozní a investiční financování. V Česku přitom není moc firem, které se mohou chlubit referencí dodavatele v jaderném strojírenství, tak jako LaserTherm. Do budoucna proto přeji jejímu zakladateli co nejvíce dalších skvělých referencí.




Lidé začínají řešit, co dýchají

Z prádelny ve svém domě vybudovala rodina Petra Morávka technologickou firmu s 250 zaměstnanci, obratem přes půl miliardy korun a vlastním vývojem a výzkumem. Kde jsou lidé, tam musí být zajištěn přísun čerstvého vzduchu. A to je náš byznys,“ říká jeho syn Daniel Morávek, který dnes řídí společnost Atrea, jež vyvíjí a vyrábí rekuperační větrací jednotky. Z Jablonce nad Nisou je dodává na více než 25 trhů Evropy.

Proč mít vlastně doma či v kanceláři rekuperaci? Jen kvůli penězům?

Já ten argument používám čím dál méně. Když totiž máte dobře zateplený dům, ale moc nevětráte, tak možná utratíte za energie stejně. Jestli ještě něco málo s rekuperací ušetříte, tak je to spíše bonus. Vzduchotechnika je totiž primárně o tom, že žijete ve zdravém vnitřním prostředí. Máte přísun čerstvého a čistého vzduchu, protože na přívodu jsou filtry a odvádí se vám vlhký a vydýchaný vzduch. A to vše automaticky podle rozmístěných čidel. Nemusíte otevírat okna, když nechcete, takže vám nejde dovnitř prach, hluk a nedělá se průvan.

Jak se za posledních 20 let proměnila technologie řízené výměny vzduchu?

Princip zůstal. Rekuperace a řízená výměna vzduchu znamená zpětné získávání tepla z již vyhřátého vnitřního vzduchu, který jde ven, ale zároveň při tom ohřívá čerstvý vzduch přiváděný zvenku. Takže šetříte. Současné generace mají účinnost až kolem 90 procent. Další vylepšení za těch 20 let je pokrok v regulaci. Stejně jako se vyvinuly mobilní telefony, tak se zlepšilo ovládání vzduchotechniky. Z jednoduchého potenciometru jsme na dotykových displejích a možnosti řídit si domácí klima přes internet. To má velkou výhodu i pro servis. Diagnostiku provádíme na dálku, většinu potíží jsme schopni odstranit bez nutnosti výjezdu a servisní technik vyráží opravdu až na jistotu rovnou s náhradním dílem.

Jaké parametry dnes čidla sledují?

Kromě teploty a vlhkosti vzduchu také hodnoty CO2. Kde jsou lidé, tam CO2 rychle přibývá a při kontrolních měření jsme občas v šoku z výsledků. Například ve školních třídách je často s podivem, že se děti mohou něco naučit, že spíše nespí. Protože čím větší koncentrace CO2, tím rychleji klesá pozornost a výkonnost. Podobné je to v kancelářích. CO2 necítíte, nevnímáte ho a lidské tělo se na něj umí rychle adaptovat, ovšem právě za cenu toho, že padá do takového spořícího módu.

Kde jsou lidé, tam CO2 rychle přibývá a při kontrolních měření jsme občas v šoku z výsledků.

Dodáváte také průmyslová řešení?

Ano, máme hodně široký sortiment rekuperačních jednotek i pro občanské i průmyslové stavby. Například celá naše výrobní hala je větraná, vytápěná a chlazená našim systémem. Nedávno jsme dodávali rekuperační jednotky společnosti Agrostroji Pelhřimov. Zajímavostí bylo to, že několik desítek jednotek pomáhaly osazovat vrtulníky. A navíc máme i samostatnou divizi pro větrání velkokuchyní. Řeší vnitřní klima v těch nejzajímavějších kuchyních v hotelích, školách, bankách nebo například i na pražském letišti.

Jak vám v byznysu pomáhá ČSOB?

Velmi. Spolupracujeme s ČSOB od založení firmy, postavili jsme díky investičnímu úvěru novou tovární halu a zajišťujeme si také měnové výkyvy proti přílišnému posílení koruny.

Jak váš příběh vznikl? Někde v garáži?

Ne, táta začínal v prádelně našeho rodinného domu (smích). Je stavař, pracoval pro Liaz a vždy ho rozčilovalo, jak se za socialismu plýtvalo energiemi. Na jedné straně se výrobní hala draze ohřívala a na druhé letělo teplo od strojů ven. Takže už tehdy vymýšlel různá řešení. Například deskový plastový rekuperační výměník, na nějž získal za socialismu dokonce autorské osvědčení, tedy něco jako patent. Po revoluci se tak oboru začal logicky věnovat naplno. Hodně mu věřil a vadilo mu, jak naopak málokdo tehdy chtěl přijmout, že jednou bude opravdu důležitý. Dostavoval se Temelín a říkalo se, že elektřina bude zadarmo. Váš otec tomu evidentně nevěřil. Naštěstí ne, věděl, že energie budou vždy drahé. Já byl tehdy na vysoké stavařské v Praze, ale pamatuji si, že jsem byl doma třikrát za týden a pomáhal firmu rozjíždět. Montoval jsem svorky na elektřinu, zapojoval ventilátory, zpracovával katalogy. Dokonce i moje maminka po dlouhém váhání skončila „jisté“ zaměstnání ve státním podniku Potraviny a rovněž se přidala. A pomáhala i moje babička, která šila filtry na starém stroji. Někdy v roce 1994 jsme pak zrekonstruovali první vlastní budovu, což byla dřívější Chirana tady v Jablonci nad Nisou.

Lidé jsou naštěstí stále náročnější na kvalitu života. Na lepší spotřebiče, lepší jídlo a začíná se to týkat také lepšího vzduchu. Vždyť bez něj nevydržíme ani dvě minuty.

Jak máte dnes rozděleny role ve firmě?

Otec se stále věnuje tomu, co ho nejvíce baví. Tedy vymýšlení nových věcí, vývoji a novým aplikacím. Já mám na starosti provoz, obchod a běžné řízení. Vzniklo to tak postupně, táta na mě kontinuálně převáděl tu hlavní funkci ve firmě. Vždy říkal: ještě udělej tohle a tohle… A nesmím zapomenout i na mamku, která se do dneška tři dny v týdnu věnuje financím.

Měli jste v byznysu nějaký velký mezník?

Spíše mnoho malých kroků. Snažíme se pořád vymýšlet nové věci a prošlapávat cestu. Dnes máme více než 25 trhů v Evropě, někde jsou to naše dceřiné firmy, někde prodáváme pod jménem našich distributorů. Do Německa vyvážíme zhruba 20 procent obratu, ale nejvíce rosteme v těch řekněme post socialistických zemích. Náš obor vidím do budoucna dobře. Nedovedu si už představit nový dům bez vzduchotechniky. A nejde jen o velké veřejné budovy, ale také o rezidenční bydlení. Lidé jsou naštěstí stále náročnější na kvalitu života. Na lepší spotřebiče, lepší jídlo a začíná se to týkat také lepšího vzduchu. Vždyť bez něj nevydržíme ani dvě minuty.

Kde vidíte v budoucnu svoji firmu?

Chceme dál zákazníkům spořit energie, připravovat pro ně kvalitnější vzduch a co nejvíce zjednodušovat obsluhu zařízení. Samozřejmě chceme růst také na nové trhy a připravujeme nové řady výrobků, které by měly být více univerzální. Trendem je autonomní řízení a takzvané all‑in‑one systémy. Nikomu se nechce na stavbě něco zvláštního připravovat a vymýšlet, ideální je kompletní zařízení přivést a jen ho zapojit. A určitě budeme rodinnou firmou. Pořád nás to hodně baví.

 

Pohled experta

Jakub Tomaštík
ředitel ČSOB EU Centrum


Kéž by takových byznysů bylo v Česku víc! Myslím firem s vlastním vývojem, produktem, značkou a navíc takových, které vznikly po revoluci na zelené louce a skvěle rostou po celé Evropě. Rodinná společnost ATREA toto všechno splňuje. Z domácí prádelny v Jablonci nad Nisou vyrostla za uplynulé čtvrtstoletí mezi nejvýznamnější tuzemské firmy v branži moderní vzduchotechniky. Její výroba je založena na vlastních, často patentovaných technologiích vzduchotechnických systémů s vestavěnou rekuperací, které mají velkou konkurenční výhodu. Proč to zdůrazňuji? Ve výsledku to totiž znamená vyšší přidanou hodnotu, zaměstnávání kvalifikovaných lidí a vůbec zlepšování celé české ekonomiky. Velice si proto vážím vzájemného partnerství mezi ATREOU a ČSOB. Naše dlouholetá spolupráce je založena zejména na potřebách související s investičními úvěry i dotačním poradenstvím převážně do technologií a staveb. Přeji Danielovi Morávkovi mnoho další inspirace a elánu při uskutečňování jeho vizí.




S českou moukou dobývá Evropu

17Daniel Perner se rozhodl zatřást firmou. Poprvé od revoluce rodinný mlýn s tradicí od roku 1420 začíná pod vlastní značkou Pernerka dodávat mouky na maloobchodní trh. Soustředí se přitom na celozrnné speciály, které mají nejen vyšší přidanou hodnotu, ale podle šéfa firmy Mlýn Perner také lepší budoucnost. Do společnosti kvůli tomu investoval desítky milionů korun a mlýnská kola už se točí.

Proč jste se rozhodl stvořit značku Pernerka?

Chci firmu připravit na budoucnost a chci lidem dopřát to, co chtějí. Tedy kvalitní jídlo, které se bez dobré mouky neobejde. Na konci srpna jsme proto na maloobchodní trh uvedli pět základních druhů celozrnné mouky pod naší značkou a postupně se rozšiřujeme do obchodních řetězců. Je to vlastně reakce na celkovou proměnu pekárenské branže a trhu.

Co se v pekárenství děje?

Trh s běžnými moukami jako je hladká a polohrubá z pšenice postupně umírá. Lidé chtějí jíst zdravěji a stále více se přiklánějí k celozrnnému pečivu a různým speciálům. Velcí pekaři v tomto ale zaspali dobu, nejsou na to výrobně moc zařízeni a nejraději by pořád ve velkém sekali ty obří série rohlíků, housek a chlebů Šumava. A souvisí s tím i kupní síla, která roste a tedy roste ochota lidí utrácet za lepší jídlo. Mohou si dovolit dalamánek za pět korun, protože sní jen dva denně a nemusejí kupovat rohlík za korunu padesát.

Takže příležitost je v celozrnných moukách?

Ano. V Česku se ročně prodá 140 tisíc tun klasické balené kilové mouky. A já chci 20 až 30 procent získat pro naši produkci. Navíc je to část trhu, které se systematicky zatím nikdo nevěnuje. Jen menší mlýny, které se specializovaly na celozrnné mouky, protože nebyly schopny kvůli malé kapacitě dodávat běžnou produkci velkým odběratelům. Tak jsme se rozhodli, že pohanku a oves nebudeme mlít na „starém kameni“, ale půjdeme do celozrnné branže naplno a kvalitně. Investovali jsme přes sto milionů do nového mlýna, máme veškeré zařízení v nerezu, všude jsou detektory případných kovů, kontrolní prosévání, či kontroly na plísně. Náš příběh je high-tech. Děláme zdravé mouky, ale se super technologií. Žádné pseudo „eko“ doma na koleně.

Trh s běžnými moukami jako je hladká a polohrubá z pšenice postupně umírá. Lidé chtějí jíst zdravěji a stále více se přiklánějí k celozrnnému pečivu a různým speciálům.

Čím jsou vaše mouky výjimečné?

Umíme nejjemněji semletou celozrnnou mouku na trhu. Klasická hladká mouka totiž umí dobře nasávat vodu. Takže je pečivo z ní vláčné, hladké a ve výsledku chutné. To celozrnné nahrubo umleté mouky neumějí. Ta naše se ale chová prakticky stejně jako hladká mouka, jen si drží všechny zdravější parametry. Objíždím s našimi moukami teď také hodně zahraničí, měsíčně najedu 10 tisíc kilometrů a přesvědčuji o jejích výhodách nejen české pekaře. Hodí se navíc také do různých jogurtů nebo vlákninových nápojů.

Takže otáčíte historii rodinného mlýnu?

Říkám tomu, že spíše reaguji na potřeby, které teprve přijdou. Ale samozřejmě dále dodáváme cisterny a velká balení kvalitní mouky z pšenice našim stávajícím odběratelům jako jsou nadnárodní firmy Mondeléz či La Lorraine Bakery Group, které pečou například sušenky. A zásobujeme také například českou bagetovou skupinu Crocodille či kvalitní pekárny jako je Pekařství Jan Mašek.

Jak se liší kvalitní a nekvalitní mouka?

Záleží na vstupu, tedy na kvalitě obilovin. Můžete narazit také na hladkou mouku, v níž je semleto část krmného obilí. Potom pečivo rychleji tvrdne, drolí se, nebo hůře kyne. Neotráví vás, jen tolik nechutná.

Co říkáte nástupu mraženého pečiva?

Zpočátku jsem byl proti, přišlo mi to divné, ale postupem času jsem došel k názoru, že je to vlastně jediná cesta, když chcete nabízet skutečně čerstvé a kvalitní pečivo ve velkém. Taky miluji malé pekaře, kteří svoje zboží udělají přes noc a ráno prodávají z okna. Jenže to je malý segment trhu.

V čem je tedy mražené pečivo lepší?

Zamrazíte ho těsně před dopečením a v takovém stavu se dopravuje až do obchodů. Je pod kontrolou, vše dělá přesně automat a je sterilně zabalené. Takže podle mě už je ve velkých sériích lepší a kvalitnější. Navíc v něm není žádná chemie či jiné přísady oproti čerstvému pečivu. A svou roli hraje i to, že se běžného pečiva jí stále méně. A když není taková obrátka zboží, častěji narazíte na starší gumové pečivo, což zase nahrává mraženému zboží, které dopečete podle potřeby.

Jaká je historie svijanského mlýna Perner?

Naše rodina jsou hlavně mlynáři a jeden železničář. Jan Perner, po němž je pojmenována Dopravní fakulta Univerzity Pardubice, je náš přímý předek. Byl to projektant a stavitel prvních železničních tratí v Česku. No a narodil se do rodiny mlynáře. Můj děda zdejší mlýn s tradicí od roku 1420 koupil před druhou světovou válkou a můj otec se svým bratrem ho získali v restituci před 26 lety. Táta tady ve svých sedmasedmdesáti letech stále pracuje a na starosti má především strojní vybavení.

Můžete narazit také na hladkou mouku, v níž je semleto část krmného obilí. Potom pečivo rychleji tvrdne, drolí se, nebo hůře kyne.

Kdy jste převzal řízení?

Zhruba před dvaceti lety. Byl jsem nejdříve na zkušené u jiných pekařů v Německu a ve Švýcarsku, což mi tehdy hodně dalo. Od té doby jsme zásadně investovali, výrobu jsme od roku 1992 zvětšili 15xkrát a dnes jsme největší jednotlivý mlýn v Česku. Ročně vyrábíme 140 tisíc tun mouky. Pro srovnání – celková roční produkce klasických balených mouk v tuzemsku je přibližně 80 tisíc tun.

Co znamená například vývoj a výzkum ve vaší branži?

Pracujeme na přípravě výrobků pro diabetiky, kterých stále přibývá, a nikdy si vlastně nejsou jistí, zda mohou nebo nemohou jíst konkrétní pečivo. Chceme investovat do receptů z našich speciálních celozrnných mouk, jež budou mít jasné „razítko“ dia. Ty potom můžeme nabídnout pekařům.

Jak se vám spolupracuje s bankou?

Mnoho let skvěle díky lidem, kteří v ČSOB pracují. Rozumí našemu byznysu, jsou přitom lidští, což je asi dáno atmosférou v celé bance. Hodně se teď investičně úvěrujeme, abychom se přenesli do budoucnosti. Mouka je běžně komodita, já z ní chci udělat produkt. Který bude mít značku, kvalitu, chuť a příběh. Proto jsme investovali také do průhledných sáčků s moderním designem, který umí vyrábět jen v Německu, nebo děláme kartonové maloobchodní balení po šesti kilech. Žádné roztrhané sypající se mouky na paletách. Naše zboží je určeno pro lidi, kteří přemýšlejí moderně. Nechtěl jsem na ně tedy kreslit mlynáře v čepici ani babičky.

Co dál? Budete dělat třeba bezlepkové mouky?

Ano, ale budu muset tuto výrobu postavit jinde, než ve stávajícím areálu mlýna. Jsou na to opravdu tvrdé normy, jde o tisíciny gramů lepku, které se nesmí v kilogramu bezlepkové mouky objevit. A na to stačí opravdu třeba jen zaprášení z klasické výroby. Takže to máme teprve v plánu, ale určitě tímto směrem půjdeme. Čas přijde, chtěli bychom pokrýt také více evropských zemí, abychom dostali významnější objem odběratelů. Pracuji na tom. Významným krokem je pro nás také cesta ke koncovému spotřebiteli. Naši Pernerku si nově můžete koupit u nás v e-shopu, nebo objednat třeba na rohlik.cz.

Jak se udržujete fit?

Hodně posiluji a koupil jsem si trenažér na běžky domu. To mě teď hodně baví. Jinak vstanu v pět ránu, dám si 150 shybů, 200 kliků a pak si skočím na 2 minuty do ledové lázně, abych regeneroval. V práci pak začnete den daleko čerstvější. Rozcvičky na vojně měly něco do sebe (smích). Večer si pak mohu dát skleničku vína a nemusím jíst vařenou brokolici.

 

Pohled experta

Jindřich Říha
ředitel pobočky ČSOB pro korporátní klienty Ústí nad Labem a Liberec


Vymýšlení nových věcí, přístupů k byznysu a produktů. To všechno v tradičním světě mlynárenství. To je podnikatelská cesta Daniela Pernera, který během posledních dvaceti let vybudoval z rodinného mlýna ve Svijanech největší firmu svého druhu v Česku a teď se rozhodl ještě více ji posunout. Poprvé začíná dodávat své kvalitní mouky přímo na maloobchodní trh pod značkou Pernerka. V nabídce má pět druhů nejjemněji semletých celozrnných mouk, včetně exotických druhů jako jsou rýžové či pohankové. Navíc svůj business posouvá i za hranice a úspěšně se prosazuje např. v Německu. Je to perfekcionista. S chystanou expanzí do obchodních řetězců připravil také unikátní obal, nabízí vlastní recepty na slané i sladké pečivo a s mladými drží krok i díky spolupráci se studenty VŠCHT. Daniel Perner je zároveň nadšený sportovec, kosmopolitní člověk a je velkým příznivcem zdravého životního stylu. Držet s ním v byznysu krok je náročná disciplína a v ČSOB jsme pyšní na to, že máme možnost to dokázat. Přeji mu hodně dalších úspěchů a spokojených zákazníků.




Co stroj, to unikát

Dagmar Herring zvedla před devíti lety rukavici. Opustila Kanadu, kde se dobře živila jako investiční bankéřka, a po 21 letech se vrátila do Česka, aby se ponořila do mužského světa strojírenství a převzala rodinnou společnost TOSHULIN. Je to odpovědnost, ale také krása v možnosti věci vylepšovat, posouvat a dávat jim smysl,“ říká žena, která už je čtvrtým rokem generální ředitelkou skupiny, do níž patří také značka Strojimport a letos nově převzaté firmy TOS Kuřim a ČKD Blansko OS. Dohromady mají obrat kolem 1,7 miliardy korun a společně plánují větší a stabilní budoucnost.

Kdy jste se poprvé podívala do továrny TOS Hulín?

TOS Hulín byl vždy spojený s naší rodinou. Určitě to bylo ještě někdy na základní škole. Kromě táty v ní pracoval i můj dědeček, který tam končil v 70. letech jako vedoucí vývoje. Váš otec Miroslav Otépka začal ve firmě jako strojní zámečník a postupně se vypracoval v respektovaného ředitele a majitele TOSHULIN, než vám společnost předal.

Jak jste se stala její šéfkou?

Po revoluci a přerušení vysoké školy v Brně jsem odjela na pár měsíců na zkušenou do Kanady a nakonec tam zůstala 21 let. Vdala jsem se tam a pracovala spolu s manželem v investiční bance Bank of Montreal. On obchodoval s obligacemi, já měla na starosti akcie. Pak přišel čas, kdy už nám ten způsob života a práce v Americe stačil.

Vaši zavolali, že je potřeba převzít rodinnou firmu?

Vyplynulo to tak přirozeně. Od roku 2009 jsem každý měsíc dojížděla do Česka na jednání představenstva, postupně se seznamovala s firmou a po dvou letech jsme přesídlili z Kanady. Je přece lepší rozvíjet fabriku s komínem než jen obchodovat s cennými papíry. Když jsem přišla do TOS, trochu se mi rozklepala kolena. Poprvé na mě padla tíha té odpovědnosti: za zaměstnance, za nakoupený materiál, za dobré služby pro zákazníky. Ale zároveň je tady ta krása v možnosti věci vylepšovat, posunovat a dávat jim smysl. Byť si tu odpovědnost pořád raději moc nepřipouštím, abych dělala co nejracionálnější rozhodnutí.

Poprvé na mě padla tíha té odpovědnosti: za zaměstnance, za nakoupený materiál, za dobré služby pro zákazníky. Ale zároveň je tady ta krása v možnosti věci vylepšovat, posunovat a dávat jim smysl.

Jak máte s otcem rozdělené role? Ještě zasahuje do řízení?

Generální ředitelkou jsem od roku 2014 a táta se jako člen představenstva dívá více na strategii. Díky tomu, že už není ve firmě každý den, netrpí takovou tou provozní slepotou a dokáže přinášet nové nápady a řešení. A na druhou stranu mám vedle sebe úžasný tým spolupracovníků, kteří průběžně řeší operativu.  Bez nich by byznys nefungoval. Já sama jsem hodně rozlétaná, jezdím za zákazníky po celém světě. Dodáváme na Západ, do Ruska, máme vlastní zastoupení v USA a tím to zdaleka nekončí. Obchodní a servisní zázemí máme například také v Německu anebo v Číně.

Jak si lze jednoduše představit výrobky TOSHULIN?

Jsou to vlastně stroje na výrobu strojů nebo na obrábění materiálů. Často jde přitom o obrábění hodně velkých věcí. Vyrábíme stroje, které umějí obrábět například rotační části pro letecké motory, mezi našimi zákazníky je tak Safran Aircraft Engines nebo GE Aviation. A často jsou ty výrobky kruhové, proto se našim obráběcím strojům říká karusely.

V čem TOSHULIN vyniká oproti konkurenci?

Umíme vymyslet opravdu řešení na míru a potom ho umíme včas dodat. To v našem oboru není úplná samozřejmost, byť to třeba tak vypadá.  Nesnažíme se přikrášlovat realitu, ale co slíbíme, to dodržujeme. No a kreativita českých inženýrů je pověstná. Občas je spíše musíme krotit, aby se drželi již vymyšlených procesů a za každou cenu nevymýšleli pro každou zakázku nové cesty (smích). Ale chceme být prostě nejlepší.

Letos jste do skupiny koupili firmy TOS Kuřim a ČKD Blansko-OS. Proč?

Věříme v jejich byznys a vidíme příležitost rozšířit náš záběr. Výrobní portfolio ČKD Blansko navíc logicky navazuje na naše výrobky. Zatímco my děláme karusely do průměru upínací desky zhruba čtyř metrů, oni jdou od této hranice dál. Vždy jsme si říkali, že by bylo pro TOSHULIN dobré, abychom mu postavili také druhou nohu. Trh karuselů je totiž relativně úzký, je to specifický produkt, a obtížně se na něm tedy objemově roste. Proto jsme koupili TOS Kuřim, která znamená rozšíření do nového segmentu, do výroby takzvaných portálových fréz. To znamená nové zákazníky.

Po zavedení sankcí na ruský trh jsme se dokázali rychle přeorientovat na západní trhy. Trochu to bolelo, trh je tam náročný, ale zase jsme více diverzifikovali zákazníky a tím jsme stabilnější.

Co v nově získaných firmách měníte?

Po zavedení sankcí na ruský trh jsme se v TOSHULIN dokázali rychle přeorientovat na západní trhy. Trochu to bolelo, trh je tam náročný, ale zase jsme více diverzifikovali zákazníky a tím jsme stabilnější. A věříme, se že nám to podaří také s produkcí TOS Kuřim. Uvést ji na nové trhy je tak pro nás prvořadý úkol. Samozřejmě ve spojení vidíme také příležitost pro společný obchod a výrobu.

Kopírují se vaše výrobky?

V Asii je výrobců karuselů relativně hodně, ale snažím se držet si chladnou hlavu a zbytečně se nestresovat tím, zda nás někdo kopíruje, či ne.  Raději se soustřeďuji na vlastní výrobu a obsluhu zákazníků. Naše přidaná hodnota je v celém servisu kolem. Nejenže navrhneme, vyrobíme a dodáváme stroj, ale upravíme ho klientovi na míru. Vymyslíme jeho zapojení do výrobního procesu, instalaci a dopravu na místo. Co vyrobený stroj, to unikát.

Používáte exportní financování? Jak jste spokojena se službami ČSOB?

Ano, financování zakázek je pro nás důležité a máme s bankou dlouhodobou spolupráci. TOSHULIN byl vždy takovým firemním premiantem, který nepotřeboval velké úvěry, ale jsme rádi, že se nám daří společně financovat také restrukturalizaci v TOS Kuřim. Pro nás je to nová zkušenost a oceňujeme profesionalitu banky i v takových situacích.

Co vás žene dál v byznysu?

Mě baví lidi a produkt. Dříve jsem měla velké nervy z toho, když něco ideálně nefungovalo třeba při předávání stroje. Ale postupem času jsem se naučila naprosto důvěřovat našim technikům, kteří mi opakovali: V klidu, my na to přijdeme. Teď už to říkám i našim zákazníkům a vyplácí se to.

Chtěla byste, aby vaše děti jednou pokračovaly v rodinné firmě?

Nemá cenu předstírat, že by mě to nepotěšilo. Ale nejdříve musí do světa na zkušenou. A vylámat si přitom pár zubů.

 

Pohled experta

Václav Vícha
ředitel pobočky pro korporátní klienty ČSOB Olomouc


Pokud by české strojírenství mělo mít svůj symbol, skvěle by ho naplnila firma TOSHULIN. S více než padesátiletou tradicí výroby karuselů a s trhy na Východě i na Západě patří mezi nejznámější pilíře tuzemského strojírenství. Rodinnou společnost dlouho rozvíjel Miroslav Otépka, který úspěšně předal odpovědnost za rozvoj byznysu své dceři Dagmar Herring. Líbí se mi, že pod jejím vedením podnik neztrácí kuráž a letos provedl akvizici firem TOS Kuřim a ČKD Blansko, což ve výsledku znamená rozšíření produktového portfolia a příležitost nových zákazníků a trhů. Skupina představuje odhodlání českých inženýrů vyrábět unikátní stroje při splnění nejnáročnějších kritérií. Jak říká Dagmar Herring: Hledáme řešení tak dlouho, dokud není zákazník spokojen. Velice si proto vážím dlouhodobého partnerství mezi TOSHULIN a ČSOB a vzájemné spolupráce zejména v oblasti exportního financování. Chtěl bych popřát Dagmar Herring a jejím kolegům hodně sil a elánu při realizaci nových investičních projektů a při dalším rozšiřování dobrého jména firmy ve světě.




Děláme z žen ženy

Věra Komárová zvedla z popela značku Dermacol a vrátila ji mezi světovou kosmetickou elitu. Spolu se svým manželem Vladimírem ji vedou od roku 2003 a v posledních čtyřech letech dostalo jejich podnikání spád. Firma má rekordní tržby přes 700 milionů korun, vyváží do 70ti států po celém světě a její výrobky pomáhají propagovat světoví youtubeři. Patenty české značky využívají také v Hollywoodu. Proč je kosmetika důležitá v životě žen? „Skrze kosmetiku můžete ovlivňovat nejen krásu, ale také spokojenost žen. A když je žena spokojená, jsou spokojeni všichni kolem,“ říká Věra Komárová.

Jakou má žena zvolit barvu rtěnky?

Je to individuální, souvisí s tím psychologie a barvy také mohou hodně ovlivnit. Já svým kolegyním vždy trochu s nadsázkou říkám, že jestli se chtějí vdávat, mají nosit tmavě modrou oční linku a stejně barevnou řasenku. Muži pak po nich šílí. Opravdu to funguje, je to výborná komunikační barva. A barva rtěnky zase může vymezovat. Výraznou červenou o sobě žena dává najevo, že je opravdu žena, a že tak chce působit. Dnes se ale často nosí neviditelné rtěnky v odstínu kůže. Já to chápu u dospívajících slečen, které se stále hledají. Pokud je ale nosí třicetiletá žena, je to divné. Mrzí mě, pokud přijdu například na vyhlášení cen udělovaných podnikatelkám a polovina z nich není nalíčená. To by bylo ve Francii či v Itálii nemyslitelné. Tam chtějí ženy působit jako ženy a ne tak, že si právě odskočily od výrobní linky. A výrazná rtěnka ženskost podtrhuje. Já bych bez ní z domu nevyšla.

Co všechno dnes znamená Dermacol?

Kromě make-upu, který vznikl spolu s celou značkou v roce 1966 v barrandovských ateliérech díky kosmetičce Olze Knoblochové, a který byl vždy taková naše vlajková loď, prodáváme vlastně veškerou kosmetiku na pleť pro ženy i muže. Jsme číslo jedna na českém trhu se rtěnkami. Počítám, že máme v nabídce už přes sto odstínů a nedávno jsme uvedli také neslíbatelnou rtěnku 16H Lip Colour, která opravdu vydrží šestnáct hodin na místě. Přidali jsme také sprchové gely a tělová mléka, navíc máme 16 vlastních parfémů. Dohromady už nabízíme přes tisíc výrobků.

Mrzí mě, pokud přijdu například na vyhlášení cen udělovaných podnikatelkám a polovina z nich není nalíčená. To by bylo ve Francii či v Itálii nemyslitelné.

Co jste v Dermacolu před 15 lety našla?

Na firmě bylo vidět, že po revoluci ji řídili jen najatí manažeři, kteří k ní neměli velký vztah. Už v ní chyběla její zakladatelka Olga Knoblochová. Značka měla vždy neskutečnou kvalitu, ale utrpěla na marketingu a image. Takže prvořadým úkolem bylo vrátit ji dobré jméno. Já sama jsem do té doby nepoužívala snad žádnou českou kosmetiku, ale když jsem přišla do laboratoře, tak jsem pochopila, že je zdejší výroba minimálně stejně kvalitní jako mé tehdejší západní značky za mnoho tisíc korun. Vybrala jsem proto ty nejdokonalejší výrobky a začala na ně dělat kampaň pod názvem Dermacol studio radí. Za rok jsme vyrostli o sto procent, ale pořád nám chyběla vlastní distribuce. Takže jsme objížděli Česko a Slovensko a přesvědčovali malé obchodníky i velké řetězce, že Dermacol je zpět a má co nabídnout.

Jak dlouho trvalo, než jste uspěli?

Rostli jsme průběžně. Opravdu velký zlom přišel kolem roku 2014. Konečně jsme se dočkali pěkných čísel a poslední tři roky to vypadá jako takový malý zázrak. Slavili jsme 50 let od založení, podařilo se nám několik skvělých akcí s českými i mezinárodními youtubery, které jsme pozvali do Prahy na prvního května. Tento svátek jsme nazvali Dermacol Love Day. Tedy den lásky a líbání, pochopitelně s naší dlouhotrvající rtěnkou. Na akci v pražské Grébovce, která byla úspěšná, přišlo přes 10 000 lidí. Výsledky se dostavily, obrat a úměrně tomu i zisk začaly zásadně růst.

Přes YouTube se vám podařilo oslovit mladé?

Ano. Potřebovali jsme zákazníky omladit. Dnes máme nejsilnější skupinu uživatelek, co se týká líčení, ve věku 20 až 24 let. Funguje YouTube, bloggerky a začali jsme otevírat také vlastní obchody. To znamená, že máme kde zákazníkům profesionálně ukázat své výrobky. Říkám jim české království krásy a pro náš úspěch jsou velmi důležité. Udávají tón značky a díky nim ukazujeme naši kvalitu přesně tak, jak chceme.

Jsme v sedmdesáti státech světa, daří se nám dobře v USA, Polsku, Saudské Arábii, Španělsku a Vietnamu. Jednáme o Brazílii a Indii.

Je Dermacol v nejlepší kondici, v jaké kdy byl?

Určitě ano. Náš obrat stále roste, ale hodně investujeme do inovací produktových, marketingových, ale i výrobních. Ale je dobré si uvědomit, že v šedesátých letech byla značka podle pramenů také hodně úspěšná. Tehdy dělala obrat 100 milionů Kčs a to prý bylo více, než samotná výroba filmů na Barrandově. Historie byla skvělá, a proto na ní můžeme stavět. Z Dermacolu se prodávaly patenty do Hollywoodu a samotné výrobky se vyvážely, kam bylo možné. Ale šíře sortimentu je samozřejmě nesrovnatelná. Tehdy bylo několik klíčových výrobků, dnes uvádíme řádově desítky novinek za měsíc.

Jak Vám pomáhá v podnikání banka?

Aktuálně řešíme rozšíření našich výrobních kapacit. S ČSOB spolupracujeme v oblasti financování a dalšího rozvoje naší společnosti.

Máte vlastní vývojové oddělení?

Všechny výrobky musejí projít mýma rukama a mým osobním testováním. Ale samozřejmě máme vlastní velkou laboratoř a v průměru trvá vyvinutí jednoho výrobku šest až 36 měsíců. Testujeme na dobrovolnících a já také na své rodině.

Kde všude lze dnes Dermacol mimo Česka nalést?

Samozřejmě máme dceřinou firmu na Slovensku, to ale neberu jako zahraničí. Jsme v sedmdesáti státech světa, daří se nám dobře v USA, Polsku, Saudské Arábii, Španělsku a Vietnamu. Jednáme o Brazílii a Indii.

Proč jsou Češky občas méně elegantní než ženy na Západě? Proč se někdy ostýchají zvýraznit svou krásu?

Upřímně – je to také věc mužů. Dokud budou chodit venku v teplákách a doma popíjet pivo v bačkorách u televize, tak se atmosféra nezmění. Přeci vedle nich pak nemohou chodit ženy v kloboucích. Když jsme se byli podívat v jedné francouzské kosmetické firmě ve výrobě, tak tam i dělníci byli skvěle oblečení a voněli. Ta kultura se musí doplňovat a vzájemně podporovat. Olga Knoblochová vždy říká, že když se ráno žena vzbudí, tak se má jít nejprve nalíčit a učesat a potom teprve vzbudit děti a manžela. Chtějí totiž vidět ženu a ne pradlenku. Já naši zakladatelku vždy ráda dáváme jako ten nejlepší příklad: ve svých pětaosmdesáti letech je krásná dáma a pro mě je také důkazem toho, že Dermacol skvěle funguje.

Když se řekne kosmetika, většině se asi vybaví „Made in France“. Jak s tím pracujete?

Máte pravdu, jenže Praha se postupem času stala novodobou Paříží. Je krásná, je bezpečná a nejvíce turistů tady už není z Německa či z USA, ale z Asie. Cizinci tady mají svatby, je to pro ně město romantiky. My teď uvažujeme, jak toho využít. Nikdo totiž moc v zahraničí nezná Česko, ale každý zná Prague. Chceme více propojit logo Dermacol s nápisem Filmstudio Prague. Jsme značka, která vznikla ve filmových ateliérech a na to bychom mohli navázat.

Jaká bude budoucnost Dermacolu?

Růžová (smích). Velmi se nám daří v exportu a přitom je ještě spousta velkých států, kde můžeme růst. Chceme mít intenzivně obsazeny všechny velké kosmetické trhy a zároveň máme projekt na krásné nové sídlo. A vím, že budeme dále rodinná firma. Dermacol se stal součástí mne samotné a zamilovala jsem se do něj hned první den v práci. Navíc je na Dermacolu stále co vymýšlet a zlepšovat. Výrobky, obaly, barvy. Můžete přes něj ovlivňovat nejen krásu, ale také spokojenost žen. A když je žena spokojená, jsou spokojeni všichni kolem.

 

Pohled experta

Jana Bouberlová
korporátní bankovnictví ČSOB


Je radost podporovat v byznysu a růstu tradiční tuzemskou značku, která dala make-upům v Česku jméno. Dermacol, jenž vznikl v barrandovských ateliérech v šedesátých letech minulého století a její hlavní postavou (dnes by se řeklo zakladatelkou) byla Olga Knoblochová, získal nový náboj po roce 2002, kdy ho začali řídit Věra a Vladimír Komárovi. Dnes je z něj rodinná firma v tom nejlepším slova smyslu. Jeho majitelé do společnosti průběžně investují, rozvíjejí značku po celém světě a maximum její výroby přitom stále drží v ČR. Společně s nimi řešíme financování dalšího rozvoje společnosti a tuzemské produkce. V posledních třech letech se Dermacolu vyplatila sázka na posílení image, vsadil přitom na moderní způsob oslovování především zákaznic (YouTube, Instagram) a výsledkem je nejen rychlý růst prodejů a tržeb, ale také celkové omlazení zákazníků. To se pochopitelně propisuje i do omlazení celé značky. Přeji Věře Komárové mnoho dalších skvělých nápadů, jak Dermacol držet ve světové špičce tradičních kosmetických výrobců.




Nejlepší je, když o našich výrobcích vůbec nevíte

Jméno hlavního města má přímo v názvu. Jeden z posledních velkých průmyslových podniků na území metropole se jmenuje Prakab Pražská kabelovna, zaměstnává 350 lidí a ročně zpracuje 15 tisíc tun mědi. Jaroslav Krňák, který je ve vedení firmy už čtvrt století, dohlíží na to, aby zdejší kabely a kabelové svazky držely krok s dobou. Čtyřmiliardová firma s kořeny v první republice proto stále investuje do budoucnosti. Jak se vyrábí v Praze? Co měl společného Emil Kolben s dnešními majiteli? A proč (ne)jsou kabely nudné?

Co se dá najít zajímavého na něčem, jako je průmyslový kabel?

Kabely jsou na první pohled nudné, ale bez nich by nic nefungovalo. Každého zajímají, až když přestane svítit světlo nebo vypadne internet. V tom je jejich kouzlo a zároveň handicap. Málokdo při stavbě řeší, jak opravdu kvalitní kabeláž do ní použije. Samozřejmě je nejlepší, když pak o našich výrobcích už nevíte a můžete se na ně dlouhodobě spolehnout.

Kam všude dodáváte?

Naše kabely najdete v metru, v O2 areně i v Temelíně. Ale kromě běžné, řekněme konfekční produkce, se zaměřujeme na speciální výrobky s co největší přidanou hodnotou.

Jak si lze speciální kabely představit?

Například mají delší odolnost proti ohni a zároveň při požáru do okolí neuvolňují nebezpečné látky. Loni jsme vymysleli a úspěšně otestovali také kabel, který nejenže je protipožární, ale zároveň může být vystaven vlhkosti. Tuto novinku jsme například instalovali také ve vlhkých sklepních prostorech nově zrekonstruovaného Národního muzea.

Kabely jsou na první pohled nudné, ale bez nich by nic nefungovalo. Každého zajímají, až když přestane svítit světlo nebo vypadne internet.

Když odhlédneme od speciálních kabelů, co dnes tvoří základ vašeho byznysu?

Ty energetické. Do nich jsme nejvíce investovali. Od roku 1992 tady naši majitelé, rakouská rodina Tremmelových, proinvestovali zhruba 2,2 miliardy korun. Vyrábíme ale také instalační, telefonní či signalizační kabely pro železnice. Dohromady jde zhruba o 1500 druhů výrobků, které vyvážíme do celé střední Evropy. Kabelovna v pražské Hostivaři funguje od roku 1921.

Rakouská rodina Tremmelových se do ní dostala až v privatizaci po roce 1989?

Fakticky ano, ale kořeny tady mají hlubší. Oni nedávno oslavili 125 let svého fungování. V Rakousku založili svůj byznys na kabely v roce 1891 a pradědeček dnešních vlastníků, což jsou bratři Christoph a Alexander, v Praze těsně po rozpadu Rakouska‑Uherska  otevřel své obchodní zastoupení. Bylo to ve spolupráci s Emilem Kolbenem, který později začal kabely vyrábět právě tady v Hostivaři. Takže Tremmelovi mají ke zdejší kabelovně tradiční vztah. A když šla do privatizace, tak se o ni logicky ucházeli.

Jak se firma za poslední čtvrtstoletí změnila?

Dnes máme areál o velikost 135 tisíc metrů čtverečních a z toho je 22 tisíc zastavěná plocha, tedy hlavně výroba a sklady. Když jsem sem přišel a začínal tady jako hlavní účetní, rozkládala se výroba na devíti tisících metrech čtverečních. Postavily se nové haly, investovalo se do strojního zařízení a rozšířila se výroba. V roce 1996 jsme kompletně převzali produkci z Rakouska. Z hlediska obratu jsme dnes na čtyřech miliardách, v tehdejší měně jsme dělali zhruba jednu miliardu. Takže velký růst.

Jak si stojíte v rámci celé rodinné skupiny SKB, kterou ovládají Tremmelovi a patří do ní také výroba na Slovensku či velká distribuce v Rakousku?

Z hlediska výroby jsme největší a stojí na nás tak hodně výkon celé skupiny. Máme velkou autonomii. Tremmelovi sem jezdí zhruba jednou za 14 dní a z pozice dozorčí rady se zabývají strategickým řízením, případně výjimečnými situacemi, ale běžný provoz si řídíme sami. Důležité je hlídat si zásoby, protože pracujeme hodně s mědí, která je na nákup velmi drahá a její cena se tak propisuje do finálního výrobku. Když začne na světovém trhu padat, zákazníci chtějí obratem levnější zboží. Ovšem vzhledem k času potřebnému pro výrobu kabelu na to firma obvykle začne doplácet.

Důležité je hlídat si zásoby, protože pracujeme hodně s mědí, která je na nákup velmi drahá a její cena se tak propisuje do finálního výrobku.

Pohyby cen kabelů jsou tak rychlé?

Ano, mají jen několikatýdenní zpoždění za cenou komodity. Jenže výroba a dodání kabelu trvají tři až čtyři týdny, takže tvorba cen je velmi náročná. A to nemluvím o případu, že vyrábíme na sklad. Pak jdeme do úplného rizika. Samozřejmě můžeme také vydělat, když cena mědi roste, ale výkyvy dolů se do hospodaření propisují mnohem snáze.

Zajišťujete se proti cenovým výkyvům komodit?

Ano, dlouhodobě spolupracujeme s ČSOB a s oddělením finančních trhů řešíme zajišťovací strategie, protože zajištění nelze aplikovat na celý objem výroby. Banka rozumí našemu byznysu a to je pro nás klíčové. Jeho pochopení totiž není snadné a potřebujeme tak spolupracovat s bankéři, kteří se v něm detailně orientují.

Kde se dělá tedy přidaná hodnota vašeho byznysu? Hlavně na pláštích kabelů?

Ano, technické provedení plášťů, případné úspory materiálů a vyšší produktivita. To jsou klíčové parametry pro úspěch. Marže jsou nízké a ceny komodit jsou pro náš byznys velmi důležité, protože až 80 procent z ceny výrobku tvoří materiál.

Máte vlastní vývoj?

Máme několik technologů a vlastní zkušební laboratoř, jejíž služby nabízíme i jiným firmám. Kabely pálíme, řežeme, máčíme ve vodě a vůbec vystavujeme různým podmínkám. Celkem u nás pracuje 350 lidí.

Jak se shánějí lidé do průmyslové výroby na okraji Prahy?

Špatně a je to čím dál horší. Zakázek máme dost, ale chybí nám plná obsazenost strojů. Jedeme na tři směny, zvyšujeme dělnické mzdy, ale stejně to moc nestačí. Navíc se nám stává, že složitě proškolíme pracovníky, za tři měsíce začnou být dobří, ale pak dají výpověď, protože neunesou odpovědnost, která se k jejich profesi váže. Není totiž výjimkou, že dodáváme půlkilometrový kabel vcelku za několik stovek tisíc korun.

Neuvažovali jste o přesunutí výroby mimo Prahu a prodeji pozemků developerům?

Nedává nám to smysl. Možná mzdová úspora či možnost čerpání dotací by asi nevyvážily všechny náklady kolem. Jsme zde od roku 1921 a pro nás je výroba v Praze prostě srdeční věc.

 

Pohled experta

Vladimír Pacovský
ředitel pobočky ČSOB pro korporátní klienty Praha


Prakab Pražská kabelovna, přední výrobce kabelů s více než 100letou historií, jejíž výrobky můžeme nalézt například v Temelíně, O2 areně nebo při výstavbě hlavních železničních staveb. Pro kabelovnu, která je nejvýznamnější dceřinou firmou pro mateřskou skupinu SKB, je největší riziko skryto v pohybech cen dvou hlavních komodit: mědi a hliníku. To jsou klíčové vstupní suroviny při výrobě kabelů a tvoří až 80 % ceny jejich produktů. Rychlý pokles ceny mědi dokáže vymazat zisk společnosti za celý rok. Společně jsme vytvořili zajišťovací strategii proti poklesu cen vstupních surovin a dále spolupracujeme v oblasti financování provozu a leasingu. Díky dlouhodobému a stabilnímu vedení Prakabu a také přístupu vlastníků skupiny SKB – bratrů Tremmelových, je naše spolupráce opřená o vzájemnou důvěru a porozumění. Chtěl bych popřát Jaroslavu Krňákovi hodně sil a energie při realizaci nových projektů, které viditelně posouvají společnost Prakab o další úroveň dál, a popřát mu, aby jejich realizace přispěla k dalšímu růstu tradiční kabelovny.